10. část
Kristova služba v nebeské svatyni
22. října 1844 se měl podle Millera, průkopníka adventismu, Ježíš znovu vrátit na svět (byl to druhý výpočet). V tehdejším entuziasmu na něj čekalo mnoho lidí, ale nic se pochopitelně nestalo. Problémem však bylo, že mnozí rozprodali majetek a museli se znovu postarat o své pozemské živobytí.
Když čtu dnes takové věci, je mi divné, že tomu lidé věřili. Dnes však také vím, že horlivost a upřímné přesvědčení, které nemusí být pravdivé, způsobují divy. Do toho všeho vzrušená atmosféra a z nadšení bez pravdy vznikne problém.
Toto učení netřeba detailně rozebírat. Pro mě byla ve studiu klíčová myšlenka, že se v roce 1844 nestalo nic – ani na zemi, ani na nebi. Ježíš v roce 1844 nepřechází do svatyně svatých v nebi. On byl vzkříšen a ve svatyni svatých přebýval obrazně už od svého nanebevstoupení, což naznačovala i roztržená opona při Ježíšově smrti. Ta opona oddělovala první a druhou část svatyně. Trochu se o tom zmiňuji zde:
viewtopic.php?p=6666#p6666
Tehdy jsem zkoumala toto učení, jestli se zakládá na Bibli. Bylo pro mě překvapením, že se zakládá spíše na vizionářích a nesouvisejících výpočtech. Má představa „biblické církve" dostávala trhliny.
Nechci říct, že by se adventismus vůbec Biblí neřídil, ale tehdy mi byl představen tak, že CASD je nejblíže Bible a zakládá si na ní.
Dar proroctví
Církev adventistů chápe, že dar proroctví se projevil ve spisech Ellen Whiteové. Proto jsou spisy této prorokyně čteny a zvláště konzervativními adventisty jsou často upřednostňovány před Biblí. Oficiální stanovisko církve stanovuje, že Písmo má nad těmi spisy autoritu a je jejich měřítkem. Je to už pár let, kdy anglické stránky CASD popisovaly spisy EGW jako autoritativní zdroj pravdy. Nyní se to tam již nevyskytuje.
EGW byla velmi plodnou spisovatelkou. Dnes má svůj institut, který její spisy opatruje a chrání. Ve svých knihách má EGW i učení o sporných bodech adventistické věrouky. Ty knihy se dále prodávají a šíří. Ač EGW píše hezky o Kristu, sporné učení od toho nelze oddělit. EGW se stala kamenem úrazu mnoha adventistům, protože věrné plnění jejího učení vedlo v řadě případů k zákonictví. Ona sama se od zákonictví odvrátila v roce 1888, ale její dílo už udělalo své. Také mě zaujala skutečnost, jak se EGW stavěla ke Canrightovi, kterého varovala, že přestoupení do jiné církve je jako vstoupit na loď, jejíž dřevo je prolezlé červy a která jistě nedopluje do přístavu. Canright se totiž stal baptistou a adventismus opustil.
http://odchazeniodadventistu.blogspot.c ... ey_30.html
Co se týče osoby EGW, v době odchodu jsem ji nepovažovala za prorokyni ve smyslu vizí, ale byla pro mě jen křesťanská spisovatelka. Její vize o nebeské svatyni, zavřených a otevřených dveřích, sobotě považuji za důsledek epilepsie, neboť CASD věří, že body její věrouky mají biblický základ. Vzhledem k tomu, že jsem v adventismu působila asi 25 let (počítáno už od doby „přátelských návštěv", považuji se za kompetentní posoudit její vliv na mě i na své okolí a vyhodnotit rizika, která z toho vyplývají. Toto vyhodnocení navíc nepřichází ve chvíli emocí, ale ve chvíli značného odstupu od věci.
Její dílo jsem kvůli vlivu zákonictví a divných vizí umístila do šuplete. Mám ho tam jen jako důkazový materiál, s opětovným pravidelným čtením nepočítám. Napsala jsem, že EGW měla pěkné knihy a že skrze tyto knihy může mluvit Bůh. Abych byla spravedlivá, setkala jsem se i s pár neadventisty, kteří její knihy chválili, protože vnímali, že jim to pomáhá. Opravdu si myslím, že Bůh může mluvit skrze cokoli, a proč by občas nemohl i skrze EGW. Toto své vyjádření však beru spíše jako „z nouze ctnost" a byla bych raději, kdyby kolportéři prodávali lidem jiné knihy. Několikrát v životě jsem si myslela, že přes nějakého člověka Bůh určitě nemůže mluvit, ale Pán si ho použil, aniž by o tom ten člověk třeba věděl.
Samozřejmě pokud by se o naši další rodinu začaly ucházet spisy EGW, když se to má nějak hromadně rozšiřovat, určitě bych dotyčným svůj názor řekla. V případném přijetí adventismu bych jim nebránila, ale napřed bych se objednala na návštěvu, abych zmínila rizika tohoto čtení. Proti CASD nemám vůbec potřebu brojit, mám tam řadu přátel a vážím si hromady lidí, ale ponechávám si luxus mít už vlastní názor a v případě potřeby varovat.
Dar proroctví je v CASD chápán jako příznačný pro církev ostatku a je tím často myšlena jedna osoba EGW. Tento přístup vede k tomu, že dar proroctví jako takový se sice nepopírá, ale ve smyslu prorockých vizí se za doby mého působení v CASD téměř nevyskytoval, stejně jako dar jazyků a uzdravování.
CASD je podle mého poznání racionalistická církev, která má ráda své věci pod kontrolou. „Charismatické" věci jsou často chápány jako od satana. Pokud adventisté připouštějí dar jazyků, tak většinou jen jako jazyk ve srozumitelné řeči, který už na světě existuje. Nejedná se o nesrozumitelnou osobní řeč mezi člověkem a Bohem, které nikdo jiný nerozumí.
Tyto dva odstavce jsou zde, protože jsem to posílala do charismatického prostředí. A čím je pro adventisty sobota, tím jsou pro charismatiky jazyky a proroctví, tudíž je to pro ně obecně zajímavé téma.
Stav po smrti
V protikladu s učením většiny křesťanských církví adventisté nevěří v existenci pekla. Smrt je jen spánek, pak nastane vzkříšení a pak budou vzkříšení hříšníci zničeni navěky.
Tuto věc jsem neměla v době odchodu potřebu řešit a stála u mne na pokraji zájmu. Zmínila jsem ji jen proto, protože se odlišuje od většinového evangelikalismu.