Žít v pravdě - Kornelius Novak

Založte diskusiu o kázni, ktorú ste si vypočuli. (Bolo by dobre, ak by názov obsahoval meno kazateľa a názov kázne, príp. dátum a miesto, kde bola prednesená. Dôležité je, aby bol v príspevku uvedený aj odkaz, kde sa dá kázeň vypočuť - archív na zborových stránkach, youtube, vimeo, ...)
mikim
Príspevky: 2262
Dátum registrácie: 06 Júl 2016, 22:44
Kontaktovať používateľa:

Žít v pravdě - Kornelius Novak

Neprečítaný príspevok od používateľa mikim »

Žít v pravdě - kap. 32

Posvěcení začíná v Duchu skrze víru v pravdu. „…protože vás Bůh od počátku vyvolil ke spasení skrze posvěcení Duchem a víru v pravdu.“ (2 Te 2, 13)
Pouze ten, kdo tak žije, může také skutečně žít s Bohem tak, jak to činil Ježíš. To měl na mysli, když řekl:
„Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a v pravdě. A Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili. Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ (J 4, 23–24)
Pouze ten, kdo žije v Duchu svatém a v pravdě, se může modlit a žít tak, jako žil Ježíš! Zjistili jsme, že při omilostnění je náš mrtvý Duch oživen skrze Božího Ducha pro život s Bohem. Posvěcení tedy začíná v Duchu. U toho to ale nezůstává!
„…zlého se chraňte v každé podobě. Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši i tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“ (1 Tes 5, 22–23)
Bůh nás chce posvětit skrz naskrz. Naše cíle, hodnoty, priority a motivy. Je Boží nový svět tím konkrétním cílem, k němu tvá životní cesta? Je tvým každodenním cílem potěšit Boha tím, že žiješ v Jeho vůli? Přizpůsobil jsi své každodenní činnosti Božím hodnotám a prioritám? Činíš to, co je dobré a správné, také se svatými motivy? Svatým motivem je např. to, že děláš dobré a správné z vděčnosti za kříž, protože si to Ježíš zaslouží. Zde se ukazuje, čemu skutečně věříš. V moderním křesťanství lidé věří mnohým věcem, ale věří v ty pravdy, které jsou uvedeny v Bibli? Věří v existenci satana a v jeho pokušení? Věří tomu, že Bůh má skutečně zájem o naše posvěcení? Nebo věří, že pod Boží milostí mohou nadále hřešit a že to Bůh s hříchem již nevidí tak úzkoprse, nebo čemu vlastně věří? Není otázkou, jestli věříš, ale čemu věříš! To, co prostě nemohu pochopit, je skutečnost, že ve všech církvích stojí lidé s Biblí v ruce, ale ve skutečnosti věří přesnému opaku toho, co stojí v Bibli. Proč prostě neřeknou, že biblické poselství odmítají? Proč se nazývají křesťany, když si sestavují své vlastní náboženství? Tomu nerozumím. Pokud by mi obsah Bible nebyl vhod, tak bych s ní mrsknul do koše a jel bych na vlastní triko, ale tato přetvářka je nad mé chápání. Řekni přece upřímně, že ti je z obsahu Bible na zvracení, pokud tomu tak je! Ježíš je také takto odvážný, když říká, že je mu na zvracení z polovičatých lidí, On k tomu má odvahu! Mohu nám všem pouze říci: polovičatý křesťan je naprostý hnůj. Buď zcela vydaný, nebo to nech zcela být. Kdo čte Bibli, ten v ní jasně vidí, že Bůh nechává ohlašovat poselství „buď a nebo“. Všechno nebo vůbec nic. Bůh nás chce posvětit skrz naskrz a ne napůl!
