Môj odchod od adventistov a Božia vôľa

Diskusia o všetkom ostatnom.
Lída Rohalová
Príspevky: 911
Dátum registrácie: 10 Jan 2017, 10:40
Kontaktovať používateľa:

Re: Môj odchod od adventistov a Božia vôľa

Neprečítaný príspevok od používateľa Lída Rohalová »

V každé církvi se lze setkat s lidmi dobrými a s těmi druhými. Je to dáno tím, že lidská podstata je zatížena hříchem. Nelze říct, že by se hřích vyhýbal církvi X a přítomen by byl pouze v církvi Y. Proto je všude možné setkat se s negativními stránkami lidství, včetně té naší.

To se týká i odchodů. Neodchází se jen z CASD, ale i z jiných církví z různých důvodů a reakce členů nejsou stejné.
Žádné společenství ani církev nejsou imunní vůči hříchu, avšak všichni mohou mít naději v Kristu.
Přesto bych si po zkušenostech dovolila říci, že ač není žádné společenství nebo církev 100 % zdravé, některé jsou "zdravější".
Je to dáno více faktory - učení, praxe členů a osobnost člověka.

Já to mám tak, že jednotlivé církve obrazně spojuji do Těla Kristova - psala jsem o tom zde:
vierouka-f4/cirkev-t813-80.html#p10968

Pokud se odchod tedy uděje zrovna v CASD, je to problém celého Těla. Mimo jiné už i tím, že jednotliví lidé (ne)nacházejí útočiště jinde.
Ten, kdo odchází ohledně věrouky, si je vědom, že jinde nenatrefí na dokonalé lidi. On chce mít jen klid od teorie a praxe, kterou kdysi zastával. Odchody nejsou nikdy příjemné ani pro jednu stranu, i když jsou provedeny ve slušné a klidné podobě. A o bouřlivých odchodech nemusím hovořit.

Tak jak se člověk musí vyrovnávat s "rozchody" v životě (opuštění partnerem, úmrtí...), tak se musí vyrovnávat i s odchodem z domova (např. církev). Musí se s tím vyrovnat obě strany a prožívají podobné fáze, jako při osobním rozchodu s někým - fáze popírání, hněvu, smlouvání, deprese, smíření.

Odcházející:
Fáze popírání: popírání, že věřil něčemu, co podle něj nemá dobrý základ.
Fáze hněvu: zlobí se na církev za cokoli (je to fáze hledá se viník).
Fáze smlouvání: jedinec se snaží opět popřít, že by se mýlil a hledá způsob, jak oživit to, co již zemřelo.
Fáze deprese: beznaděj, pocit, že to nemělo smysl a že věnoval církvi tolik času.
Fáze smíření: přijetí současného stavu, posunutí se dál.

Církev/sbor:
Fáze popírání: odmítá uvěřit, že by na námitkách odchozího bylo něco pravdy.
Fáze hněvu: zlobí se na odcházejícího, protože hledá viníka.
Fáze smlouvání: sbor se snaží popřít, že by měl odchozí relevantní důvod k odchodu, a snaží se ho přimět k "návratu" - v této fázi se nejčastěji děje nabízení služebností jedinci, o kterého sbor nechce přijít.
Fáze deprese: beznaděj, že to nemělo smysl a že investice sboru do jedince byla marná.
Fáze smíření: přijetí současného stavu a posunutí se dál.

Tyto fáze mohou být různé, mohou se střídat, neustále vracet. Popsala jsem to jen velice stručně - opravuji původní slovo opačného významu, omlouvám se, každý jedinec to má jinak. Tyto fáze (mohou být i jiné s drobnými obměnami) jsou velice důležité, aby si člověk uvědomil, kde se zrovna nachází.

Znovu apeluji na to, že je důležité si uvědomit, kde se zrovna nacházím.

Člověk nemusí projít všemi fázemi. Ten, komu byla církev lhostejná, to nemusí řešit.
Každá fáze potřebuje čas. A je ideální, pokud má člověk někoho, kdo mu trochu pomůže. Sbor má jeden druhého, tam se buď lidé utvrzují v tom, že "odpadlík" je nějak mimo, nebo si řeknou, že je škoda, že odešel.
Ale člověk, který odejde, zůstane sám a musí se s tím nějak porvat. Ano, on se tak rozhodl, chtěl to, a tak to tedy je. Ano, i sbor může být někdy lhostejný, protože si řekne, že ať si tedy jde, když se mu u nás nelíbí.

Odchod je velmi složitá problematika a mohla bych se o tom vypisovat hodiny. Snažím se pouze shrnout základní stanoviska.

