Obrácení-Kornelius Novak

Založte diskusiu o kázni, ktorú ste si vypočuli. (Bolo by dobre, ak by názov obsahoval meno kazateľa a názov kázne, príp. dátum a miesto, kde bola prednesená. Dôležité je, aby bol v príspevku uvedený aj odkaz, kde sa dá kázeň vypočuť - archív na zborových stránkach, youtube, vimeo, ...)
mikim
Príspevky: 2262
Dátum registrácie: 06 Júl 2016, 22:44
Kontaktovať používateľa:

Obrácení-Kornelius Novak

Neprečítaný príspevok od používateľa mikim »

Obrácení - kap. 28

Proč Bůh posílá kazatele pravého evangelia?
„… aby se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými.“
(Sk 26, 18–19)
Bůh volá všechny lidi k tomu, aby se obrátili – a sice pryč od satana a směrem k Bohu, pryč od hříchu a směrem k posvěcení! Pravé
obrácení z dobrovolného přesvědčení prožívá ve stejnou chvíli křest Duchem a obojí společně je potom znovuzrození.
V Bibli jsou pro slovo „obrátit se“ používána hlavně 2 slova. Význam hebrejského slova schub a řeckého slova ephistrein jsou:
odvrátit, obrátit, navrátit se, obnovit.
Zajímavé, že? Bůh chce dát opět do pořádku vztah mezi sebou a námi, tak abychom byli Jeho obrazem! Máme se odvrátit
od satana a hříchu a navrátit se do úplné orientace na Boha tak, aby byl obnoven náš život jako obrazu Božího žijícího v harmonii s Bohem.
Jiné slovo v Novém Zákoně, které se v této souvislosti používá, je metanoeo, jež znamená: Činit pokání, trpět lítostí. Kdo skutečně tváří tvář svatému Bohu rozpozná své hříchy, ten vnitřně trpí! Když někdo pochopí, že je na přímé cestě do zatracení, tak mu nemůže být citově dobře! Když někdo věří skutečnosti, že Ježíš za něj zástupně trpěl na kříži, tak mu srdcem proniká bolest! Boží Duch přivádí svým slovem lidi do bídy hříchu, aby hledali spásu! Vzpomeň si na ty lidi v Ninive – oni si uvědomili bídu hříchu! Vypráví se o evangelizacích, kde se posluchači připoutali ke sloupům v místnosti, protože měli strach, že budou muset jít přímo do pekla, a volali o milost! To
se při opravdovém zvěstování evangelia dá také čekat, totiž že se lidé dostanou do agonie hříchu!
Pravé obrácení je vždycky také něco emocionálního! Bůh nás totiž stvořil tak, že naše pocity vždycky následují naši víru.
Když mi někdo slíbí kufr s milionem euro, tak mě to nebude svrbět, pokud prostě tuto informaci vezmu na vědomí, aniž bych jí věřil. Když by mi však vtiskl ten kufr do ruky a otevřel jej a já bych viděl ty peníze, tak bych byl možná ještě skeptičtější, protože bych se sám sebe ptal, do čeho mě to chce asi vmanipulovat? Člověk musí být opatrný! Ale kdybych pomalu, ale jistě uvěřil té skutečnosti, že to se mnou myslí vážně a dobře, pak byste měli vidět moje emoce! Zde jasně vidíme: vzít nějakou informaci na vědomí je něco jiného než jí věřit – a většina lidí na křesťanské scéně bere biblické pravdy pouze na vědomí – ale nevěří jim! Bůh nás stvořil tak, že naše emoce následují to,
čemu věříme. Když budu věřit, že si musím dělat starosti, tak se budu cítit náležitě zle. Pokud věřím, že mám od zítřka dovolenou, tak se raduji! To jsou zcela normální procesy. Proto je také zcela normální, že pravé obrácení je něco velmi emocionálního. Když někdo věří té pravdě, že je ztracený a jde vstříc věčnému trestu, tak to bude mít emocionální důsledky! Když někdo pochopí, že Ježíš skutečně trpěl za něj osobně, tak je to mocné. Člověk, který nedochází do bodu, že „trpí lítostí“ kvůli tomu, jak žil, ten také nebude ze srdce činit pokání! Obrácení znamená, že se ze srdce obrátíme k Bohu a hledáme milost proto, abychom začali nový život s Ním!
Obrácení je ale také průlom k radosti! Jak utěšená je ta chvíle, kdy Bůh vyslyší upřímnou prosbu o milost a sešle Ducha milosti!
Zde ustupuje oprávněný strach z pekla a v duši se usídlí radost, láska a pokoj!
