Křesťanství je jediné náboženství, které učí své následovníky milovat své nepřátele.

Rozsiahlejšie články s diskusiou.


ambassador
Príspevky: 2689
Dátum registrácie: 26 Jan 2016, 18:25
Kontaktovať používateľa:

Re: Křesťanství je jediné náboženství, které učí své následovníky milovat své nepřátele.

Neprečítaný príspevok od používateľa ambassador »

Rastislav napísal: 22 Júl 2020, 14:32Nemám nepriateľov.
Ta moje otázka směřuje jen do našich křesťanských řad.
Když už jsi se ozval, tak nepřátelství má různé formy.

Jiří Kupka
Príspevky: 123
Dátum registrácie: 24 Sep 2016, 21:26
Kontaktovať používateľa:

Re: Křesťanství je jediné náboženství, které učí své následovníky milovat své nepřátele.

Neprečítaný príspevok od používateľa Jiří Kupka »

ambassador napísal: 22 Júl 2020, 13:48 Kde nemiluje své nepřátele, může to být vůbec křesťan?

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/sp ... Juw3tZ32kw
Hmmm, christianizace polabských Slovanů nebyla prováděna křesťany? Anebo byla prováděna křesťany mečem z lásky k nim?

Hodní a správní švédští křesťané, mající podporu v J.A.K. tak milovali jinak věřící Moravany, že ženy znásilňovali a muže poté se stejnou láskou zbavili vnitřností? (Zde se ale dopouštím fabulace, švédští žoldáci byli ve skutečnosti pohané, např. munici namáčeli do menstruační krve..., jen dodnes se těší podpory našich protestantů).

Irští katolíci a irští protestanté nejsou křesťané?

Nenechme se zmást, monopol na pravdu a na její násilné prosazování mečem a ohněm je vlastní i křesťanství. Záleží jen na příležitosti. A nic na tom nezmění ten, kdo bude tvrdit, že se jedná o zneužití krásných ideí. Asi nečetl starý zákon...

Jiří Kupka
Príspevky: 123
Dátum registrácie: 24 Sep 2016, 21:26
Kontaktovať používateľa:

Re: Křesťanství je jediné náboženství, které učí své následovníky milovat své nepřátele.

Neprečítaný príspevok od používateľa Jiří Kupka »

ambassador napísal: 22 Júl 2020, 13:48 Kde nemiluje své nepřátele, může to být vůbec křesťan?

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/sp ... Juw3tZ32kw
Takže ANO, křesťan je i ten, kdo nemiluje své nepřátele.

ambassador
Príspevky: 2689
Dátum registrácie: 26 Jan 2016, 18:25
Kontaktovať používateľa:

Re: Křesťanství je jediné náboženství, které učí své následovníky milovat své nepřátele.

Neprečítaný príspevok od používateľa ambassador »

Jiří Kupka napísal: 22 Júl 2020, 20:42
ambassador napísal: 22 Júl 2020, 13:48 Kde nemiluje své nepřátele, může to být vůbec křesťan?

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/sp ... Juw3tZ32kw
Takže ANO, křesťan je i ten, kdo nemiluje své nepřátele.
Jak to tedy myslel Kristus s tím milováním nepřátel?
Je to tedy příliš vysoká laťka na kterou nemůžeme dosáhnout a tím by měla klesnou opory v zachovávání zákona vedoucí k pyšné samospravedlnosti?

Tomáš Plechatýý

Re: Křesťanství je jediné náboženství, které učí své následovníky milovat své nepřátele.

Neprečítaný príspevok od používateľa Tomáš Plechatýý »

ambassador napísal: 22 Júl 2020, 13:48 Kde nemiluje své nepřátele, může to být vůbec křesťan?

