od používateľa ambassador » 01 Dec 2021, 15:29
"MOJE NÁZORY JSOU BIBLICKÉ!"
Jeden současný protestantský biblista G. Osborne píše: „Příliš často věříme, že náš výklad je to, co říká Bible, aniž bychom rozuměli mnoha dalším faktorům, které určují význam. Výsledkem je, že teologické schéma je postaveno na náhrdelníku citátů navlečených přes sebe a údajně „dokazují“ platnost určitých teologických formulací. Problém je ale v tom, že oponent uvádí vlastní sadu citací (často se jedná o zcela odlišné texty hovořící o stejném tématu, přičemž každá strana ignoruje citace druhé strany!), a oba diskutující mluví sami se sebou, a ne se navzájem. "
Dále uvádí názorný příklad: „Jeden z mých studentů v semináři před několika lety oslovil hostujícího kalvínského učence (sám patřil k umírněnému arminiánskému křídlu) a zeptal se: „Jaký je hlavní rozdíl mezi vašimi a mými názory? “ Profesor poněkud teatrálně zvolal: "Moje jsou biblické!"
Ale jak zjistíme, čí názory jsou více biblické?"
Zde může být zapotřebí malé objasnění. Jak klasická kalvínská, tak arminovská teologie (obojí samozřejmě patří k protestantismu) vycházejí z Bible a zcela se shodují v tom, že padlý člověk ve svém současném stavu není schopen přijmout volání Ducha svatého a obrátit se k Bohu.
Ale zjednodušeně řečeno, pro kalvinisty je lidstvo rozděleno na vyvolené, kteří jsou předurčeni ke spáse a povoláni z Boží milosti a lidská přirozenost tomu již nemůže zabránit, a na všechny ostatní. Ti, kteří jsou vyvoleni, povoláni a uvěřili, zůstávají navždy ve vyvoleném a spaseném stavu a již nemohou odpadnout.
S tím ale nesouhlasí následovníci Arminia a Wesleyho, kteří říkají, že člověk je sám schopen se svobodně rozhodnout a věřit s pomocí Ducha svatého. Ti, kteří kdysi věřili, mohou v budoucnu odpadnout (v tomto ohledu mají blíže k pravoslavné víře než Kalvín). Obě strany samozřejmě citují četné citace, které dokazují svůj případ.
Bible dává zdánlivě protichůdné odpovědi na otázku, kdo přesně je spasen. Některé citáty znějí, jako by Kristus zachránil celé lidstvo, protože to byla vůle Boží. Například: „...to je dobré a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a dosáhli poznání pravdy. Je totiž jeden Bůh, jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe za vykoupení všech“ (1 Tim 2,3-6). „Pán neváhá plnit zaslíbení, jak to někteří považují za pomalé; ale je k nám shovívavý, nepřeje si, aby někdo zahynul, ale aby všichni dospěli k pokání“ (2 Petr 3:9).
Existují však i další citáty, z nichž můžeme usoudit, že Kristus zachránil jen několik, ty, které si Bůh přál zachránit, a zbytek lidí čeká na věčnou smrt. Například: „Když to slyšeli pohané, radovali se a oslavovali slovo Páně a uvěřili všichni, kdo byli ustanoveni k životu věčnému“ (Skutky 13:48). „Odpuštění tedy nezávisí na tom, kdo si přeje, a ne na úsilí, ale na Bohu, který se smiluje. Neboť Písmo říká faraonovi: Právě pro toho jsem tě ustanovil, abych ti ukázal svou sílu a aby se mé jméno hlásalo po celé zemi. Smiluje se tedy, s kým chce; a kdo chce, ten se otužuje. Řeknete mi: „Z čeho je ještě obviněn? Neboť kdo může vzdorovat jeho vůli?" A kdo jsi ty, člověče, že se hádáte s Bohem? Výrobek řekne tomu, kdo ho vyrobil: "Proč jsi mě udělal takhle?" Nemá hrnčíř moc nad hlínou, vyrobit ze stejné směsi jednu nádobu pro čestné použití a druhou pro nízké?" (Řím 9:16-21).
Tento rozpor – ve skutečnosti rozmanitost – vytváří příležitost pro výklad. Při pohledu na některá teologická díla nazvaná „Učení toho a toho apoštola nebo proroka na takové a takové téma“ by si někdo mohl myslet, že bibličtí proroci a apoštolové byli profesoři teologie, kteří vyučovali systematický kurz na teologických akademiích, a teď to všechno zbývá dát dohromady prvky tohoto kurzu a sestavit jediné schéma.
Ale z nějakého důvodu nám Pán nechtěl dát učebnici teologie nebo katechismus, dal nám ne holé schéma, ale živé Slovo, jednající jinak za různých okolností a oslovující každého jinak.
Dostáváme se tedy k další otázce, která rozděluje lidi i v rámci stejné tradice, stejné církevní denominace – k otázce teologické metody. Jak přesně odvodit teologické schéma i ze stejného souboru textů - mohou být i různé názory, protože tyto texty neobsahují dogmata a definice v hotové podobě. I když teolog použije hotový citát z Bible, jen on určuje, v jakém smyslu má být tento citát chápán a jak má být propojen s ostatními ustanoveními jeho teologického systému.
Dnes stále více křesťanů z různých denominací dochází k závěru, že čtení Bible je do značné míry dáno kolektivní zkušeností společenství věřících.
Andrey Desnitsky , teolog, překladatel Bible.