Obrácení je něco zcela jiného než znát biblické evangelium. Znám evangelium od malička a nikdy jsem proti němu nic neměl,
ale nebyl jsem obrácený! Při jedné opravdové evangelizaci se mi ale rozsvítilo a uvědomil jsem si, že s veškerými biblickými vědomostmi jdu do zahynutí, pokud se okamžitě neobrátím a neučiním Ježíše svým Pánem a Spasitelem – a zakusil jsem ukázková Boží zaslíbení, aniž bych to tehdy věděl! Ve velké agonii hříchu jsem se modlil k Bohu – skutečnost okamžitého omilostnění mě však naplnila Božím Duchem a Jeho láskou, radostí a pokojem! Kořen slova metanoeo (činit pokání, trpět lítostí) je: přehodnotit, rozmyslet se.
To značí: Obrácení vyžaduje moje přemýšlení! Při obrácení jde o dobrovolné rozhodnutí ze správného přesvědčení! Tato správná přesvědčení získáváme pouze skrze víru v Boží slovo v evangeliu. To musíme slyšet či číst a to tak, abychom mu rozuměli! Měli bychom se dobrovolně a z přesvědčení rozhodnout pro Boha a proti satanovi; pro Boží pravdu a proti satanovým lžím; pro Boží spravedlnost a proti satanově samospravedlnosti a nespravedlnosti; pro světlo a proti temnotě; pro život ve sboru a proti životu podle měřítek, hodnot, priorit a cílů světa; pro poslušnost a proti neposlušnosti,… Jde vždycky o obrat o 180 stupňů od něčeho k něčemu jinému. K tomu vždycky patří uvědomit si na jedné straně jedno a na druhé straně druhé a poté se dobrovolně a z přesvědčení obrátit od jednoho k druhému. Proto je tak důležité, aby byly tyto biblické informace vyučovány! Jak by měli lidé o něčem přemýšlet a získat správné přesvědčení, když nemají žádné či pouze jednostranné informace? Již Pavel řekl, že naše víra přichází skrze kázání. A zadání tohoto zvěstování bylo u Pavla jasně definováno, jak vidíme ve výše uvedeném verši: pryč od satana a směrem k Bohu!
Většina z těch, kteří se nazývají křesťany, odmítá věřit v satana! Jak ale může člověk věřit v Boha bez toho, aby chtěl věřit v satana? Jak může někdo tvrdit, že zažívá Boha, když si není vědom satanových pokušení? Jak si může člověk namlouvat, že je blízko Bohu, když se Bohu nepřibližuje tak, že se vzdaluje od satana? Ne, je hroznou realitou, že mnozí v církvích na tomto místě klamou sami sebe a žijí pouze s teologií či náboženstvím, nikoliv však v živém vztahu s Bohem. Jakub říká, jak se můžeme přiblížit k Bohu:
„Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ (Jk 4, 7)
Jak může někdo tvrdit, že žije v posvěcení, když se nepodřizuje Bohu a nevzpírá ďáblu? Petr v každém případě věřil na satana. Píše:
„Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ‚lev řvoucí‘ a hledá, koho by pohltil.“ (1 Pt 5, 8)
Nikdo nebude vnímat satana, když v něj a jeho způsoby jednání nebude chtít věřit! Potom se víra v Boha a Jeho pravdu a život
v Duchu zamění za „intelektuální souhlas“ s některými pravdami! Jak může někdo tvrdit, že zažívá Boha, když, jak se zdá, nezažívá
satanův způsob jednání a moc hříchu?! To pouze opět dokazuje, že se drží svých vlastních náboženských iluzí a dává jim „jméno
Bůh“ – a s tím může člověk v současných sborech dobře žít! Ale život s Bohem neexistuje, když se neodvrátíme od satana a neobrátíme k Bohu. V Efezským 2, 1–3 stojí, že satan v principu ovlivňuje a ovládá všechny lidi, kteří jsou „mrtví v hříchu“. Nezaměňuj duševní a duchovní! Duchovně mrtvý člověk může být vysoce inteligentní, ale je mrtvý pro Boha, jako slepec pro barvy. Nevnímá Boha, což se projevuje v tom, že nevnímá satana! Většina lidí má problém s tím, že by satan měl být osobou, ale pak by museli mít také problém s Bohem, neboť také On je osoba. Když k nám je Bůh milostivý a přijímá nás, tak to zažíváme živým a přesvědčivým způsobem! Tehdy je na nás vylit duch milosti tak, jak to Bůh zaslíbil, a přicházíme do živého vztahu s Bohem. Ale bez rozhodného odvrácení od satana a hříchu a dobrovolného rozhodnutí od nynějška žít v Boží vůli z toho nic nebude, neboť v dalším životě musíme být bdělí, abychom zůstávali v posvěcení a neupadli do hříchu. Satan se o to bude stále znovu pokoušet a my se musíme naučit, jak být vytrvalí a zůstávat v harmonii s Bohem – jako Ježíš! Právě v tom se máme v první řadě stávat podobnými Ježíši: opustit hřích a žít v harmonii s Boží
