Dilema chuti.

Táto sekcia je určená pre vaše vlastné práce. Možno občas dáte na papier zaujímavú úvahu založenú na vašom vlastnom štúdiu Biblie a radi by ste sa nimi podelili ... Tu je ten priestor.
ambassador
Príspevky: 2689
Dátum registrácie: 26 Jan 2016, 18:25
Kontaktovať používateľa:

Dilema chuti.

Neprečítaný príspevok od používateľa ambassador »

Čím ostřejší, tím chutnější?

Všechno má své meze a vždy je možný extrém na jednu nebo druhou stranu.
Čím ostřejší - pikantnější jídlo používáme, tím nám jídlo, které je málo ostré méně chutná nebo vůbec nechutná a snažíme se ho "přiostřit".
Horší scénář spočívá ve snaze donutit ostatní účastníky společného "posezení" mít stejnou chuť pro ostrost jídla.
Použít se dá jakákoliv ingredience, která má za cíl jen ochutit, nemá to být základní surovina.
Může to být pálivé, sladké, slané, kyselé, trpké, atp. a přesto ve správné míře je pak jídlo chutné a výživné.
Podobně to můžeme vztáhnout metaforou na přípravu duchovní stravy a následné stravování.
Kristus nebyl extremista, nacionalista, politik, ale byl nositelem a vkladatelem pokoje do lidských srdcí. Jeho řeč byla vyvážená a výživná pro posluchače, nebyl to bič na hříchem unavenou duši.
Není-li v nás Jeho pokoj, zřejmě nemůžeme šířit ani ten Jeho pokoj. Nanejvýš můžeme být synové hromu, těmi co se snaží vnucovat, ovládat a likvidovat.
Jedinec, který se živí nebo přijímá ostré, břitké, tvrdé, neomalené duchovní myšlenky se stává necitelný ke svému okolí.
Kristova mysl je laskavá a ušlechtilá, měnící jednání křesťanů. Dobrým příkladem jsou postupné změny zaznamenané v Bibli o životě těch co se stali jeho učedníky.
Kristus nevnucuje, ale nabízí. Své učedníky posílá a zmocňuje k roznášení pokoje. Jedná se o pokoj, který je více než
jen klid zbraní. Je rozdíl stát se učedníkem Krista nebo byt jen zvěstovatel nauky (byť by byla "přijatelná").

Těžko je možné důvěřovat člověku, který "prodává" přípravek na růst vlasů a sám je holohlavý .................

Volba je jen na tobě - co budeš jíst a čím budeš krmit své okolí!
Prílohy
img.obrazky.jpg
img.obrazky.jpg (74.28 KiB) 1672 zobrazení

mikim
Príspevky: 2262
Dátum registrácie: 06 Júl 2016, 22:44
Kontaktovať používateľa:

Re: Dilema chuti.

Neprečítaný príspevok od používateľa mikim »

ambassador napísal: 18 Okt 2020, 07:01 Čím ostřejší, tím chutnější?

Všechno má své meze a vždy je možný extrém na jednu nebo druhou stranu.
Čím ostřejší - pikantnější jídlo používáme, tím nám jídlo, které je málo ostré méně chutná nebo vůbec nechutná a snažíme se ho "přiostřit".
Horší scénář spočívá ve snaze donutit ostatní účastníky společného "posezení" mít stejnou chuť pro ostrost jídla.
Použít se dá jakákoliv ingredience, která má za cíl jen ochutit, nemá to být základní surovina.
Může to být pálivé, sladké, slané, kyselé, trpké, atp. a přesto ve správné míře je pak jídlo chutné a výživné.
Podobně to můžeme vztáhnout metaforou na přípravu duchovní stravy a následné stravování.
Kristus nebyl extremista, nacionalista, politik, ale byl nositelem a vkladatelem pokoje do lidských srdcí. Jeho řeč byla vyvážená a výživná pro posluchače, nebyl to bič na hříchem unavenou duši.
Není-li v nás Jeho pokoj, zřejmě nemůžeme šířit ani ten Jeho pokoj. Nanejvýš můžeme být synové hromu, těmi co se snaží vnucovat, ovládat a likvidovat.
Jedinec, který se živí nebo přijímá ostré, břitké, tvrdé, neomalené duchovní myšlenky se stává necitelný ke svému okolí.
Kristova mysl je laskavá a ušlechtilá, měnící jednání křesťanů. Dobrým příkladem jsou postupné změny zaznamenané v Bibli o životě těch co se stali jeho učedníky.
Kristus nevnucuje, ale nabízí. Své učedníky posílá a zmocňuje k roznášení pokoje. Jedná se o pokoj, který je více než
jen klid zbraní. Je rozdíl stát se učedníkem Krista nebo byt jen zvěstovatel nauky (byť by byla "přijatelná").

