Biblická konference 1919

Rozsiahlejšie články s diskusiou.
Milan
Príspevky: 432
Dátum registrácie: 07 Aug 2016, 05:26
Kontaktovať používateľa:

Biblická konference 1919

Neprečítaný príspevok od používateľa Milan »

Na adventistickém serveru Spectrum byl publikován zajímavý článek z pera profesora historické teologie na Andrewsově univerzitě Denise Fortina, který vznikl jako příspěvek k diskuzi o biblické konferenci z roku 1919. Na konferenci se rozhodovalo o ničem menším než o směru, kterým se církev vydá vstříc budoucnosti. Tato konference měla být zapomenuta, její téma i příspěvky měly zůstat skryté lidským očím. Následující řádky jsou pokusem zprostředkovat a komentovat části, které považuji za podstatné.
Více na Spectrummagazine: “I have had to adjust my View of things” — Lessons from the 1919 Bible Conference (Denis Fortin)

Adventisté ve 20.letech minulého století, krátce po smrti Ellen Whiteové, stáli na důležité křižovatce. Právě skončená Velká válka, následovaná epidemií španělské chřipky, apokalyptické vize o brzkém konci světa, rozmach liberálních směrů v křesťanství, které měly daleko k tradiční víře ve Všemohoucího i k nahlížení na Bibli jako na zdroj poznání i autority, "visely ve vzduchu" jako výzva. Soustavné zdůrazňování výjimečnosti adventismu, jako biblicky předpovězeného hnutí, které jako jediné sdružuje Boží věrné služebníky v závěru dějin a je obdarováno působením Ducha prorockého v podobě spisů Ellen Whiteové, bylo dalším formujícím prvkem. Významní představitelé církve na základě svého vnímání závazku věrnosti k poslání, které církev obdržela od Boha, považovali za nutné zdůraznit Boží autoritu. Ta se poznává prostřednictvím „prvoplánového čtení a vychází z doslovné inspirace svatých textů“, ke kterým počítali kromě Písma také spisy Ellen Whiteové. Tato předporozumnění se měla stát základem optiky pro vnímání světa i jednání členů církve.
Dlouholetí vůdci byli na konfrenci "zatlačeni do kouta". Na jedné straně měli vhled do autorské a vydavatelské činnosti sestry Whiteové a týmu jejích spolupracovníků, a současně věděli, že ne vše se událo tak, jak mnozí řečníci tvrdí. Bratří Daniells a Prescott některé články autorky dokonce před vydáním interně na její žádost komentovali, nebo napsali dílčí části. Měli také informace ohledně přejímání cizích textů či podstatném vlivu redaktorek Mariany Davisové a Faniie Boltonové na konečnou podobu článků a spisů. Jak mohli věřit v doslovnou inspiraci? Argumenty popisující skutečný způsob vzniku knih Ellen Whiteové však byly postupně upozaděny, nebo zamlčeny. Přiznat, že některé výroky kritiků Ellen Whiteové (např. D.Canrighta) jsou pravdivé, bylo nepřijatelné.
Na druhé straně si vedoucí bratři byli vědomi toho, že opozice vůči extrémně vyhraněným postojům je staví do nepříznivého světla „zasévačů pochybností o Božím zjevení na konci času“. „Kdo není s námi je proti nám“! Připustit skutečnost, že spisy Ellen Whiteové nejsou spolehlivým a neomylným vodítkem ve věci výkladu nebo doplnění Písma, zdravého životního stylu i nezpochybnitelnou autoritou ve věcech poznání světa kolem nás, znamenalo v očích zastánců doslovné inspirace to samé, jako zpochybnit autoritu Písma a tím i autoritu Boží. Mýlila-li se autorka ve výkladu byť jen jediného oddílu Písma, jak bude takové přiznání působit na ty, kteří prostřednictvím jejich spisů přijímají Bibli? Jestliže nemá pravdu v (přejatých) vyjádřeních na přírodovědná a zdravotní témata, jak může být pravdivá v těch ostatních? Výkonný tajemník G.B. Thompson "neomaleně" vyjádřil jádro sporu: "Zdá se mi, že používání Svědectví a budování důvěry v ně, nezávisí to na tom, zda věříme, že jsou verbálně inspirováné či nikoli. Myslím si, že jsme v této věci determinováni chybným vzděláním, kterého se naším lidem dostalo.… Kdybychom se v této záležitosti vždy drželi pravdy, neměli bychom nyní žádné potíže. Šok přichází proto, že jsme neučili pravdu a vyzvedli jsme Svědectví na pozici, která jim podle E. G. Whiteové nenáleží. Nárokovali jsme pro ně více než ona sama. Jsem přesvědčen, že důkaz o inspiraci Svědectví není v jejich doslovné inspiraci, ale v jejich vlivu a moci ve společenství. “
Zvítězil však názor, že neměnost je důležitější než pravda. Adventismus se v roce 1919 vydal na cestu fundamentalismu a neomylné doslovné inspirace Písma i spisů Ellen Whiteové. Ostřílení vůdci, pamětníci přerodu hnutí v církev, současníci Ellen Whiteové, byli postupně „odejiti“. Příspěvky z konference byly utajeny v archivu. Odtud byl jen krůček k učení o dokonalosti poslední generace a k dalším vyhraněným postojům…
Osud umírněných vůdců čekal i na ty, kteří se na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století začali zajímat a poté nahlas ventilovat, co se skrývá "ve skříni historie".

