Neregistrovaný napísal: ↑08 Jún 2021, 15:36
Já si nevybírám co do Bible patří a co ne, jen si vybírám co souhlasí s Kristovým učením a co ne a apoštol Pavel min. 24x s Ježíšem nesouhlasí a učí naprostý opak stačí zadat na youtube Jesus vs. Paul a poslechnout si videa v angličtině, existovaly i stránky kde jsem to stáhl, ale už nefungují. Škoda, že se tomu ještě nikdo nezačal věnovat česky.
Mluví se o tom i jinde:
https://doctrine.org/jesus-vs-paul
Podíval jsem se na první odkaz, jsou tam opravdu nesmysly. Budu se zabývat pouze prvními dvěma body.
1.JK prý kázal evangelium o království a Pavel evangelium o Boží milosti, což autor vidí jako rozpor, přitom to ani není pravda
JK kázal evangelium o království (Mat 4:23), přičemž se jednalo o království
nebeské (Mat5:3),
o tom samém kázal Pavel:
Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v
Božím království? (1.Kor 6:9), podobně Gal 5:21, Ef 5:5
Pavel očekával království
nebeské.. Pán mě vysvobodí ze všeho zlého a zachová pro své
nebeské království (2.Tim 4:18)
2.JK prý definoval království nebeské jako pozemské království Izraele, zatímco Pavel ho definoval jako nebeskou pozici "těla Kristova" (myšleno církve).
Ježíš
nemínil založit království na zemi, v Izraeli, jak se snaží autoři dokázat zvláště texty SZ (např. Ž 2:6, Zach 14:9), sám to řekl...Ježíš řekl: „Moje království
není z tohoto světa J 18:36
Autoři tvrdí, že by toto pozemské království bylo
politické království, opět uvádějí texty SZ, stačí si je ale přečíst a je jasné, že se z velké části netýkají tématu (doporučuji si to prověřit) nebo byla podmíněná (např.5M 28:1) Podle všeho se jedná o zastánce myšlenky, že politický Izrael bude ještě hrát v závěru dějin důležitou úlohu.
Odkazy na "království" z listů Pavla se často tématu netýkají (např.Řím 14:17, všechny uvedené texty z 1.Kor,ale i další z Ef apod.)
Pavel čekal zjevení Krista (1.Kor 1:7;15:23), jeho příchod, spojený se vzkříšením 2.Tim 4:8, věřil v uchvácení
vzhůru a být navždy s Pánem.(1.Tes 4:17).
Lze uzavřít-úmyslné stavění Pavla proti Kristu, přisuzování Kristu politické snahy a pozemské království, špatně uvedené texty, v pozadí jakýsi neojudaismus. Listy Pavla správně do bible patří a pomohly usvědčit v tomto případě lidi, kteří bloudí, stejně jako evangelia.
Co se týče židů ti určitě původně neočekávali království nebeské, ale pozemské, mysleli si, že Ježíš se stane jejich králem a bude vládnout zde na zemi spolu s nimi, namísto toho ho zavraždili.
Nečetl jsem to, zatím jsem našel jen odkazy
Tak ten první přeložím, tučně dávám pro mně zajímavé informace..., určitě ale věřím v nebeské království před pozemským, které nastane až na nové zemi po 1000letém kralování svatých s Kristem v nebi.
Možná autor měl na mysli nebeské království zde na zemi jak v to věří SJ.
Ježíšovo evangelium, Pavlovo evangelium
Ježíš
Jan Křtitel, Ježíš a Dvanáct kázali evangelium o království (Matouš 3,2, 4,17).
Matouš 3:2 "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."
Matouš 4:17 Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské
Toto evangelium bylo dlouho očekávanou a prorokovanou dobrou zprávou, že dorazil izraelský král. Založil by své království na zemi a vládl Zemi podle toho, co předpověděli izraelští proroci (Žalm 2,6, 8; Zachariáš 14,9; Lukáš 1,31–33).
Jeho zaměření bylo židovské (Matouš 10.5-6) a Ježíš dal svým učedníkům pokyn, aby se za to modlili (Matouš 6.10).
Během této vlády království by Bůh plnil své sliby smlouvy Izraeli a díky tomu, že by Izrael přijal jejich Mesiáše, by byl požehnán. Kromě tohoto království a kromě tohoto plánu
Bůh neodhalil žádné opatření, které by požehnalo pohany. Když Bůh ustanovil svou smlouvu s Abrahamem (Genesis 12,1-3), nařídil, aby veškeré pohanské požehnání muselo přijít přes Izrael.
Proroci hlásali toto mesiášské království ve stovkách pasáží. Každý Žid věděl o tomto království a každý bohabojný Žid po něm toužil. K poznání této skutečnosti stačí přečíst pasáže obklopující zprávu o Ježíšově narození. Čtenáři doporučujeme přečíst si zprávy o Magi (Matouš 2,1-12), Zachariáš (Lukáš 1).
8-17, 67-79), Marie (Lukáš 1,26-38, 46-55), Simeon a Anna (Lukáš 2,25-38). Jejich výroky poskytují vynikající shrnutí židovských očekávání a teologie.
Evangelium království hlášené Janem Křtitelem, Ježíšem a Dvanácti vyžadovalo pokání (Marek 1,15),
křest vodou (Matouš 3,6; Skutky 2,38, 8,34-38, 19,4),
dodržování mojžíšského zákona a víra, že Ježíš byl slíbeným Mesiášem (Matouš 16,13–16; Jan 11,25–27). Věřit v Ježíše podle evangelia o království znamenalo věřit, kým je, tj.
věřit v Jeho jméno (srov. Jan 3,18; Sk 2,21, 38, 3,6, 16, 4,7, 10, 12, 17, 18, 30, 5,28) 40, 41, 8.12, 16, 9,14, 15, 21, 27, 10,43, 48).