Těžko je možné důvěřovat člověku, který "prodává" přípravek na růst vlasů a sám je holohlavý .................

Volba je jen na tobě - co budeš jíst a čím budeš krmit své okolí!
...Kristus nebyl extremista, nacionalista, politik, ale byl nositelem a vkladatelem pokoje do lidských srdcí. Jeho řeč byla vyvážená a výživná pro posluchače, nebyl to bič na hříchem unavenou duši.

Velmi často máme na mysli obrázek Ježíše, který je něžný a tichý. A při příležitostech, jako byl den, kdy byl s dětmi, se všichni zdáli klidní a šťastní.

Je to obraz Ježíše pokorný a mírný, jako dětská biblická scéna u Marka 10 rodičů, kteří přivedli své děti k Ježíši, aby mu požehnal.
Vezme malé děti do náručí a žehná jim. Položí na ně ruku. Stará verze Bible říká, že Ježíš řekl: „Nechte malé děti přijít ke mně, aby k nim patřilo království nebeské.“ (Marek 10:14). Ale když jsem si přečetl novější verzi tohoto účtu, část lesku z toho vypadla.
Pamatujete si, že učedníci byli naštvaní na dospělé, že ztráceli Ježíšův čas. Překlad dobré zprávy říká: „Když si toho Ježíš všiml, rozzlobil se a řekl učedníkům:„ Nechte děti přijít ke mně a nepřestávejte je zastavovat, protože takové je Boží království. “ Ježíš se postavil učedníkům, kteří pravděpodobně davu řekli:
Nebojte se Mistra se svými dětmi. Má malomocné a paralytika k léčení. Je příliš zaneprázdněn pro vás a vaše děti.

Ježíš nepřijal jejich odpověď, byl na ně naštvaný a rozhořčený a pravděpodobně zvýšil hlas.
Postavil se jim a uvedl záznam na pravou míru: „Kdo nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevstoupí.“ To nebyla měkká pokorná odpověď.

Ježíš vyzval bohatého mladého muže
Ježíš byl asertivní, když to bylo potřeba, a myslím, že je to důležitá lekce. Někteří lidé si myslí, že protože Ježíš nekonečně miloval všechny, chtěl každého potěšit. Ale to není pravda. Miloval opravdu všechny, ale někdy tato láska vyžadovala, aby řekl nebo udělal věci, které lidem znepříjemňovaly.
Vždy stál za spravedlnost. Ve stejný den s ním byly děti, přišel s ním promluvit mladý muž, který byl velmi bohatý. Můžete si to přečíst také u Marka 10: 17–31 (GNT).

Přišel a skutečně poklekl před Ježíšem a řekl: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych získal věčný život?“ (v17). Místo aby ho poplácal po zádech,
Ježíš ho postaví před otázku. Zeptal se: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý kromě samotného Boha “(v18). Jak rozhovor pokračuje, Mark říká, že Ježíš miloval tohoto muže kvůli jeho dobrotě a odhodlání, protože dodržoval všechna přikázání. Ale Ježíš ho stále nepoplácí po zádech.
Konfrontuje ho s požadavkem, který jde přímo do jeho srdce. "Jdi a prodej všechno, co máš, a dej peníze chudým, a budeš mít bohatství v nebi; pak přijď a následuj mě “(v21).

