Lída Rohalová napísal:Mám ještě jeden zážitek taky. Seděli jsme před mnoha lety s přáteli ve vesnické kavárničce a já se chystala na křest u adventistů. Byli tam dva katolíci, já jedna skoroadventistka, dva ateisté. Ateisté mi vyjádřili podporu a jeden z nich jel i na křest. Oba katolíci byli takoví vážní katolíci, ne jen podle jména, a jeden z nich mi povídá, že křtu u adventistů budu litovat, protože jen katolická církev je pravá. Jeho proroctví se naplnilo za dvacet let, ovšem lituji pouze toho, že jsem nebyla křesťankou od narození, a toho, že adventismus stále drží silné tradicionalistické pozice. Jinak jsem u adventistů prožila pěkné roky, získala dobré přátele a prožila mnoho pěkného s Bohem.
Lída Rohalová napísal:Mě se pak ten katolík, který nesouhlasil s mým křtem, pokoušel "zlomit". Např. na oslavách naléval sklenice vína a docela neodbytně trval na tom, že si musím vzít. Neuspěl, ale nebylo to příjemné. Nakonec mým odstěhováním náš vztah vyšuměl, již jsme ho neobnovovali. Ale v létě se s ním zřejmě setkám a jsem zvědavá, jak bude reagovat, až se dozví, že již nejsem adventistka. Život je plný paradoxů.
Těmito starými komentáři zahajuji
ze své strany uzavírání některých vláken před ukončením mé činnosti na fóru. Do některých vláken se vrátím a uzavřu je současnými myšlenkami, aby případný náhodný čtenář věděl, kam se to posunulo. Tento proces bude nějakou dobu trvat a pak se před svým odchodem do "Arábie" rozloučím.
Ta kavárnička je dost daleko od mého současného bydliště. Ani nevím, jestli přežila pandemii. Až to situace umožní, ráda bych se tam zase podívala. Asi ne přímo do té kavárničky, ale za těmi lidmi, kteří se mnou tehdy seděli u stolu. Jeden z těch katolíků byl mým dobrým kamarádem, ale vzhledem k vzdálenostní ose se nyní vídáme minimálně. Rozuměla jsem si i s celou jeho rodinou. Občas jsme se potkali, když jsem zajela do svého rodiště na návštěvu a povzpomínali na staré časy. Myslím, že budou překvapeni, až jim sdělím, že se vracím do ŘKC. Členem ŘKC jsem v podstatě byla od narození, křest u adventistů byl druhým křtem. Jelikož jsem ale v tomto období neměla s ŘKC nic společného, připravuji se na přijetí do plného společenství církve.
Když jsem šla naposledy z kostela (moc často se nedostanu, abychom se prostřídali kvůli pandemii), měla jsem nádhernou zkušenost. Obvykle začínám s lidmi někdy mluvit o Bohu já, ale tentokrát byl na zastávce pán, se kterým jsme se dali do řeči a on vyprávěl o svých potížích. Vyzvala jsem ho, ať se modlí, už mi jel autobus. A on se začal modlit zrovna na zastávce, ještě jsem stihla říct "Amen", skočila do autobusu a zamávala mu. Bylo to moc pěkné.
Do vlákna Katolická církev se také časem vrátím. Nyní pouze dávám na vědomí tento posun.