Evangelium království se zaměřovalo na Kristovu identitu.
Pavel
Pavel kázal evangelium o Boží milosti (Skutky 20.24; 1. Korinťanům 15.1-4) a
ve své evangelizační službě kladl malý důraz na pokání nebo křest. Pokání ve zmínce o nevěřících zmínil pouze jednou ve svých dopisech (Římanům 2,4)
a pokud jde o křest vodou, prohlásil: „Kristus mě neposlal křtít,
ale kázat evangelium “(1. Korintským 1,14–17).
Později napsal, že byl pouze jeden křest (Efezským 4,5). Tento jeden křest, který Pavel prohlásil, byl křtem Duchem svatým (1 Kor 12,13).
Musíme tedy uzavřít, že vodní křest přestal během Pavlovy služby a nemá dnes jako křesťanská praxe žádnou podporu z Písma.
Víra ve službu Jana Křtitele, Ježíše a Dvanácti se soustředila na to, že Ježíš byl slíbeným Mesiášem, Božím Synem (Matouš 16,13–16; Jan 11,25–27). Pavel kázal evangelium o království bezprostředně po svém obrácení (Skutky 9.19–22). Krátce nato po vystoupení, oslavení v nebi (na rozdíl od pozemské Jeho pozemské služby)
dal Pán Pavlovi nové evangelium (Galaťanům 1,11–12).
Pavlovo evangelium (Římanům 2,16, 16,25) se lišilo od evangelia Ježíše a Dvanácti.
Nezaměřovalo se na identitu Krista, ale na dílo Kristovo.
Pavlovo evangelium bylo, že Kristus zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých (1. Korintským 15.1-4). Toto evangelium nebylo kázáno během Ježíšovy pozemské služby ani od Dvanácti.
Pavel odkazoval na evangelium Boží milosti jako na „mé evangelium“ (Římanům 2,16, 16,25; 2 Timoteovi 2,8; Galaťanům 2,2). Toto označení naznačovalo, že se liší od kázaného evangelia Ježíše nebo Dvanácti.
Lukášova zpráva o Jeruzalémském koncilu objasnila, že apoštolové nesouhlasili s Pavlovým evangeliem (Skutky 15) nebo jim nerozuměli a Pavel odhalil, že jeho evangelium bylo „tajemstvím“ (μυστήριον, srov. Římanům 16,25; Efezanům 6,19). Dvanáct nechápalo, že Ježíš zemře a vstane z mrtvých (Lukáš 18,31–34; Jan 20,3–10).
Pro ně, Kristova smrt nebyla dobrá zpráva. Ani po Ježíšově vzkříšení nebyla Kristova smrt vyhlášena jako dobrá zpráva. Biblický záznam je, že Petr hlásal Kristovu smrt jako špatnou zprávu. Petrova kázání ukazují, že považoval Kristovu smrt za poselství odsouzení Židům - ohavný čin, který vyžadovalla jejich pokání (Skutky 2.22–42, 3.12–26).
Petr prohlásil skutečnost Ježíšova vzkříšení za dobrou zprávu, ale její význam spočíval v tom, že Ježíš byl naživu a stále mohl přinést své království na zemi, kdyby židovský národ činil pokání. To, co nekázal, byla Kristova smrt a vzkříšení pro osobní spásu.
Pro Pavla bylo kázání kříže spásou (1. Korintským 1,18, 23, 15.1-4) a toto byla slavná zpráva (1. Timoteovi 1.11).
Ale Pavlovo evangelium vyvolalo tolik zděšení, že apoštolové v Jeruzalémě svolali kolem roku 51 n.l. zvláštní radu, aby to zvážili. Čtenář by měl pochopit, že Pavel byl pravděpodobně zachráněn kolem 34-37 n.l. Takže před setkáním koncilu v Jeruzalémě uběhla doba 14-17 let.
To byla dlouhá doba. Na koncilu po značné argumentaci Petr učinil úžasné (z židovského pohledu) prohlášení. Před Petrovým prohlášením bylo poselstvím Dvanácti, že pohané mohou být zachráněni pouze tak, jak byli zachráněni Židé. Ale po velké hádce Petr pod mocí Ducha svatého oficiálně uzná (ve světle Pavlových zjevení a služby) museli být nyní Židé spaseni jako pohané (Skutky 15.6-11).
Byl to zlomový okamžik. Poté, co Petr učinil toto prohlášení, napsal Pavel Galaťanům, že každý, kdo hlásá jiné než jeho evangelium, je prokletý (Galaťanům 1,8–9).
Pavel to nemohl napsat před Jeruzalémským koncilem. Před Petrovým prohlášením Dvanáct oprávněně kázalo evangelium, které jim Kristus zjevil ve své pozemské službě. Během stejného období kázal Pavel evangelium, které mu zjevil nebeský Kristus. Obě byly platné zprávy evangelia.
Oběma přikázal Pán. Po Jeruzalémském koncilu však platilo pouze Pavlovo evangelium milosti. Evangelium o království, které káže Dvanáct, bylo formálně nahrazeno Pavlovým evangeliem.
Pavlovo evangelium milosti se zaměřilo spíše na Kristovo dílo než na Kristovu identitu, na které se zaměřovalo evangelium o království.