Všechno chce čas. Návštěva bývalého sboru (pokud vůbec je) je nejvhodnější až v době smíření. V té době zpravidla už člověk nejedná pod návalem emocí, které ač jsou pro život nezbytné, ztěžují porozumění expresivními vyjádřeními.
V době smíření lze také normálně hovořit o tom, co se mi nelíbí v duchu slušnosti a bez potřeby někoho snížit.

Jsem vděčná za společenství, která poskytují láskyplné "azyly" různým odchozím z různých církví. I sama CASD poskytuje "azyly" těm, kteří přicházejí z jiných církvích.
Samozřejmě nepoznáme vztahy v církvi po jedné návštěvě (to má totiž každý dojem, že se ocitl ve společenství andělů :)), ale to nevylučuje možnost návštěvy pro inspiraci. Stále to doporučuji, protože je to osvědčená věc.

Neregistrovaný

Re: Môj odchod od adventistov a Božia vôľa

Neprečítaný príspevok od používateľa Neregistrovaný »

No a niektorí mi povedali, že svojim odchodom odmietam plniť Božiu vôľu. Toto mi zo všetkých tých výčitiek vadilo najviac. Svoj odchod z CASD som považoval za nutný preto, aby som sa stal lepším kresťanom. Slobodnejším, nezaťaženým všetkým tým formalizmom, demagógiou a manipuláciou. A aj preto, aby som lepšie plnil to, čo podľa Biblie považujem za Božiu vôľu.
Otův prožitek je zajímavý. Jsem v církvi dlouho a občas se na téma "Boží vůle" pro náš život narazí, ale drtivá většina lidí nedokáže vyjádřit, co je nebo byla Boží vůle pro ně. Má to spojitost s duchovními dary, taky mne překvapilo, že většina neví, co je jejich dar od Pána.Přitom žijí pěkné životy, starají se o rodiny, občas pomáhají druhým, pravidelně navštěvují církev.Hloubavějším lidem ale neunikne, že jsou diskuze SŠ, někdy kázání a i vztahy často "ploché", nejde to do hloubky. Nedávno se probíralo téma Křesťanské správcovství, nikomu nevadilo, že na podporu dávání desátků není v NZ jediný text, jen se probírala "omáčka" okolo, sklouzávalo to občas k pomáhání druhým a zodpovědnosti za svěřené věci, jak asi píše Oto-formalismus.
Pro běžného asd je zmínka, že by odchod z církve do jiné nebo mimo ni mohla být Boží vůle, těžko představitelná. Už jsem ale zažil pár příkladů, kdy lidé po odchodu z církve "rozkvetli" - získali významnější postavení, dosáhli úspěchu, dostudovali, jakoby z nich něco spadlo a osvobodili se. Ve sboru přitom často patřili (v očích některých) mezi outsidery,kterým nebyly nabídnuty služebnosti, jejich názor se bral jako méně hodnotný. Zdá se mi ale, že lidsky jim to prospělo, jak je na tom jejich vztah s Pánem si netroufám posoudit, ale myslím, že některé dost "přizabilo" prostředí sboru.
Zažil jsem ale pěkný sbor, kde jeden druhému nos do osobních věcí nestrkali, modlili se za padlé souvěrce a dokázali jim i pomoci, nevylučovali je. Jeden z nich dokonce po 20-ti letech absence začal znovu chodit.
Ano, věřím, že může být Boží vůle, aby člověk opustil církev, kde jeho vztah s Pánem umírá.

Lída Rohalová
Príspevky: 911
Dátum registrácie: 10 Jan 2017, 10:40
Kontaktovať používateľa:

Re: Môj odchod od adventistov a Božia vôľa

Neprečítaný príspevok od používateľa Lída Rohalová »