(přeloženo překladačem)
"MOJE NÁZORY JSOU BIBLICKÉ!"
Jeden současný protestantský biblista G. Osborne píše: „Příliš často věříme, že náš výklad je to, co říká Bible, aniž bychom rozuměli mnoha dalším faktorům, které určují význam. Výsledkem je, že teologické schéma je postaveno na náhrdelníku citátů navlečených přes sebe a údajně „dokazují“ platnost určitých teologických formulací. Problém je ale v tom, že oponent uvádí vlastní sadu citací (často se jedná o zcela odlišné texty hovořící o stejném tématu, přičemž každá strana ignoruje citace druhé strany!), a oba diskutující mluví sami se sebou, a ne se navzájem. "
Dále uvádí názorný příklad: „Jeden z mých studentů v semináři před několika lety oslovil hostujícího kalvínského učence (sám patřil k umírněnému arminiánskému křídlu) a zeptal se: „Jaký je hlavní rozdíl mezi vašimi a mými názory? “ Profesor poněkud teatrálně zvolal: "Moje jsou biblické!"
Ale jak zjistíme, čí názory jsou více biblické?"
Zde může být zapotřebí malé objasnění. Jak klasická kalvínská, tak arminovská teologie (obojí samozřejmě patří k protestantismu) vycházejí z Bible a zcela se shodují v tom, že padlý člověk ve svém současném stavu není schopen přijmout volání Ducha svatého a obrátit se k Bohu.
Ale zjednodušeně řečeno, pro kalvinisty je lidstvo rozděleno na vyvolené, kteří jsou předurčeni ke spáse a povoláni z Boží milosti a lidská přirozenost tomu již nemůže zabránit, a na všechny ostatní. Ti, kteří jsou vyvoleni, povoláni a uvěřili, zůstávají navždy ve vyvoleném a spaseném stavu a již nemohou odpadnout.
S tím ale nesouhlasí následovníci Arminia a Wesleyho, kteří říkají, že člověk je sám schopen se svobodně rozhodnout a věřit s pomocí Ducha svatého. Ti, kteří kdysi věřili, mohou v budoucnu odpadnout (v tomto ohledu mají blíže k pravoslavné víře než Kalvín). Obě strany samozřejmě citují četné citace, které dokazují svůj případ.
Bible dává zdánlivě protichůdné odpovědi na otázku, kdo přesně je spasen. Některé citáty znějí, jako by Kristus zachránil celé lidstvo, protože to byla vůle Boží. Například: „...to je dobré a milé našemu Spasiteli Bohu, který chce, aby všichni lidé byli spaseni a dosáhli poznání pravdy. Je totiž jeden Bůh, jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe za vykoupení všech“ (1 Tim 2,3-6). „Pán neváhá plnit zaslíbení, jak to někteří považují za pomalé; ale je k nám shovívavý, nepřeje si, aby někdo zahynul, ale aby všichni dospěli k pokání“ (2 Petr 3:9).
Existují však i další citáty, z nichž můžeme usoudit, že Kristus zachránil jen několik, ty, které si Bůh přál zachránit, a zbytek lidí čeká na věčnou smrt. Například: „Když to slyšeli pohané, radovali se a oslavovali slovo Páně a uvěřili všichni, kdo byli ustanoveni k životu věčnému“ (Skutky 13:48). „Odpuštění tedy nezávisí na tom, kdo si přeje, a ne na úsilí, ale na Bohu, který se smiluje. Neboť Písmo říká faraonovi: Právě pro toho jsem tě ustanovil, abych ti ukázal svou sílu a aby se mé jméno hlásalo po celé zemi. Smiluje se tedy, s kým chce; a kdo chce, ten se otužuje. Řeknete mi: „Z čeho je ještě obviněn? Neboť kdo může vzdorovat jeho vůli?" A kdo jsi ty, člověče, že se hádáte s Bohem? Výrobek řekne tomu, kdo ho vyrobil: "Proč jsi mě udělal takhle?" Nemá hrnčíř moc nad hlínou, vyrobit ze stejné směsi jednu nádobu pro čestné použití a druhou pro nízké?" (Řím 9:16-21).
Tento rozpor – ve skutečnosti rozmanitost – vytváří příležitost pro výklad. Při pohledu na některá teologická díla nazvaná „Učení toho a toho apoštola nebo proroka na takové a takové téma“ by si někdo mohl myslet, že bibličtí proroci a apoštolové byli profesoři teologie, kteří vyučovali systematický kurz na teologických akademiích, a teď to všechno zbývá dát dohromady prvky tohoto kurzu a sestavit jediné schéma.
Ale z nějakého důvodu nám Pán nechtěl dát učebnici teologie nebo katechismus, dal nám ne holé schéma, ale živé Slovo, jednající jinak za různých okolností a oslovující každého jinak.
Dostáváme se tedy k další otázce, která rozděluje lidi i v rámci stejné tradice, stejné církevní denominace – k otázce teologické metody. Jak přesně odvodit teologické schéma i ze stejného souboru textů - mohou být i různé názory, protože tyto texty neobsahují dogmata a definice v hotové podobě. I když teolog použije hotový citát z Bible, jen on určuje, v jakém smyslu má být tento citát chápán a jak má být propojen s ostatními ustanoveními jeho teologického systému.
Dnes stále více křesťanů z různých denominací dochází k závěru, že čtení Bible je do značné míry dáno kolektivní zkušeností společenství věřících.
Andrey Desnitsky , teolog, překladatel Bible.
[size=85](přeloženo překladačem)[/size]