Posvěcení začíná v Duchu, ale obrácením to nekončí! Vírou v Boží pravdu musíme být přivedeni do celé pravdy! To je jeden z hlavních úkolů Ducha svatého v omilostněném člověku. Ježíš řekl, že jako omilostnění nesmíme v žádném případě zůstávat ve falešných představách a lžích. „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy,…“ (J 16, 13)
Svatý život často ztroskotává na tom, že jsme od satana nakaženi nespočetnými lžemi a vlastními interpretacemi, a proto máme
mylná přesvědčení – známe příliš špatně Boží svaté Slovo, a tak žijeme více ve lžích než v Boží pravdě. O tom málu, co z Božích
„pravd“ známe, potom pochybujeme, když na to přijde. Tak se posvěcení nemůže vydařit. Proto se musíme o duchovní pravdě
Svatého Písma poučit hlouběji a obsáhleji, nechat se jí přesvědčit a poté jí duchapřítomně detailně věřit, když na to přijde. Pouze tak budeme růst v posvěcení. Uvedu příklad: stále znovu mluvím s lidmi, kteří mě ujišťují o tom, že věří v Boha, ale nechtějí se nechat pokřít. Říkají, že zpětně uplatňují svůj dětský křest a myslí si, že je s tím Bůh spokojen. Zde potřebují pomoc. Musí slyšet, že učení o křtu dětí vykresluje bestiální obraz Boha! O tom ještě většinou nepřemýšleli. A přece se křest dětí opírá o falešné učení, že nepokřtěná miminka přijdou přímo do věčného ohnivého pekla, pokud zemřou! O tom žádné místo v Bibli nemluví! Jaký to nespravedlivý a krutý Bůh je tu křtem dětí zvěstován?! Nejen to, Bůh je zobrazován také jako povrchní. Bere do nebe ta miminka, která byla namočena trochou vody. Církev vyučuje, že ve chvíli, kdy se miminka ta voda dotkne, „magicky“ se odehraje znovuzrození a tím je to dítě zachráněné! Představ si
to! Bůh je představován jako natolik povrchní, že kontakt s vodou je rozhodujícím bodem mezi věčným trestem a věčnou blažeností!!! Byl jsem přítomen v jedné církvi, kde se konal dětský křest. Bohužel v předchozím týdnu zemřeli 2 starší místní lidé.
Farář spojil obě tyto situace v modlitbě následujícím způsobem: „Díky, Bože, že jsi nyní vzal oba tyto lidi do nebe skrze svátost jejich dětského křtu.“ To použil jako přemostění k dětskému křtu, kterým dále pokračoval. Přemýšlej o tom, jaký obraz Boha je zde prostředkován! Krutý Bůh, který strčí nevinné a nevědomé děti do ohnivého pekla, povrchní Bůh, který namočené děti bere do nebe, lhostejný a ignorantský Bůh, neboť do nebe bere také oba ony staré zemřelé, jedno jak žili, to Bůh úplně ignoruje, On se dívá pouze na to, že byli jako děti namočeni vodou – témata jako víra, obrácení, posvěcení, nic z toho již není důležité! Takový obraz Boha je zprostředkován dětským křtem! Když někdo říká, že trvá na svém dětském křtu, pak vlastně říká, že trvá na tomto Božím obrazu! Ale tento Boží obraz je modla! To není ten Bůh, který se zjevuje v Bibli, nýbrž náboženská představa o Bohu, která se zavedla ve středověku, aby se lidem vytáhly peníze z kapes. Mohl bych o tom napsat ještě více, ale není to naším hlavním tématem. Jde mi jen o to, že se lidem musí vysvětlit pravda, jinak budou trvat na svých lživých tradicich. Pravda vás osvobodí! Musíme znát celé Písmo v souvislostech.
„Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.“ (2 Tm 3, 16–17)
Nikdo samozřejmě nebude žít svatě, když upřednostňuje všechno ostatní před četbou Bible nebo když dává přednost církevní
tradici před Biblí. Kdo dobrovolně a z přesvědčení nestuduje Písmo svaté, ten nikdy nebude moci žít svatě. Bude možná členem