Hosť napísal: 26 Júl 2019, 20:06 Pro běžného asd je zmínka, že by odchod z církve do jiné nebo mimo ni mohla být Boží vůle, těžko představitelná. Už jsem ale zažil pár příkladů, kdy lidé po odchodu z církve "rozkvetli" - získali významnější postavení, dosáhli úspěchu, dostudovali, jakoby z nich něco spadlo a osvobodili se. Ve sboru přitom často patřili (v očích některých) mezi outsidery,kterým nebyly nabídnuty služebnosti, jejich názor se bral jako méně hodnotný. Zdá se mi ale, že lidsky jim to prospělo, jak je na tom jejich vztah s Pánem si netroufám posoudit, ale myslím, že některé dost "přizabilo" prostředí sboru.
Zažil jsem ale pěkný sbor, kde jeden druhému nos do osobních věcí nestrkali, modlili se za padlé souvěrce a dokázali jim i pomoci, nevylučovali je. Jeden z nich dokonce po 20-ti letech absence začal znovu chodit.
Ano, věřím, že může být Boží vůle, aby člověk opustil církev, kde jeho vztah s Pánem umírá.
Za tento komentář děkuji, protože je psán velmi citlivě (mám na mysli celý, označila jsem jen část).
Je vidět, že víš, o čem píšeš.
Mohla bych se o tom více rozepsat, ale Tvůj komentář je tak výstižný, že k němu netřeba víc dodávat.
Jinak vám všem přeji krásné léto, já si dám pauzu - čekají mne 3 dovolené.
Jediným vláknem, kde se nyní budu sem tam vyjadřovat, je to o "ženách v církvi", a po dovolených a pauzami mezi nimi se uvidí, zda k tomu přiberu ještě jiná zajímavá vlákna, nebo ne.

Pán s vámi, přeji všem pěkné dny!

log
Príspevky: 1712
Dátum registrácie: 06 Nov 2017, 06:51
Kontaktovať používateľa:

Re: Môj odchod od adventistov a Božia vôľa

Neprečítaný príspevok od používateľa log »

Moj odchod nebol pekny ani cestny ani otvoreny a uz vobec nie hrdinsky. Postupne som prestaval chodit do zboru, vyhybal sa adventistom na ulici prechadzal na druhy chodnik a v mhd aby ma nevideli a nemusel som odpovedat na ich otazky, skryval sa v supermarkete. Nikomu som nikdy nepovedal, ze odchadzam a postupne som sa vytracal nepozorovane z radaru. Oficialne som vlastne stale clenom cirkve hoci je to uz strasne vela rokov. Proste som jedneho dna spoznal pravdu, ze ziadni bohovia neexistuju a velmi som sa za to hanbil. To posledne, co by som chcel je brat tuto iluziu mojim bratom a sestram, okradat ich o vieru a nadej. Tych ludi som mal rad a nechcel som im ublizit. Uz len ked si predstavim co sa za mna ti chudaci namodlili a natrapili a to nielen vlastny otec a matka. Az na tomto fore, kde su vsetci pre mna cudzincami mozem bez emocii povedat, co chcem. Vlastne az teraz som nazhromazdil dostatok informacii a zivotnych skusenosti, aby som konecne pochopil ako vznikli biblicke knihy a co sa naozaj asi v minulosti stalo, aby som zlozil tu mozaiku spravne, resp. lepsie. To ze niekto odide z jednej cirkve do inej alebo naspat je vo vacsine pripadov dane studiom Biblie. Podla toho, ktoru knihu taky citatel prave objavi, moze sa pridat do novej cirkvi na zaklade prave citaneho textu. Druhy den sa vyspi, najde inu biblicku knihu a uz uteka do dalsej cirkvi. Potom si najde kamasutru a hned sa z neho stane jogin, hinduista. Druhy dovod je pragmatickejsi, niekto sa niekam prizeni, vyda a je z neho konvertita.

Neregistrovaný

Re: Môj odchod od adventistov a Božia vôľa

Neprečítaný príspevok od používateľa Neregistrovaný »

Logu,svedl jsem s Tebou těžké diskuse,ale to,co jsi napsal je pro mne velmi obohacujici a lidský pochopitelné .Díky za to.

host

Re: Môj odchod od adventistov a Božia vôľa

Neprečítaný príspevok od používateľa host »

Hosť napísal: 26 Júl 2019, 20:06
Už jsem ale zažil pár příkladů, kdy lidé po odchodu z církve "rozkvetli" - získali významnější postavení, dosáhli úspěchu, dostudovali, jakoby z nich něco spadlo a osvobodili se.
:D :D :D

Rastislav

Re: Môj odchod od adventistov a Božia vôľa

Neprečítaný príspevok od používateľa Rastislav »

log napísal: 01 Aug 2019, 21:21Postupne som prestaval chodit do zboru, vyhybal sa adventistom na ulici prechadzal na druhy chodnik a v mhd aby ma nevideli a nemusel som odpovedat na ich otazky
Odchod z cirkvi je obdobný akp odchod z manželstva. Chodíš málo domov, vyhybaš sa partnerovi až jedneho dňa neprídeš. Keď som bol v cirkvi tak som zažil aj odchody teatrálne. Sestra požiadala o slovo a prečitala pripraveny text podporený citovaním z Písma. V prestávke bohoslužieb nasledoval aj plač a potom útek. Ani neviem či uverila v inú cirkev a chodí do ineho kostola, v tejto chvíli je to jedno lebo nikdo ju v zbore za dlhé roky nespomenul.

