Koutek pro ex-kalvinisty

Rozsiahlejšie články s diskusiou.
mikim
Príspevky: 2262
Dátum registrácie: 06 Júl 2016, 22:44
Kontaktovať používateľa:

Re: Koutek pro ex-kalvinisty

Neprečítaný príspevok od používateľa mikim »

...Ak sa už v srdci človeka zrodí nové vedomie života v Kristu a to narodením znova – z Ducha, tak až následne môže donášať skutky viery a ovocie Ducha. Opačne to nefunguje.

Není pravda co píšeš, ateisté dělají dobré skutky aniž by Boha vůbec někdy poznali tedy nezávisle na Bohu.

Ti co se znovuzrodí a poznají Boha a Pána Ježíše Krista pak dělaji tyto skutky úplně stejně i nadále jako ateisté jen navíc s vědomím, že to dělají navíc z lásky k Bohu a Pánu Ježíši Kristu a za to pak přijmou jednou na soudu odměnu a budou mezi ovcemi po pravici tedy budou spaseni a na rozdíl od ateistů se svými dobrými skutky příliš nechlubí a neberou za ně odměnu už nyní.

Viktorrealita
Príspevky: 1251
Dátum registrácie: 30 Sep 2018, 10:46
Kontaktovať používateľa:

Re: Koutek pro ex-kalvinisty

Neprečítaný príspevok od používateľa Viktorrealita »

Opačne to nefunguje v tom zmysle, že nie je možné, aby niekto konal skutky z viery a to predtým, ako uverí. No a nie je možné, aby niekto donášal ovocie Ducha a to predtým, ako sa z Ducha narodil.
Mikim napísal: Není pravda co píšeš, ateisté dělají dobré skutky aniž by Boha vůbec někdy poznali tedy nezávisle na Bohu.
Ja som nikdy netvrdil, že ateisti, neveriaci, pohania atd. nerobia aj dobré skutky. Veď som to tu niekoľko krát písal. No tie skutky nevychádzajú z viery v Krista, teda to nie sú skutky viery a ani ich srdcia nemôžu donášať ovocie Ducha – teda pôsobením Svätého Ducha. Teda všetky takéto dobré skutky, nie sú robené na Božiu chválu, keďže v Krista - Boha neveria a ani mu neďakujú. Potom hriech u nich naďalej zostáva, lebo to, čo nie je z viery je hriech. No a budú súdení spravodlivo podľa svojich skutkov. Súd bude diferencovaný a teda budú zohľadnené všetky ich skutky a to či boli dobré, alebo zlé a teda aj všetky pohnútky ich srdca.

No spása je jedine z viery, aby bolo podľa milosti. Ospravedlnenie sa uplatní jedine skrze spasiteľnú vieru v Krista. Vykúpení nejdú na takýto súd, ale idú rovno s Kristom. Skutky viery a ovocie Ducha sú preto jedine na Božiu chválu a teda z lásky k Bohu a nie na vlastnú chválu. Ak by spása bola zo skutkov, tak by sa urobil priestor pre sebachválu. Týmto princípom - zákonom viery a teda spasenie jedine z milosti skrze vieru, je chvála človeka vylúčená a všetka chvála za našu spásu je dávaná jedine Bohu. Naopak, učiť spásu zo skutkov, je uberať chválu za všetko Bohu a dávať ju človeku. No a zo sebachvály sa rodí pýcha.

Neregistrovaný

Re: Koutek pro ex-kalvinisty

Neprečítaný príspevok od používateľa Neregistrovaný »

Viktorrealita napísal: 03 Jan 2023, 12:33 Opačne to nefunguje v tom zmysle, že nie je možné, aby niekto konal skutky z viery a to predtým, ako uverí. No a nie je možné, aby niekto donášal ovocie Ducha a to predtým, ako sa z Ducha narodil.
Mikim napísal: Není pravda co píšeš, ateisté dělají dobré skutky aniž by Boha vůbec někdy poznali tedy nezávisle na Bohu.
Ja som nikdy netvrdil, že ateisti, neveriaci, pohania atd. nerobia aj dobré skutky. Veď som to tu niekoľko krát písal. No tie skutky nevychádzajú z viery v Krista, teda to nie sú skutky viery a ani ich srdcia nemôžu donášať ovocie Ducha – teda pôsobením Svätého Ducha. Teda všetky takéto dobré skutky, nie sú robené na Božiu chválu, keďže v Krista - Boha neveria a ani mu neďakujú. Potom hriech u nich naďalej zostáva, lebo to, čo nie je z viery je hriech. No a budú súdení spravodlivo podľa svojich skutkov. Súd bude diferencovaný a teda budú zohľadnené všetky ich skutky a to či boli dobré, alebo zlé a teda aj všetky pohnútky ich srdca.