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/sp ... Juw3tZ32kw
C.S.Lewis - K jádru Křesťanství - předmluva ke knize

Mnohem zásadnější výhrady, které byly také formulovány, se týkají toho, že slovem křesťan označuji člověka, který přijímá obecné doktríny křesťanství. Lidé šeptají: ,, Co jste zač, že si osobujete právo rozlišovat, kdo je a kdo není křesťan?" nebo „Nemůže snad být člověk, který tomuto učení nedokáže uvěřit, mnohem lepším křesťanem, nemůže mít mnohem blíže ke Kristovu duchu, než někteří z těch, kdo mu věří?" Tato námitka je svým způsobem velmi spravedlivá, velmi dobrosrdečná, velmi duchovní a citlivá. Má všechny přívětivé vlastnosti až na to, že nikam nevede. Nechceme-li špatně skončit, nemůžeme jednoduše užívat jazyka, jak by její zastánci chtěli. Pokusím se to objasnit na příběhu jiného a mnohem méně závažného slova.
Slovo gentleman původně znamenalo něco ověřitelného; byl to člověk, který měl erb a nějaké nemovitosti. Pokud jste někoho nazvali gentlemanem, neskládali jste mu poklonu, ale jen jste konstatovali určitou skutečnost. Když jste řekli, že gentleman není, neuráželi jste ho, jen podávali informaci. Ve tvrzeních, že John lže a že je gentleman, nebyl žádný rozpor; o nic větší, než řeknu-li, že James je pitomec a že je doktor filozofie. Někteří lidé pak ale -spravedlivě, laskavě, duchovně, citlivě, jen ne užitečně - přišli s tím, že „vždyť přeci na gentlemanovi není důležitý ani tak erb nebo pozemky, jako spíš jeho způsoby. Opravdový gentleman je ten, kdo se jako gentleman chová! A z tohoto hlediska je Edward mnohem větší gentleman než John!" Mysleli to dobře. Dbát na svou čest, být dvorný a chrabrý je dozajista lepší věc než být majitelem erbu. Jenže to není totéž. A nadto to naneštěstí není věc, na níž se všichni shodnou. Říct o někom, že je gentleman v tomto novém, vybraném smyslu slova přestává být informací, a stává se chválou: upřít mu, že je gentleman se stává urážkou. Přestane-li slovo sloužit popisu a stane se nástrojem chvály, neříká vám již nic o tom, k čemu se vztahuje: říká vám jen, jaký k němu má mluvčí vztah. („Lahodný" pokrm je ten, který má mluvčí rád.) Jakmile slovo gentleman zduchovnělo a přišlo o hrubé zrno svého objektivního významu, stalo se zkrátka označením někoho, kdo se nám zamlouvá. Díky tomu je dnes gentleman slovo bez užitku. Slov, jimiž lze vyjádřit uznání, máme habaděj, takže tady jsme je nepotřebovali; naproti tomu chce--li ho kdo (řekněme v dějepisné práci) použít v původním významu, nemůže tak učinit bez vysvětlení. Slovo bylo pokaženo.
Pokud někdy lidem dovolíme zduchovnit a zjemnit, nebo „prohloubit", jak by řekli oni, význam slova křesťan, stane se rychle slovem bez užitku. Na prvním místě jím nikoho nebudou moci označovat křesťané. Abychom v nejhlubším smyslu slova říkali, kdo je a kdo není blízký Kristovu duchu, nám nepřísluší. Nemůžeme soudit, máme to dokonce zakázáno. Bylo by od nás zlé a zpupné říkat, že někdo je, či není křesťanem v tomto zjemnělém smyslu slova. A slovo, pro něž nemáme použití, není zjevně slovem velmi užitečným. A co se nevěřících týče, ti budou slova v jeho zjemnělém smyslu užívat o sto šest. Stane se v jejich ústech zkrátka a dobře výrazem chvály. Řeknou-li o někom, že je křesťan, budou tím mínit, že je to prostě dobrá duše. Takové užití tohoto slova však nepovede k obohacení jazyka, protože již máme slovo dobrý. Slovo křesťan se naproti tomu pokazí pro jakýkoli skutečný, užitečný účel, kterému by mohlo sloužit.
Musíme se tedy držet původního, zřejmého významu slova. Poprvé byli slovem křesťané v Antiochii (Skutky 11,26) označeni „učedníci", ti, kteří přijímali učení apoštolů. Není tu zmínky o tom, že by bylo omezeno jen na ty, kdo jejich učení zúročili. Není tu zmínky, že by se rozšířilo na ty, kdo se po jakémsi vytříbeném, duchovním, vnitřním způsobu „dostali mnohem blíže Kristovu duchu" než ti méně zdatní mezi učedníky. Není to otázka teologická, ale mravní. Jde jen o to užívat slova tak, aby všichni rozuměli, co se vlastně říká. Pokud někdo přijme křesťanské učení a nežije s ním v souladu, je mnohem srozumitelnější říct, že je špatný křesťan, než říct, že křesťan není.