svatou vůlí! Není milosti pro lidi, kteří nevyprošují odpuštění hříchu a nechtějí žít v posvěcení. Ale Bůh je připraven udělit nám milost,
protože Ježíš trpěl za naše hříchy. „Ale na dům Davidův, na toho, jenž sídlí v Jeruzalémě, vyleji ducha milosti a proseb o smilování. Budou vzhlížet ke mně, kterého probodli.“ (Za 12, 10)
Zde nejde o to, abych svým intelektem souhlasil s pravdivou teologií o milosti, nýbrž o to, že se upřímně obrátíme. To, co se poté stane, je duchovní realita, vnímání a zkušenost, která se nedá ničím nahradit. Bůh posílá ducha milosti a omilostněný člověk má v srdci oprávněné omilostnění od Boha!
„… a uvěřili mu [evangeliu], vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého jako závdavek našeho dědictví…“ (Ef 1, 13–14)
Omilostněný má „svědectví Ducha“, „pečeť Ducha“, a proto ví: Jsem omilostněný!
Duch svatý byl ohlášen jako „duch milosti“. Chvíle omilostnění je tou chvílí, kdy Bůh vylije do člověka ducha milosti a tím se v onom člověku uskutečňuje odpuštění hříchů a je obnoven osobní vztah s Bohem. Člověk prosil Boha o milost a Bůh mu odpověděl svatým Duchem milosti! Pak ten člověk skrze Duchem vypůsobené přesvědčení víry ví: „Jsem omilostněný!“ Tato osobní zkušenost víry se nedá ničím nahradit – naopak, je počátkem opravdového vztahu s Bohem, neboť duch milosti je také duchem modlitby – teprve nyní máme duchovní vztah s Bohem a modlíme se na tom základě, na jakém Bůh chce!
Nyní ale pozor: všechno je bezcenné, pokud to nevede k vědomému posvěcování. Chci to přirovnat k zápalce. Když někdo zažehne zápalku, tak chce, aby chytlo dřívko a mohl je používat. Samotné zapálení síry přinese ostrý plamen, když však nechytne dřívko, ale plamen ihned uhasne, tak to bylo beze smyslu a hodnoty. Tak je to též s omilostněním. Dřívko můžeme přirovnat k posvěcení a počáteční omilostnění k síře. Skrze omilostnění nás chce Bůh „zapálit“ pro posvěcení, abychom osvěcovali cestu ke svatému Bohu ostatním.
„V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.“ (Řím 12, 11)
Buďte vroucího ducha! Boží Duch nás zapaluje pro svatý život v Duchu! Stejně jako je zažehnuta zápalka, aby se od ní rozhořelo něco jiného, tak bychom i my měli být svým svatým životem nakažlivým světlem v temnotě světa, aby se ještě mnozí další probudili ze svých náboženských poblouznění a trefili do pravého svatého života s Bohem!
Kdo již nezažil situaci, kdy zápalka prostě nechce chytnout? Nebo po krátkém plameni zase zhasne? Tak je to i s mnohými lidmi. Bohoslužbu za bohoslužbou se otírají o třecí plochu evangelia bez toho, aby opravdově přišli k víře a pokání, jiní se nechají
krátce vznítit při evangelizaci, ale pak znovu uhasínají. Jiní jsou jednu bohoslužbu za druhou pospolu, jako zápalky v krabičce,
zpívají krásné písně o ohni a teplu, ale nikdo se neotírá o třecí plochu Božích výzev a tak zůstávají chladní. Nespočetným lidem
se daří právě takto! Ale Bůh chce, abychom žili horoucí život v posvěcení a tím dokazovali, že opravdu chceme jít do nebe, že
tam patříme a také směřujeme! Kdo skutečně žije s Bohem, ten nemůže nic jiného než pokračovat v posvěcování!

Napísať odpoveď

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 38 neregistrovaných