od používateľa ambassador » 02 Máj 2022, 18:13
Alexandr Sasha Flek je s uživatelem Sergey Sologub.
Před pár týdny jsem tu sdílel tragické svědectví, že jedním z těl ležících na ulicích Buči byl vedoucí místní křesťanské mládeže. A teď trávím týden v Maďarsku s bratry a sestrami z celého světa, mj. s drahým přítelem Sergey Sologub, spisovatelem a pastorem Ірпінська Біблійна Церква / Irpin Bible Church. Rozhodně jeden z duchem nejkrásnějších lidí, co jsem kdy potkal!
Vyprávěl mi, že Vitalij se stal křesťanem jen před pár lety, Sergey ho vychovával v jeho nové víře. Vitalij nechtěl opustit okupovanou Buču, pomáhal dostat k lidem jídlo atd. Zabil ho minometný granát spolu s mladou ženou a jejími dvěma dětmi - když jim pomáhal nést tašky...
Když mi to Sergey vyprávěl, nebyl otřesen (jako já), mluvil z pozice člověka věřícího v následování Krista, s pevnou nadějí na věčný život. Takovým momentům se anglicky říká "reality check" - člověk zjistí, co je jen vnější skořápka, a na čem doopravdy záleží.
Jejich církevní sbor pořídil těsně před vypuknutím války naftové generátory, zásoby vody atd. Ve městě dosud nejde elktřina atd. Během okupace i teď chodí místní lidé (zdaleka nejen členové sboru) k nim do modlitebny - nabít si mobily, chytit internet, dostat potraviny, igelit do rozbitých oken - a hlavně zažít vřelost, vstřícnost, otevřenost, štědrost.
Tohle je pro mě křesťanství. Ne mrtvá doktrína, ale hmatatelná láska k lidem. "V Kristu Ježíši přece nezáleží na obřízce nebo neobřízce, ale na víře, která se projevuje láskou." (Gal 5:6)
Alexandr Sasha Flek je s uživatelem Sergey Sologub.
Před pár týdny jsem tu sdílel tragické svědectví, že jedním z těl ležících na ulicích Buči byl vedoucí místní křesťanské mládeže. A teď trávím týden v Maďarsku s bratry a sestrami z celého světa, mj. s drahým přítelem Sergey Sologub, spisovatelem a pastorem Ірпінська Біблійна Церква / Irpin Bible Church. Rozhodně jeden z duchem nejkrásnějších lidí, co jsem kdy potkal!
Vyprávěl mi, že Vitalij se stal křesťanem jen před pár lety, Sergey ho vychovával v jeho nové víře. Vitalij nechtěl opustit okupovanou Buču, pomáhal dostat k lidem jídlo atd. Zabil ho minometný granát spolu s mladou ženou a jejími dvěma dětmi - když jim pomáhal nést tašky...
Když mi to Sergey vyprávěl, nebyl otřesen (jako já), mluvil z pozice člověka věřícího v následování Krista, s pevnou nadějí na věčný život. Takovým momentům se anglicky říká "reality check" - člověk zjistí, co je jen vnější skořápka, a na čem doopravdy záleží.
Jejich církevní sbor pořídil těsně před vypuknutím války naftové generátory, zásoby vody atd. Ve městě dosud nejde elktřina atd. Během okupace i teď chodí místní lidé (zdaleka nejen členové sboru) k nim do modlitebny - nabít si mobily, chytit internet, dostat potraviny, igelit do rozbitých oken - a hlavně zažít vřelost, vstřícnost, otevřenost, štědrost.
Tohle je pro mě křesťanství. Ne mrtvá doktrína, ale hmatatelná láska k lidem. "V Kristu Ježíši přece nezáleží na obřízce nebo neobřízce, ale na víře, která se projevuje láskou." (Gal 5:6)