John 3:16
Príspevky: 299
Dátum registrácie: 28 Dec 2015, 18:54
Kontaktovať používateľa:

Re: Môj odchod od adventistov a Božia vôľa

Neprečítaný príspevok od používateľa John 3:16 »

Vždy lepšie je odísť potichu. Citáciami z biblie adventistov nepresvedčíte.
Naposledy upravil/-a John 3:16 v 07 Apr 2020, 12:32, upravené celkom 1 krát.

Neregistrovaný

Re: Môj odchod od adventistov a Božia vôľa

Neprečítaný príspevok od používateľa Neregistrovaný »

Chcem sa opýtať bývalých adventistov či chodíte niekam do spoločenstva veriacich. Je možné praktizovať vieru, bez toho aby som bol členom nejakej cirkvi? Kladiem si túto otázku, napr. aj ohľadom prijímania večere Pánovej.

Lída Rohalová
Príspevky: 911
Dátum registrácie: 10 Jan 2017, 10:40
Kontaktovať používateľa:

Re: Môj odchod od adventistov a Božia vôľa

Neprečítaný príspevok od používateľa Lída Rohalová »

Hosť napísal: 07 Apr 2020, 12:31 Chcem sa opýtať bývalých adventistov či chodíte niekam do spoločenstva veriacich. Je možné praktizovať vieru, bez toho aby som bol členom nejakej cirkvi? Kladiem si túto otázku, napr. aj ohľadom prijímania večere Pánovej.
Ano, mám společenství věřících, kam chodím.
Také mám vytvořené vztahy s věřícími lidmi z různých denominací i mimo ně. V tomto ohledu je můj okruh působnosti široký a překračuje hranice denominací i ČR. Dnes mám již vztahy i s "bývalými" z jiných než-li z adventistické denominace.

Ano, myslím si, že je možné praktikovat víru bez členství v denominaci. Denominace je jen jedním z mnoha způsobů vyjádření víry, je to však způsob nejčastější a nejpoužívanější.

Někdy opravdu nelze 100 % souhlasit se vším, co v té denominaci hlásají, a znám dost lidí, kteří si prostě nevybrali. Co se mne týče, jsem kosmopolita, z běžných křesťanských tradic mě ve většině z nich něco oslovilo, co praktikuji, a naopak je tam něco, co jsem nepřevzala.
Někdy lidé do denominací přestali chodit, protože odmítali poslouchat nicneříkající kázání, pokud se tam vyskytovala ve zvýšené míře, a ten čas využívají jinak - tak jak jim to dává více smyslu (osobní návštěva, skupinka, procházka v přírodě atd.).

Pokud odejde křesťan z církve a "nechodí do jiné denominace", je třeba počítat s tím, že je to v křesťanském světě určitý handicap. Takový křesťan bývá někdy nucen, aby se někam "přihlásil", aby mělo okolí v duši klid. Někdy se na něj dívají lidé jako na člověka, který právě vyšel z vězení. Asi nejméně závažné, avšak nepříjemné, mohou být neustávající dotazy, jak to chce člověk bez té denominace dělat.

Já osobně vnímám církev tak, že je tam, kdekoliv se nacházejí dva nebo tři a společně se modlí v Ježíšově jménu (doma, na skupince, v parku, či v budově atd.). To je ta pravá církev. Každá taková "skupinka" má určitý řád a člověk ví, že tam patří, či nepatří a každý zná své místo.

Povzbuzuji vážně ke společenství, což denominaci nevylučuje. Křesťan potřebuje druhé křesťany, aby byl povzbuzován ve víře a sám povzbuzoval, aby hlásal radostnou zvěst lidem okolo sebe. Pokud se křesťan začne stranit druhých křesťanů, velmi pravděpodobně dojde později k odklonu od křesťanství.

Co se týče Večeře Páně, ta se dá vysluhovat všude. Prvotní církev se scházela po domech či kdesi u řeky. Po domech lámali chléb. Pokud jde o tyto symboly, nejsou vázané na konkrétní budovu (VP se vysluhuje tajně i ve vězení, kde jsou křesťané pronásledováni). Avšak nejhlavnějším symbolem "toto čiňte na mou památku" je lámat své tělo ve službě druhým, jak jsem to poprvé slyšela na semináři.

Napísať odpoveď

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Google [Bot] a 14 neregistrovaných