Rastislav

Re: Křesťanství je jediné náboženství, které učí své následovníky milovat své nepřátele.

Neprečítaný príspevok od používateľa Rastislav »

V jednom z možných prekladov z Aramejštiny milovať svojich nepriatelov znie, ak vidíte svojho blížneho ktorý vypadol z rytmu (v Aramejštine je nepriatel ten kto vypadol zo spoločného rytmu) zo skrytého miesta zjednoťte s ním svoj krok a spoločným pohybom ho uvedte naspäť do spoločného rytmu. Toto robte tajne lebo jedine také konanie je láskou . Láska v Aramejštine značí spoločný rytmus - krok.

Realista
Príspevky: 256
Dátum registrácie: 23 Sep 2016, 18:23
Kontaktovať používateľa:

Re: Křesťanství je jediné náboženství, které učí své následovníky milovat své nepřátele.

Neprečítaný príspevok od používateľa Realista »

Milovati nepřátele? To by bylo něco nemožného.
Byl to jeden z těch krásných výroků, na něž nelze jinak
pohlížeti než jako na poukaz nedostižného mravního
ideálu. Bylo to příliš mnoho nebo nic. Můžeme
neškoditi svému nepříteli, ale milovati ho nemůžeme.
Kristus nemohl přikazovati nemožnosti. Kromě toho,
v nejprvnějších slovech, v odkazu na zákon starých:
»Bylo vám říkáno: nenáviděti budeš nepřítele«, bylo
něco pochybného. Na dřívějších místech Kristus uvádí
skutečná, pravá slova zákona Mojžíšova, ale zde uvedlslova, která nikdy nebyla řečena. Jako by pomlouval
zákon.
Výklady, jako při dřívějších mých pochybnostech,
ničeho mně nevysvětlily. Ve všech výkladech se doznává,
že slov: »bylo vám říkáno: nenáviděti budeš nepřítele«
není v zákoně Mojžíšově, ale nikde není vysvětlení
tohoto místa, nesprávně uvedeného ze zákona. Mluví
se o tom, jak těžko je milovati nepřátele — zlé lidi, a
většinou dělány jsou opravy slov Kristových; praví se,
že nelze milovati nepřátele, ale že je možno nepřáti
a nedělati jim nic zlého. Mimo jiné vštěpuje se, že je
možno a nutno stíhati nepřátele, tj. protiviti se jim;
mluví se o různých stupních dosažení této ctnosti,
takže podle výkladů církve konečný závěr je ten, že
Kristus z neznámé příčiny nesprávně uvedl slova ze
zákona Mojžíšova a namluvil mnoho slov krásných,
ale vlastně prázdných a nepoužitelných.
Zdálo se mi, že tomu nemůže býti tak. Je tu jistě
jasný a určitý smysl, právě takový, jako v prvních
čtyřech přikázáních. A abych pochopil tento smysl,
snažil jsem se především pochopiti význam slov
nesprávného odkazu na zákon: »bylo vám říkáno:
nenáviděti budeš nepřátele.« Ne nadarmo uvádí
Kristus při každém přikázání slova zákona: nezabiješ,
nesesmilníš, atd. a proti těmto slovům staví svoje učení.
Jestliže jsme nepochopili, co rozuměl slovy citovaného
jím zákona, nemůžeme pochopiti, co přikazuje. Ve
výkladech přímo se praví (a nelze toho neříci), že uvádí
taková slova, kterých v zákoně nebylo, ale nevysvětluje
se, proč to dělá a co to znamená tento nesprávný
citát. Zdálo se mi, že především třeba vysvětliti, co
Kristus mohl zamýšleti, když uváděl slova, kterých v
zákoně nebylo. A otázal jsem se sám sebe: co mohou
znamenati slova nesprávně citovaná ze zákona? Vevšech dřívějších odkazech Kristových na zákon uvádí
se pouze jediné ustanovení Starého zákona, jako:
nezabiješ, nesesmilníš, zachovávej přísahu, zub za
zub ... a podle příležitosti tohoto jediného citovaného
ustanovení vykládá se odpovídající mu učení. Zde
však uváděna jsou dvě ustanovení, odporující si
navzájem: Bylo vám řečeno: milovati budeš bližního
a nenáviděti budeš nepřítele, takže patrně základem
Nového zákona jest rozdíl mezi dvěma ustanoveními
Starého zákona, pokud jde o bližního a nepřítele. A
abych jasněji pochopil, jaký je tento rozdíl, otázal
jsem se sám sebe: co znamená slovo »bližní« a slovo
nepřítel v jazyku evangelia? A když jsem nahlédl do
slovníků a souznačných míst bible, přesvědčil jsem se,
že »bližní« v řeči židově znamená vždy jen žida. Takové
určení bližního skýtá i evangelium podobenstvím o
Samaritánovi. Podle pojmu žida zákonníka, jenž se
tázal, kdo je bližní, Samaritán nemohl býti bližním.
Takové určení bližního vyskytuje se i ve Skutcích
apoštolů, VII., 27. Bližní v jazyce evangelia znamená:
krajan, člověk, náležející stejné národnosti. A proto,
předpokládaje, že protiklad, který Kristus staví na
