Jabloň

Táto sekcia je určená pre vaše vlastné práce. Možno občas dáte na papier zaujímavú úvahu založenú na vašom vlastnom štúdiu Biblie a radi by ste sa nimi podelili ... Tu je ten priestor.
ambassador
Príspevky: 2689
Dátum registrácie: 26 Jan 2016, 18:25
Kontaktovať používateľa:

Jabloň

Neprečítaný príspevok od používateľa ambassador »

Jabloň.

Jaro je tady, radoval se sadař. Slunce dělalo své divy. Pomalu a jistě jeho jabloň rozkvetla, až z toho byla nádherná obrovská kytice.
Přišel čas kdy květy opadly. Slunce, déšť, světlo, teplo konali svou každodenní práci. Na místě opadaných květu se pomalu a jistě vytvářeli malé jablíčka. Ze začátku byli malé, zelené zkrátka žádný užitek. Čas se nedá zastavit, jablíčka byla den ze dne větší a větší, jen byla stále zelená.
Do té doby se zdálo, že je vše v pořádku, byla mezi nimi harmonie. Žádný svár, ve větru se ozývalo společné ševelení.
A pak se to stalo.
Několik jablíček na jabloni začalo červenat, jako když se stydíte a červenají se vám líce. V tu chvíli ta zelená většina spustila povyk: "Co si to dovolujete!"
"Myslíte si, že je to normální?"
"Podívejte se na nás, na většinu."
"Tak to má být!"
"Zelená to je ta správná naše barva".
Nyní se narušilo ovzduší na jabloni.
Stydící se jablíčka s červenými lícemi jim tiše odpovídají:
"My za to nemůžeme, to není z naši iniciativy".
"Nepovídejte, narušujete jednotu na naši jabloni!"
Zřejmě by hádka trvala ještě hodně dlouho, ale do zahrady přišel sadař. Podlíval se na jabloň a z úst se mu vydralo překvapení:
"Tak přece jsem se dočkal prvního zralého ovoce."
Utrhl jedno červené jablíčko, s chutí se zakousl a řekl:
"No, je to chutné."
"Donesu domů na ochutnání."
Utrhl všechny červené a odnesl je. Zelená jablíčka zaujata svým vlastní pojetím pravdy nenaslouchala řeč sadaře a to jim neumožnilo včas a správně reagovat.
Sadař odešel a zelená jablka pokračovala:
"Vidíte i ten sadař utrhl červenající se jablka. Je zřejmé, že to není v pořádku."
Jednohlasně zaznělo: "Zelená to je ta pravá barva."
Kolem šel hladový, unavený pocestný. Toužebně se zahleděl do koruny stromu. Natáhl ruku a utrhl největší zelené jablko. Zakousl se, ústa se mu zkřivila. Vyplivl sousto z úst a jablko zahodil.
"Fuj, jak je to strašně kyselé, nedá se to jíst."
"Ty tomu tak rozumíš." Zaznělo z koruny stromu.
Čas běžel dál, všechny jablka začala postupně červenat. Ve slunci byli nádherně zbarvené a i ten pohled na ně pohladil hladové pocestné.
Přišel sadař a s radostí se zahleděl do koruny jabloně a prohlásil:
"Nastal čas, všechny už jsou zrale."
Náhle to mezi jablíčky zašumělo. Jedna přes druhou vzlykala:
"Jak jsme byli nespravedlivé k těm prvním červenajícím se jablíčkům".
"Kéž by jsme je mohli požádat o odpuštění."
Sadař se těšil s nádherné sklizně, všechny pečlivě otrhal a odvezl domů.

"Nesuďme nic předčasně". Zrání je proces probíhající i v lidském životě. V křesťanství je žádoucí, aby znalosti nebyli hodně vzdálené od zralosti. Zralost je nezištná láska projevená ve vztahu.
J 13:35: "Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 7 neregistrovaných