Otázkou zůstává, zda se nyní, po sto letech, netočíme ve stejném kruhu. Zda se církev navzdory znalostem o konferenci v roce 1919 (zápisy byly objeveny už před více než čtyřiceti lety) nevydává "zpět ke kořenům“. Kterým?
Je pravda tím, co nás osvobozuje, nebo je nebezpečná, protože může u mnoha "prostých upřímně věřících" vyvolat šok a následně ztrátu veškeré víry v Boha? Je pravdivé poznání výsadou "mocných"?

Ježíš řekl: Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. O sobě prohlásil: Já jsem ta pravda, cesta i život. Ať je tedy rok 2020 rokem příležitostí k novému poznávání i inspiraci, čas prožitý ve společenství s Mistrem…

ambassador
Príspevky: 2689
Dátum registrácie: 26 Jan 2016, 18:25
Kontaktovať používateľa:

Re: Biblická konference 1919

Neprečítaný príspevok od používateľa ambassador »

Zatlačeni do kouta a nebo snadný únik ze slepé uličky?
Jistě, někdo namítne "Po bitvě je každý generál".
"Bitva však ještě neskončila."
Jak dlouho se kráčelo tou cestou do takové situace?
Prožil jsem s touto církví až příliš hodně času a teď se mám
spokojit s lacinou odpovědí: "Byli zatlačeni do kouta."
Od dětství jsem četl řadu našich knih, které nás zaváděli hlouběji
a hlouběji do slepé uličky.
Četl jsem řadu knih pomyslně od EGW. Knihu proti D.Canrightovi.
Nevím jestli by mělo smysl vypsat všechno co jsem četl a bylo psáno proti
těm, kterým se otevírali včas oči.
Naposledy jsem se zajímal o teologii br. Forda (který už zemřel) konfrontovanou
s učením naši církve.
Jak dlouho se budeme vzájemně oklamávat, aby jsme zůstali "IN"?

Milan
Príspevky: 432
Dátum registrácie: 07 Aug 2016, 05:26
Kontaktovať používateľa:

Re: Biblická konference 1919

Neprečítaný príspevok od používateľa Milan »

Zatlačeni do kouta a nebo snadný únik ze slepé uličky?

Každý člověk se při obhajobě svých postojů může dostat do defenzívy, být oponenty "zatlačen do rohu". Jsou li postoje trvale vyhraněné, jsou-li emoce trvale "vybuzené", nakonec nad těmito procesy ztratí kontrolu. Jestliže vůči jiným názorům používáte argumenty typu: 95% pravdy a 5% lži je to samé co lež (poměr libovolně zvyšujte až k 99,9:0,1), pak je jasné, že pouze absolutno je přijatelné. Jenže tím se vytváří modly. Zahalené do pláště zbožnosti a horlivosti.
Jak dlouho se kráčelo tou cestou do takové situace? Prožil jsem s touto církví až příliš hodně času a teď se mám
spokojit s lacinou odpovědí: "Byli zatlačeni do kouta." Od dětství jsem četl řadu našich knih, které nás zaváděli hlouběji
a hlouběji do slepé uličky.