Ježíš byl s tímto mladým mužem rozhodně asertivní. Ne proto, že se nestaral o své city, ale byl asertivní, protože ho miloval.
Protože ho Ježíš miloval, nemohl mu lhát, aby nezranil jeho city. Ježíš mu tedy zcela jasně a směle řekl, co musí udělat.

Zlobil se někdy Ježíš?
Ježíš během svého pozemského života jasně projevoval hněv. Primárním příkladem je Jeho reakce na ty, kteří dosahovali zisku směnou peněz a prodejem zvířat v chrámu (Matouš 21: 12–13; Marek 11: 15–18; Jan 2: 13–22).

Při jiné příležitosti
Ježíš se zeptal náboženských vůdců, zda je v pořádku uzdravit člověka v den sabatu. Když neodpověděli, říká se nám: „Rozzlobeně se na ně rozhlédl“ (Marek 3: 5), než uzdravil člověka. Jeho hněv se soustředil na postoje náboženských učitelů, kteří tvrdili, že znají Zákon, ale zajímají se více o sebe, než o to, zda byl člověk uzdraven.

Takže ano, Ježíš byl občas naštvaný, přesto nehřešil (Židům 4:15). Podobně se učí věřící v Krista: „Hněvejte se a nehřešte“ (Efezanům 4:26). Zatímco na hněv se často pohlíží jako na zcela negativní emoce, někdy může být člověk z vhodných důvodů naštvaný. V případě Ježíše,
Jeho hněv byl výsledkem bezbožných postojů a činů lidí kolem něj. Bůh Otec navíc ve Starém zákoně často projevoval hněv, když lidé proti němu hřešili a když na světě došlo k nespravedlnosti. Ještě dnes, když křesťané vidí hříšné činy, zejména u těch, kteří tvrdí, že jsou náboženskými vůdci, mělo by to způsobit vztek. Proč? Protože takový hněv odráží postoj Krista v těchto situacích (Filipanům 2: 5).

Hněv, který odráží hněv Kristův, vyžaduje dva aspekty. Nejprve to musí být řádně motivováno. Jinými slovy, hněv, protože se nedostanete v situaci, se nepočítá. Náboženské pokrytectví nebo nespravedlnost chudoby nebo útlaku jsou správné, zbožné důvody, proč se hněvat.
Druhým aspektem, který je nutný k tomu, aby náš hněv odrážel Kristův hněv, je jednat vhodně, když jsme naštvaní. Ježíš uzdravil člověka, i když byl naštvaný, a odhalil, že jsme povoláni konat dobro, i když jsme naštvaní. Navíc, pasáže odkazující na to, že Ježíš obracel stoly v chrámu, ukazovaly Jeho hněv správně vyjádřený, aby odstranil lidi, kteří porušovali Boží zákon, tím, že měli prospěch ze systému obětování zvířat, místo aby se soustředili na uctívání Pána.

Dále Ježíšův hněv nevyústil v dlouhodobou zášť. Místo toho byl Jeho hněv emoce, která vyústila ve správné jednání. Dnešní věřící musí hledat stejnou odpověď. Hněv ponechaný nekontrolovaný nebo nesprávně motivovaný může vést k dlouhodobému neodpuštění, které způsobuje problémy ve vlastním životě věřícího.

Celkem, Ježíš se při některých příležitostech rozhněval, ale nebyl znám jako rozzlobený člověk. Jeho hněv dále nebyl omluvou za hříšné činy, ale spíše za pozitivní činy, které pomáhaly druhým a ctily Boha.
https://www.compellingtruth.org/Jesus-angry.html

Napísať odpoveď

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 11 neregistrovaných