Budhistické džátaky a Šalamounova moudrost.
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc ... l_base=NKC
Budhistické džátaky patří k nejstarší budhistické literatuře. Zajímavá je džátaka č. 546 a její paralela ve SZ. Předkládám oba texty k porovnání:
Budhistický příběh:
"Pravá matka a divoženka v ženské postavě se hádaly o dítě. Moudrý soudce nakreslil na zemi čáru a položil dítě přesně doprostřed. Potom poručil divožence a pravé matce uchopit dítě za ruce a nohy a řekl: 'Teď táhněte a která přetáhne dítě na svou stranu, té bude také patřit.' Tu obě táhly. Dítě ale, kterému přetahování působilo bolest, začalo křičet a to nemohla vydržet pravá matka, upustila ho a zůstala plačíc stát. Tu se zeptal moudrý soudce lidu: 'Čí srdce je citlivé vůči dítěti - pravé nebo falešné matky?' ,Pravé matky - ó moudrý', načež bylo dítě přisouzeno pravé matce a ta, soudci blahořečíc, s dítětem odešla."
Židovský příběh:
16Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj.
17Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila.
18Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou.
19Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla.
20Proto v noci vstala, a zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně.
21Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“
22Druhá žena však prohlásila: „Nikoli. Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak se před králem hádaly.
23Král řekl: „Tato tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.‘“
24Král proto poručil: „Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč.
25A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.“
26Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je !“
27Tu král rozhodl: „Dejte to živé novorozeně té, která řekla : ‚Neusmrcujte je,‘ to je jeho matka.“
28Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu.
Budhistické džátaky a Šalamounova moudrost.
https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=001750120&local_base=NKC
Budhistické džátaky patří k nejstarší budhistické literatuře. Zajímavá je džátaka č. 546 a její paralela ve SZ. Předkládám oba texty k porovnání:
Budhistický příběh:
"Pravá matka a divoženka v ženské postavě se hádaly o dítě. Moudrý soudce nakreslil na zemi čáru a položil dítě přesně doprostřed. Potom poručil divožence a pravé matce uchopit dítě za ruce a nohy a řekl: 'Teď táhněte a která přetáhne dítě na svou stranu, té bude také patřit.' Tu obě táhly. Dítě ale, kterému přetahování působilo bolest, začalo křičet a to nemohla vydržet pravá matka, upustila ho a zůstala plačíc stát. Tu se zeptal moudrý soudce lidu: 'Čí srdce je citlivé vůči dítěti - pravé nebo falešné matky?' ,Pravé matky - ó moudrý', načež bylo dítě přisouzeno pravé matce a ta, soudci blahořečíc, s dítětem odešla."
Židovský příběh:
16Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj.
17Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila.
18Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou.
19Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla.
20Proto v noci vstala, a zatímco tvá otrokyně spala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně.
21Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“
22Druhá žena však prohlásila: „Nikoli. Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak se před králem hádaly.
23Král řekl: „Tato tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.‘“
24Král proto poručil: „Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč.
25A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.“
26Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je !“
27Tu král rozhodl: „Dejte to živé novorozeně té, která řekla : ‚Neusmrcujte je,‘ to je jeho matka.“
28Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu.