od používateľa ambassador » 21 Júl 2020, 06:06
Mít Kristův charakter - jako Kristus - Co by dělal Kristus - Kristus by to nedělal, dělal - Kristus by tam nešel - Kristus by se na to nedíval, neposlouchal (televize, rádio, internet,....), atp.
To jsou často používané krátké, nic neříkající otřepané fráze v adventismu (nejen v adventismu).
Následovat Krista ještě neznamená mít Kristův charakter i Jidáš "následoval" Krista.
Petr přijal Kristovo pozvání a chodil s Ním, přesto byl zbrklý, unáhlený, hned měl jasno a měl o ostatních horší mínění než o sobě: "Kdyby tě všichni zradili, tak já ne....."
Kristus mu říká: "Ty někdy až se obrátíš ..."
Jít za svým učitelem bylo v té době běžné. Učitel si vytvořil skupinku žáků a učil je. Kristus to udělal podle běžných zvyklostí té doby a přesto byl mezi Jeho pozváním a učením rozdíl.
Obrácení je změna směru. V křesťanských církvích (i casd) mohou být lidé, kteří vyznávají věrouku, ale v podstatě nemuselo dojít v jejich životě k obratu - změny směru. To se nejvíce poznává v jednání s druhými lidmi, kde je povyšování, nadřazování, shazování, atp. zřejmě tam nedošlo ke změně.
Mít nějaký idol je možná dobré, ale někdy se mě jeví, že lidský idol některým jednotlivcům zastínil Krista. Co pak prohlásí takový idol je pro ně "svaté", takovému idolu jsou ochotni tolerovat řadu nedostatků více než jiným lidem.
No a takové idealizování prochází i naší církví - začalo to v 19 století a provází nás to stále.
Mít Kristův charakter - jako Kristus - Co by dělal Kristus - Kristus by to nedělal, dělal - Kristus by tam nešel - Kristus by se na to nedíval, neposlouchal (televize, rádio, internet,....), atp.
To jsou často používané krátké, nic neříkající otřepané fráze v adventismu (nejen v adventismu).
Následovat Krista ještě neznamená mít Kristův charakter i Jidáš "následoval" Krista.
Petr přijal Kristovo pozvání a chodil s Ním, přesto byl zbrklý, unáhlený, hned měl jasno a měl o ostatních horší mínění než o sobě: "Kdyby tě všichni zradili, tak já ne....."
Kristus mu říká: "Ty někdy až se [b]obrátíš .[/b].."
Jít za svým učitelem bylo v té době běžné. Učitel si vytvořil skupinku žáků a učil je. Kristus to udělal podle běžných zvyklostí té doby a přesto byl mezi Jeho pozváním a učením rozdíl.
[b]Obrácení[/b] je změna směru. V křesťanských církvích (i casd) mohou být lidé, kteří vyznávají věrouku, ale v podstatě nemuselo dojít v jejich životě k obratu - změny směru. To se nejvíce poznává v jednání s druhými lidmi, kde je povyšování, nadřazování, shazování, atp. zřejmě tam nedošlo ke změně.
Mít nějaký idol je možná dobré, ale někdy se mě jeví, že lidský idol některým jednotlivcům zastínil Krista. Co pak prohlásí takový idol je pro ně "svaté", takovému idolu jsou ochotni tolerovat řadu nedostatků více než jiným lidem.
No a takové idealizování prochází i naší církví - začalo to v 19 století a provází nás to stále.