Ta cesta vede tímto směrem od samého počátku. Stačí si přečíst některé z publikací G.Knighta. Při černo-bílém vidění je však vše buď absolutně v pořádku, nebo absolutně špatně. Proto mnoho lidí nemá odvahu, podívat se do minulosti a říci-mýlili jsme se. Byla snaha žít životem "milým Hospodinu" podle poznání, které přijali, jedním velkým omylem?
Potíž je v tom, když se učení církve ztotožní s Boží pravdou a dogma dostane pečeť neomylnosti.
Úsilí stávajícího předsedy GK je v tomto směru zvláště "výživné". Nejspíš to ale, na rozdíl od někdejšího předsedy vlády ČR, myslí opravdu upřímně.
Cesta ke zmaru a trápení je často dlážděna dobrými úmysly...

ambassador
Príspevky: 2689
Dátum registrácie: 26 Jan 2016, 18:25
Kontaktovať používateľa:

upřímnost

Neprečítaný príspevok od používateľa ambassador »

"Lidová etymologie tvrdí, že slovo „sincerus“ je odvozeno z latinských slov „sine“ (bez) a „cera“ (vosk). Traduje se, že nepoctiví sochaři v Řecku a Římě měli zvyk zakrývat voskem vady svých děl, aby oklamali přihlížející. Proto socha „bez vosku“ znamenala čestnost ve své dokonalosti." (zdroj net)

Od roku 1844 se budovala naše adventistická socha dle výše uvedených myšlenek. Žel její dokonalost nevydrží vystavením se "Slunci spravedlnosti", proto původní "socha" musí být umístěna "nabalzamována v ohnivzdorném sarkofágu" za dozoru strážců pokladu.

Tomáš Plechatýý

Re: Biblická konference 1919

Neprečítaný príspevok od používateľa Tomáš Plechatýý »

Milan napísal: 14 Jan 2020, 18:36
Zatlačeni do kouta a nebo snadný únik ze slepé uličky?

Každý člověk se při obhajobě svých postojů může dostat do defenzívy, být oponenty "zatlačen do rohu". Jsou li postoje trvale vyhraněné, jsou-li emoce trvale "vybuzené", nakonec nad těmito procesy ztratí kontrolu. Jestliže vůči jiným názorům používáte argumenty typu: 95% pravdy a 5% lži je to samé co lež (poměr libovolně zvyšujte až k 99,9:0,1), pak je jasné, že pouze absolutno je přijatelné. Jenže tím se vytváří modly. Zahalené do pláště zbožnosti a horlivosti.
Jak dlouho se kráčelo tou cestou do takové situace? Prožil jsem s touto církví až příliš hodně času a teď se mám
spokojit s lacinou odpovědí: "Byli zatlačeni do kouta." Od dětství jsem četl řadu našich knih, které nás zaváděli hlouběji
a hlouběji do slepé uličky.

Ta cesta vede tímto směrem od samého počátku. Stačí si přečíst některé z publikací G.Knighta. Při černo-bílém vidění je však vše buď absolutně v pořádku, nebo absolutně špatně. Proto mnoho lidí nemá odvahu, podívat se do minulosti a říci-mýlili jsme se. Byla snaha žít životem "milým Hospodinu" podle poznání, které přijali, jedním velkým omylem?
Potíž je v tom, když se učení církve ztotožní s Boží pravdou a dogma dostane pečeť neomylnosti.
Úsilí stávajícího předsedy GK je v tomto směru zvláště "výživné". Nejspíš to ale, na rozdíl od někdejšího předsedy vlády ČR, myslí opravdu upřímně.
Cesta ke zmaru a trápení je často dlážděna dobrými úmysly...
Podle Pavla Škody v jeho ,,Biblické studii - Byla Ellen Whiteová Božím prorokem"
Na straně 26:

Konference GK CASD v r. 1919
Tato konference se konala čtyři roky po smrti EGW v budově vedení církve v Takoma Park, Wahington D.C.
a zúčastnili se jí všichni v té době nejvýše postavení vedoucí církve, teologové, editoři a učitelé (například A.
G. Daniels, W. W. Prescott aj.). Cílem bylo dospět k všeobecně přijatelnému rozhodnutí, jak se má církev
postavit k dílu a službě EGW. Z této konference je k dispozici její doslovný záznam. Jedná se o 2400 strojem
psaných stránek, které byly přepsány ze stenografického záznamu, a které byly odtajněny aţ v r. 1974
(utajení tohoto zápisu na celých 50 let bylo nařízeno tehdejším prezidentem GK A. G. Danielsem po
skončení konference)
. (Zvýrazněno mnou)

Pokud je pravda to utajení, pak chyba není pouze u členů nebo činovníků Církve tehdy, ale podíl jak já to chápu nese i každý, kdo se podílel na utajení.

Proč by měla vůbec mít církev zápis libovolné generální konference utajený, zvláště takto závažné konference?

A tak se ptám, jestli se vedení GK měnilo každých 5 let - vědělo o předchozí konferenci další vedení?
Vědělo o utajení?
Mohlo zrušit nařízení o utajení?

Vždyť je to nečestný přístup nejen k řadovým členům církve ze zbytku světa, ale i k jejich kazatelům předsedům atd. atd.?

Byla snaha žít životem "milým Hospodinu" podle poznání, které přijali, jedním velkým omylem?
Ne nebyl to jeden velký omyl. Ale Byl to život ve lži.
Asi jako když v manželství s někým zjistíte po letech, že ten druhý/á vedl/a dvojí život.

Celé manželství s ním/ní také nebyl podvod a zažili jste i hezké a upřímné chvíle.

Ale poškozená strana má plné právo po zjištění podvodu se cítit zrazena, ztratit důvěru a nějakou dobu se z toho dostávat a dokonce i odejít.

Zkrátka po odhalení závažných skutečností udělat znovu jasné a kvalifikované rozhodnutí v jaké rovině bude jejich vzájemný vztah nadále pokračovat.
Na tom není nic špatného.

Manipulátoři a tyrani obviňují partnery-oběti v domácím násilí, že je jejich vina co se jim děje a že se mají cítit špatně pokud by chtěli z takového vztahu odejít.

(Ne vždy musí být řešením odchod. Někde se lze domluvit.)

ambassador
Príspevky: 2689
Dátum registrácie: 26 Jan 2016, 18:25
Kontaktovať používateľa:

Re: Biblická konference 1919

Neprečítaný príspevok od používateľa ambassador »

Milan napísal: 14 Jan 2020, 18:36
Zatlačeni do kouta a nebo snadný únik ze slepé uličky?

Každý člověk se při obhajobě svých postojů může dostat do defenzívy, být oponenty "zatlačen do rohu". Jsou li postoje trvale vyhraněné, jsou-li emoce trvale "vybuzené", nakonec nad těmito procesy ztratí kontrolu. Jestliže vůči jiným názorům používáte argumenty typu: 95% pravdy a 5% lži je to samé co lež (poměr libovolně zvyšujte až k 99,9:0,1), pak je jasné, že pouze absolutno je přijatelné. Jenže tím se vytváří modly. Zahalené do pláště zbožnosti a horlivosti.
Pravděpodobně se myšlenkově míjíme pochopením. Mám zato, že z mé strany není řeč o absolutním omylu a absolutní pravdě jedné skupiny v církvi, ale o pochopení a přiznání naši církevní nedostatečnosti.
Doslovný př: Stojí-li "mrakodrap" počítání 2300 roků na chybném dvoubodovém základu, pak je stavba staticky odsouzena k demolici. Stále "bydlíme" v takové stavbě, která je bezpečná nebo nebezpečná? Univerzální konstatování den za rok a určení o datování vyjití výpovědi. Kdo ji stanovil? Bůh nebo člověk-panovník?
Je konstatování "den za rok" stabilní nebo nestabilní? Měl br. D. Ford poctivější vhled a nebo se mýlil?
Nevyjádřil se náhodou náš adventistický prorok o "neprůstřelnosti" našich pilířů víry-věrouky?
Je vůbec žádoucí, aby jsme něco z Bible propočítávali a dopočítali se časové náplně Božího činného jednání?