tomto místě, když cituje slova zákona: Vám řečeno
bylo: milovati budeš bližního a nenáviděti nepřítele,
záleží v protikladu mezi krajanem a cizincem, tážu se
sám sebe, co jest nepřítel podle pojmů židovských, a
nacházím potvrzení své domněnky. Slova »nepřítel«
užívá se v evangeliích téměř vždy ve smyslu nepřátel
nikoli osobních, nýbrž všeobecných, národních. (Luk.
I., 71.—74., Mat. XXII., 44., Marek XII., 36., Lukáš
XX., 43. aj.) Jednotné číslo, v němž v těchto verších
užito bylo slova »nepřítel«, ve rčení nenáviděti budeš
nepřítele —ukazuje mi, že se tu mluví o nepříteli národa.
Jednotné číslo značí pospolitost nepřátelského národa.Ve Starém zákoně pojem nepřátelského národa vždy
jest vyjádřen jednotným číslem.
A jakmile jsem tohle pochopil, ihned zmizela ona
nesnáz: proč a jak mohl Kristus, jenž pokaždé citoval
skutečná slova zákona, najednou zde uvésti slova, která
nebyla vyřknuta. Stačí pouze rozuměti slovu nepřítel
ve smyslu nepřítele národního a slovu bližní ve smyslu
krajana, aby této nesnáze vůbec nebylo. Kristus mluví
o tom, jak podle zákona Mojžíšova předepsáno jest
židům chovati se k národním nepřátelům. Všecka tato
místa, rozptýlená po různých knihách Písma, v nichž
jest předepsáno podmaňovati, ubíjeti a hubiti ostatní
národy, Kristus shrnuje v jednu větu: nenáviděti — činiti
zle nepříteli. I praví: Vám bylo řečeno, že máte milovati
lidi své a nenáviděti nepřítele národního; ale já vám
pravím: máte milovati všecky bez rozdílu národnosti,
ku které náležejí. A jakmile jsem takto pochopil
tato slova, ihned zmizela i druhá hlavní nesnáz: jak
rozuměti slovům: Milujte nepřátele své. Není možno
milovati osobních nepřátel. Ale lidi nepřátelského
národa možno milovati právě tak, jako vlastní lid. I
bylo mi patrno, že Kristus mluví o tom, že všichni lidé
jsou naučeni pokládati za své bližní lidi svého národa,
ale cizí národy pokládati za nepřátele, a že on zapovídá
to činiti. Praví: Podle zákona Mojžíšova učiněn
rozdíl mezi židem a nežidem, nepřítelem národním,
ale já vám pravím: Nemáte dělati tohoto rozdílu. A
skutečně podle Matouše i podle Lukáše hned za tímto
přikázáním praví, že před Bohem všichni jsou si rovni,
na všecky svítí stejné slunce, na všecky padá déšť; Bůh
nedělá rozdílu mezi národy a všem činí stejně dobře;
totéž mají činiti i lidé všem lidem bez rozdílu jejich
národnosti, a nikoli počínati si jako pohané, kteří serozdělují na různé národy.Tedy opět s různých stran bylo mi potvrzeno prosté,
vážné, jasné a použitelné pojímání slov Kristových.
Opět místo výroku mlhavého a neurčitého filosofování
vysvitlo jasné, určité a vážné i splnitelné pravidlo:
nečiniti rozdílu mezi vlastním a cizím národem a
nedělati všeho toho, co vyplývá z tohoto rozdílu, nebýti
v nepřátelství s cizími národy, nebojovati, neúčastniti
se válek, neozbrojovati se válečně, a ke všem lidem, ať
jsou jakékoli národnosti, chovati se právě tak, jako se
chováme k lidem svým.
Vše to bylo tak prosté, tak jasné, že jsem se divil,
proč jsem toho nemohl hned pochopiti.
Příčina mého nechápání byla táž, jako příčina
nechápání zákazu soudů a přísahy. Velice těžko
lze pochopiti, že ony soudy, které jsou zahajovány
křesťanskými veřejnými modlitbami, a jimž je žehnáno
těmi, kdož se pokládají za ochránce zákona Kristova,
že tytéž soudy jsou neslučitelny s vyznáváním Krista
a přímo mu odporují. Ještě nesnadnější jest domysliti
se, že táž přísaha, k níž ochráncové zákona Kristova
nutí všecky lidi, jest tímto zákonem přímo zakázána,
ale domysliti se, že to, co v našem životě pokládáno
jest nejen za nevyhnutelné a přirozené, nýbrž za
nejkrásnější a nejskvělejší — láska k vlasti, obrana,
zveličení vlasti, zápas s nepřítelem, atd., jest nejen
přestoupením zákona Kristova, nýbrž i zjevným
odříkáním se ho, domysliti se, že je tomu tak — jest
hrozně těžké. Život náš odchýlil se do té míry od učení
Kristova, že samo toto odchýlení stává se nyní hlavní
překážkou, abychom je pochopili. Tak jsme pustili
mimo uši a zapomněli všeho toho, co nám Kristus
pravil o našem životě, o tom, že nemáme zabíjeti, ba
ani hněvati se na jiného člověka, že se nemáme brániti,
nýbrž nastavovati tvář, že máme milovati nepřátele, —