nějaké církve, jež mezitím možná odpadla na míle daleko od skutečných Božích požadavků. Svatý člověk se ale nezavazuje nějaké
církvi a jejím dogmatům a tradicím, nýbrž následuje Ježíše Krista!
Upřímné následování nás vždycky dovede do míst, kde musíme více poslouchat Boha než lidi. Pak se ukáže, jaký postoj skutečně máme. Když Luther studoval Bibli, musel protestovat proti katolickému učení a tradici, a to právem. Ale co udělali mnozí z jeho přívrženců? Nazvali se protestanty a přestali protestovat.
Zabetonovali Lutherovo učení, žijí však svou víru s typicky katolickým postojem. To znamená, že když s nimi někdo mluví např.
o bludném učení dětského křtu, tak se raději drží své tradice, než aby byli poslušni pravdě. Takovíto „typičtí katolíci“ existují ve
všech denominacích. Neodevzdali se Bohu a pravdě, nýbrž tradici. Jen si to představ! Mnozí jsou hrdí na to, že jsou protestanté a přitom jsou ve skutečnosti typickými katolíky, protože mají postoj právě těch, kteří staví tradici nad Boží slovo. „Reformace“ znamená „nově formovat“! Přesně to Bůh chce! Měli bychom svůj život stále znovu nově formovat podle Božího slova. To s Lutherem byl začátek, ale v Bibli je více pravd, než Luther vynesl na světlo! Bohužel se současně šíří také stále více lží, proto člověk nesmí prostě všechno bez zkoumání přejímat, ale musí věcí zkoumat! To můžeš pouze tehdy, když čteš Bibli, nejlépe denně, ještě lépe v souvislostech, ne tady jeden verš a tam druhý, nýbrž všechno! Při čtení budeš pozorovat, jak k tobě Boží Duch mluví. Pokud skutečně věříme, že Bible je Boží slovo, potom budeme při horlivém studiu Písma svatého rozpoznávat a uznávat pravdy a zároveň se zříkat našich vlastních interpretací Božích výroků a samospravedlivých postojů k Božím měřítkům, a tak získáme svobodu. Uvědom si následující: právě tento výše citovaný
verš (2 Tm 3, 16) se vztahuje k tomu, co nazýváme „Starý Zákon“ (SZ)! To, co nazýváme „Nový Zákon“ (NZ), ještě v té době vůbec
neexistovalo! Podívej se na to, za jak důležitý Pavel SZ považuje a přemýšlej o tom, jak je dnes SZ ponecháván stranou! Ježíš to,
co nazýváme SZ, nikdy SZ nenazval, nýbrž použil výrazy jako „Žalmy, písma a proroci“ a „Svatá Písma“! Slovo „Starý Zákon“
se vymyslelo později a co to v nás vyvolává? „Ach, to už je staré, to už nemusíme číst, to už neplatí, teď platí NZ…“ To všechno je
nesmysl! Také ona lež, že ve „SZ“ je Bůh hněvivý a v NZ milostivý… To všechno je nesmysl! Ve Svatých Písmech (SZ) najdeš nespočet výroků o Boží milosti a milosrdenství a v NZ jsou nejzřetelnější místa o soudech posledního času a o věčném trestu!
Nikdo v Bibli nemluví častěji a jasněji o věčném zatracení a věčném ohni než sám Ježíš! Před chvílí jsme zdůraznili, že Boží ohlášení soudu stejně jako jeho vykonání neoddělitelně patří k Boží milosti – to ale ví jen hrstka lidí, protože lidé ne­ chtějí věřit Boží pravdě ve Svatých Písmech! V mnoha sborech jsme nakaženi nespočetnými lžemi, a pouze pokud opravdově čteme Bibli a necháme se vyučovat a vést Duchem svatým, tak z nich vyjdeme a vejdeme do pravdy! Jinak budeme mluvit o Bohu Otci, bájit o Duchu svatém, ale nebudeme Bohu a Jeho jednání skutečně rozumět – nýbrž se budeme stále znovu klamat a tím budeme stále znovu zklamáni. Stejné je to s tématem uzdravení. Jedni říkají: Bůh uzdravuje všechny – musíš jen věřit, jiní tvrdí, že Bůh již neuzdravuje, a přitom nám Bůh ve svém Slově poskytuje velkou rozmanitost týkající se tématu uzdravení, Božích postupů a záměrů s nemocemi – a s uzdravením, a kdo to neví, ten je v nebezpečí, že bude oklamávat sebe i druhé a na konci bude on ten zklamaný. Více k tomu v knize „Božské uzdravení“ (v něm., „Göttliche Heilung“).