V Bibli se nachází zajímavá myšlenka vyjádřená spojením dvou slov "plnost času".

Při nedávné explozi v Prešově se mělo za to, že se ta budova dá ještě zachránit. Dnes už nestojí, proč asi?
Přesto, že k požáru nedošlo v základech budovy. Když to bouchne v základech, co s tím?

Tomáš Plechatýý

Re: Biblická konference 1919

Neprečítaný príspevok od používateľa Tomáš Plechatýý »

ambassador napísal: 16 Jan 2020, 05:38
Milan napísal: 14 Jan 2020, 18:36
Zatlačeni do kouta a nebo snadný únik ze slepé uličky?

Každý člověk se při obhajobě svých postojů může dostat do defenzívy, být oponenty "zatlačen do rohu". Jsou li postoje trvale vyhraněné, jsou-li emoce trvale "vybuzené", nakonec nad těmito procesy ztratí kontrolu. Jestliže vůči jiným názorům používáte argumenty typu: 95% pravdy a 5% lži je to samé co lež (poměr libovolně zvyšujte až k 99,9:0,1), pak je jasné, že pouze absolutno je přijatelné. Jenže tím se vytváří modly. Zahalené do pláště zbožnosti a horlivosti.
Pravděpodobně se myšlenkově míjíme pochopením. Mám zato, že z mé strany není řeč o absolutním omylu a absolutní pravdě jedné skupiny v církvi, ale o pochopení a přiznání naši církevní nedostatečnosti.
Doslovný př: Stojí-li "mrakodrap" počítání 2300 roků na chybném dvoubodovém základu, pak je stavba staticky odsouzena k demolici. Stále "bydlíme" v takové stavbě, která je bezpečná nebo nebezpečná? Univerzální konstatování den za rok a určení o datování vyjití výpovědi. Kdo ji stanovil? Bůh nebo člověk-panovník?
Je konstatování "den za rok" stabilní nebo nestabilní? Měl br. D. Ford poctivější vhled a nebo se mýlil?

Nevyjádřil se náhodou náš adventistický prorok o "neprůstřelnosti" našich pilířů víry-věrouky?
Je vůbec žádoucí, aby jsme něco z Bible propočítávali a dopočítali se časové náplně Božího činného jednání?

V Bibli se nachází zajímavá myšlenka vyjádřená spojením dvou slov "plnost času".

Při nedávné explozi v Prešově se mělo za to, že se ta budova dá ještě zachránit. Dnes už nestojí, proč asi?
Přesto, že k požáru nedošlo v základech budovy. Když to bouchne v základech, co s tím?
Co se týče 2300 večerů a jiter, tak i kdyby platil princip den za rok, tak nejchatrnější a mylný je předpoklad, že kapitola 8 a 9 jsou ze stejného výchozího časového bodu.

Jednoduše kapitola 8 nemluví o nebeské svatyni (nemůže!, nýbrž o pozemské.
A počítání 2300 večerů a jiter začíná od zpustošení, do obnovení očištění a navrácení služby ve svatyni.

Kapitola 9 mluví o výchozím bodu 70týdnů od vyjítí slova o navrácení ze zajetí - tedy začíná dobou, kdy byla pozemská svatyně i celý Jeruzalém naopak v troskách.

Takže počáteční bod počítání v kapitole 8 je když začne někdo (malý roh) pustošit svatyni.

Počáteční bod v 9 kapitole je když je město i svatyně v troskách a začíná cesta k obnově.

Diskuse která řeší platnost a naopak úskalí principu den za rok, ale ignoruje ty oslí můsty s ,,chattak-odkrojeno" je podle mne něco jako cezení komára a polykání velblouda v dané teologii.

