Pokud jsme poznali Pána Boha, tak je na nás, zda se k němu nasměrujeme.
Potíž je v tom, že homosexuálové, nebo lidé se "změněnou" sexuální identitou se k Pánu Bohu nevztahují jako "bezpohlavní, asexuální" bytosti. Tvrdit o nich, že je "nestvořil Pán Bůh, ale hřích", je neetické. Buď je Pán Bůh Stvořitelem a Otcem všech lidí, i těch s Downovým syndromem, svalovou dystrofií, schizofrenií, siamských dvojčat, stejně jako leseb a gayů ... nebo není Stvořitelem nikoho a ničeho. Dokonalost stvoření zmizela s Adamem a Evou a rajskou zahradou v dávnověku.
Je třeba rozlišovat mezi homosexuálními sklony a homosexuálním jednáním,...Proto s názory na to, aby člověk dal průchod svojí přirozenosti nesouhlasím, pak bychom si mohli omlouvat cizoložství, krádeže, alkoholismus atd.
Zdá se to jasné pravidlo. Nebo je to jinak? Apoštol Pavel píše o daru, který obdržel, takže se může věnovat práci pro Pána. Těm, kterým by sexuální zdrženlivost působila potíže, doporučuje partnerský svazek (I Kor 7). Co by poradil homosexuálům, aby se, slovy dopisu do Korintu, "uvarovali smilstva"?
Navíc, zjednodušovat sexualitu na "spojení pohlavních orgánů" je zavádějící. Vždyť potřeba milovat nezahrnuje jen (nebo především) tělesnou stránku, ale také vztahovou, emoční, niternou.