Je dobré, když máš dobré biblické učitele, ale nespoléhej se pouze na ně, nýbrž čti si Bibli sám a zkoumej to, co bylo řečeno, neboť Boží slovo jasně varuje před bludy, falešnými proroky, vlky v ovčím rouše, a ti mezitím existují v každé denominaci. Nemůžeš přece bez zkoumání věřit všemu tomu modrému z nebe, co ti dnešní „křesťanské superstar“ namlouvají! Mohl bych zde zaplnit celé svazky tím, co všechno se dnes mele páté přes deváté, ale to k ničemu nebude! Čti sám Bibli a zkoumej všechno, co slyšíš! Neomezuj se při čtení pouze na jednotlivé verše. Většinou je v různých knihách zdůrazněno jen to „nejkrásnější“, ale tak člověk neporozumí souvislostem a nepřiblíží se pravdě. Pros Boha, aby tě osvobodil a chránil od jednostranných pohledů a bludů a aby ti pomohl porozumět, když čteš Bibli! Ježíš nás chce osvobodit od všech lží satana, také těch, které kolují v křesťanských kruzích!
„Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.“ (J 8,36)
Nevěř ale tomu, že máme prostě vyčkávat, až nás Ježíš nějakým zázračným zásahem z nebe změní a učiní dokonalými, nýbrž Ježíš stále znovu říkal věty jako: „Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ (J 8, 32)
„Podle vaší víry se vám staň.“ (Mt 9, 29)
Mnozí říkají: Ne, musí zasáhnout Duch svatý. Ale studuj Písmo svaté a rozpoznej dílo Ducha svatého v této souvislosti. Ježíš říká:
„Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ (J 6, 63)
Slova jsou Duch a jsou život! Duch svatý nepůsobí v této souvislosti nějak magicky mimo naši vůli, víru a sebezapření, nýbrž Ježíš říká, že se Jeho slova nedají oddělit od Ducha svatého. Ježíšova slova způsobují svatý život, pokud jim duchapřítomně věříme. Duch svatý je proto nazýván také Duchem pravdy. „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy,“ (J 16, 13)
Duch svatý je Duch pravdy. Jeho úkolem je odvádět nás od vlastních lživých interpretací pocházejících od satana a vést do celé
biblické pravdy. Věř přece tomu, že můžeš pravdu pochopit natolik, abys mohl žít svatě. Duch svatý chce být tvým novým expertem pro každou oblast života. „…Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“ (J 14, 26) Duch svatý má tedy při posvěcování člověka dva úkoly. Za prvé: vyučuje nás, když studujeme Svatá Písma nebo posloucháme kázání a za druhé: připomíná nám v dané situaci všedního dne naučené Slovo, tak abychom mu mohli duchapřítomně věřit.
„Proto i my neustále děkujeme Bohu, neboť když jste přijali Boží slovo, jež jste slyšeli od nás, přijali jste je ne jako lidské slovo, ale jako to, čím vskutku je, totiž slovo Boží, jež také působí ve vás věřících.“ (1 Te 2, 13, B21)
Pokud věříme v Boží slovo, tak působí! Mezi jiným v nás působí svatý život!

Napísať odpoveď

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 30 neregistrovaných