Jestliže totiž kapitoly 8 a 9 nejsou spojené výchozím datem, pak je princip den za rok úplně nepodstatný, protože se stejně NIKDY k roku 1844 nedojde a ani dojít nemá.

Milan
Príspevky: 432
Dátum registrácie: 07 Aug 2016, 05:26
Kontaktovať používateľa:

Re: Biblická konference 1919

Neprečítaný príspevok od používateľa Milan »

Mám zato, že z mé strany není řeč o absolutním omylu a absolutní pravdě jedné skupiny v církvi, ale o pochopení a přiznání naši církevní nedostatečnosti.

Mé psaní o konferenci 1919 také není o absolutním omylu nebo absolutní pravdě a to ani ve vztahu k Ellen Whiteové. Je o pravdivém životě, o tom, aby ti, kteří se cítí býti povoláni za vůdce a učitele, nezametali pro ně nepohodlné skutečnosti pod koberec a nedávali přednost kontinuitě před pravdou (Pravdou). Podle hesla " třeba i špatně, ale hlavně jednotně".
Co se týče 2300 večerů a jiter, tak i kdyby platil princip den za rok, tak nejchatrnější a mylný je předpoklad, že kapitola 8 a 9 jsou ze stejného výchozího časového bodu.

Rok 1844 je "mantra" adventismu. Když se ukázalo, že jeden omyl (příchod Krista) nelze tváří v tvář skutečnosti zklamání popřít, byla domnělá událost přeznačena. Očekávání, úsilí, zápasy, dostaly nový smysl. Nebylo třeba hlubší reflexe, nebylo třeba nového pochopení, nového přístupu k Písmu, nového hledání. Přijatý výklad je třeba stále opakovat, dokola, dokola, dokola...
Pro mne znamenalo zkoumání výkladu Daniele, čistě logikou matematiky (což byla ostatně metoda Williama Millera) prozření. Předpokladů, které musí být splněny, aby výsledkem bylo číslo 1844, je příliš mnoho, tolik, že si nezadají s "pišvejcovou konstantou". (Pro neznalé: Pišvejcova konstanta je číslo, kterým je třeba upravit výsledek tak, aby odpovídal požadavku). Výpočet roku 1844 je slepá ulice. Potíž je v tom, že průkopníci adventismu spojili několik základních pouček do vzájemně provázané konstrukce. Vyjmutí (zpochybnění) kterékoliv z nich znamená pád celé stavby. I slepé ulice mohou mít svůj význam. Ukazují, kudy cesta nevede. To samo o sobě ale nestačí, je třeba se vrátit a začít znovu hledat... ::Cherna::

log
Príspevky: 1712
Dátum registrácie: 06 Nov 2017, 06:51
Kontaktovať používateľa:

Re: Biblická konference 1919

Neprečítaný príspevok od používateľa log »

Priatelia moji odpadlicki, vidim ze sa vsetci na vela veciach zhodujeme. Ponukam teda vysvetlenie, ako toto proroctvo spravne vykladat

post13426.html#p13425

Jeremias vypocital nejake udalosti, no cas ukazal ze sa mylil. Daniel sa ho pokusil "opravit" no cas ukazal, ze aj on sa pomylil. Miller sa pokusal "opravit" Daniela, no cas ukazal, ze aj on sa pomylil. Whiteova sa pokusala opravit Millera, no je rok 2020 a svet si stale kludne bezi dalej a tak to bude aj nadalej. Ziadny "definitivny koniec" nicoho nenastane.

Rastislav

Re: Biblická konference 1919

Neprečítaný príspevok od používateľa Rastislav »

No ani nevieš ako si sa trafil. Teraz v modernej historii tomu hovorime geocaching alebo ľudovo hladanie kešiek. Niekto niekam niečo uloží a ty podľa približných indícií hladáš. Lenže prvotný "keškár" uložil informáciu, a ako všetci zo života vieme akakolvek informácia má v každej dobe vždy iný vyznam lebo ľudia sú iní a inak chápu. Začina ma to baviť idem si kúpiť bibliu a idem hladať kešku.

Napísať odpoveď

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 37 neregistrovaných