L. N. Tolstoj: Zpověď. V co věřím.

Jiří Kupka
Príspevky: 123
Dátum registrácie: 24 Sep 2016, 21:26
Kontaktovať používateľa:

Re: Křesťanství je jediné náboženství, které učí své následovníky milovat své nepřátele.

Neprečítaný príspevok od používateľa Jiří Kupka »

ambassador napísal: 23 Júl 2020, 05:55
Jiří Kupka napísal: 22 Júl 2020, 20:42
ambassador napísal: 22 Júl 2020, 13:48 Kde nemiluje své nepřátele, může to být vůbec křesťan?

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/sp ... Juw3tZ32kw
Takže ANO, křesťan je i ten, kdo nemiluje své nepřátele.
Jak to tedy myslel Kristus s tím milováním nepřátel?
Je to tedy příliš vysoká laťka na kterou nemůžeme dosáhnout a tím by měla klesnou opory v zachovávání zákona vedoucí k pyšné samospravedlnosti?
Jak to myslel?

Jsou různá informační pole, Lewis, Tolstoj... Zjednodušme to, jsme přeci na acos.tym.sk .

Tak třeba mnohým adventistům (a adventistickým teologům) je blízká představa, že to Ježíš oděl Adama a Evu, že to sám Ježíš předal Mojžíši desatero na Sinaji, že to sám Ježíš se utkal s Jozuem...

... a pak logicky řekl také: “VYHUBÍŠ JE JAKO KLATÉ”, nebo ne?

Pak by odpověď na Tvou otázku byla: Myslel to jednou tak a po druhé onak.

Napísať odpoveď

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Bing [Bot] a 28 neregistrovaných