No spása je jedine z viery, aby bolo podľa milosti. Ospravedlnenie sa uplatní jedine skrze spasiteľnú vieru v Krista. Vykúpení nejdú na takýto súd, ale idú rovno s Kristom. Skutky viery a ovocie Ducha sú preto jedine na Božiu chválu a teda z lásky k Bohu a nie na vlastnú chválu. Ak by spása bola zo skutkov, tak by sa urobil priestor pre sebachválu. Týmto princípom - zákonom viery a teda spasenie jedine z milosti skrze vieru, je chvála človeka vylúčená a všetka chvála za našu spásu je dávaná jedine Bohu. Naopak, učiť spásu zo skutkov, je uberať chválu za všetko Bohu a dávať ju človeku. No a zo sebachvály sa rodí pýcha.
Za mne je úplná magořina tvrdit, že nějací lidé, kteří konají dobré skutky nejsou stvoření Bohem, nebo že není jejich stvořitel nebo, že ho to nechválí a neoslavuje. NEbo že těmi dobrými skutky ti lidé hřeší aby Viktorovi platila poučka že cokoliv není z víry (jakože u toho nevěří přesně na vyznání Viktora) je hřích.

Naprosto to nemá nic společného ani s křesťanstvím.

V křesťanství je Bůh stvořitel Otcem Všech a také všechno dobré ve všech působí láska které je zdroj on a tedy je také jakýkoliv dobrý skutek jakéhokoliv stvoření také chvályhodý a je i milý Bohu nebo také k jeho Chvále (a je jedno, že to ti lidé nevědí nebo tomu nevěří).

Když vyrobím auto a ono bude v jiných rukách odvádět dobrou práci je o moje vizitka a k mé chvále či poctě. Když mé dítě byť mi ho po narození dají k adopci a nebude mne znát když bude v něčem vynikat a bude laskavé k ostatním je to k mé chvále a budu na něj hrdý a pyšný (když bych se díval shora jako vševědoucí Bůh) i když mne nezná.

Podle bible také Kristus zemřel za lidi když ještě byli hříšní, takže za všechny a ne až za ty kteří uvěří. (2 kor 5,19). Takže už lidem nepočítá viny a hříchy.

Nauka která se snaží zbožně vzdávat chválu jen Bohu a to za všechno a vlastně říká že kdykoliv by někdo jiný než Bůh měl za něco přijmout chválu tak je to hřích a pýcha tak to je zrůdná nesebejistá nauka.

Tak jako když vychováváte malé dítě tak ho také oceníte nebo pochválíte když udělá ze své vůle nějaký pokrok a nebudete mu pořád jen opakovat, no to je jen k mojí chvále jako tvého rodiče že toto udělal dobře ty se nesmíš hlavně nijak sám povyšovat.

To by bylo na hlavu.

Kdo to takhle hlásá, tak podle mě asi sám neměl děti a životu rozumí jen teoreticky.

V praxi potom takové pokusy o extra přesnou a čistou teologii působí chladně strojově nelidsky a bez lásky. To vůbec nepředstavuje Boha tvůrce všeho - Lásku - a proto potom ti lidé asi nejsou příliš chápaví Ježíšovi učedníci, protože ti se poznají tím, že mají lásku jedni k druhým.

Chválím Boha za to jak to na světě stvořil, ale chválím také každého člověka který jedná dobře a rozhoduje se pro cnosti a ušlechtilý charakter a chování a je mi jedno co si o tom myslí jakýkoliv osudovec nebo skutkař nebo jedině-milosťař.

Cedíme komára a velbloudi už jsou v žaludku co.

Viktorrealita
Príspevky: 1251
Dátum registrácie: 30 Sep 2018, 10:46
Kontaktovať používateľa:

Re: Koutek pro ex-kalvinisty

Neprečítaný príspevok od používateľa Viktorrealita »

Neregistrovaný napísal: 03 Jan 2023, 16:08 Za mne je úplná magořina tvrdit, že nějací lidé, kteří konají dobré skutky nejsou stvoření Bohem, nebo že není jejich stvořitel nebo, že ho to nechválí a neoslavuje. NEbo že těmi dobrými skutky ti lidé hřeší aby Viktorovi platila poučka že cokoliv není z víry (jakože u toho nevěří přesně na vyznání Viktora) je hřích.
Naprosto to nemá nic společného ani s křesťanstvím.
Myslím si, že som dosť zrozumiteľne napísal, aby sa to dalo pochopiť a nespájať to s tým, čo som nenapísal.

Keď som napísal o neveriacich cit: No a budú súdení spravodlivo podľa svojich skutkov. Súd bude diferencovaný a teda budú zohľadnené všetky ich skutky a to či už boli dobré, alebo zlé a teda aj všetky pohnútky ich srdca.

V podstate jedni dostanú spravodlivosť a to podľa svojich skutkov a iní budú ospravedlnení z milosti, skrze spasiteľnú vieru v Krista a teda dostanú milosť. To, že Boh je zvrchovaným a spravodlivým Bohom, tak ani jedni, ani druhí nedostanú nespravodlivosť.

Čo majú niektorí proti spravodlivému Božiemu súdu a teda súdu podľa skutkov? No a čo majú proti uplatneniu Božej milosti u vykúpených v Kristu? Čo majú proti tomu, ak Boh svojím pohľadom oddelí ovce, od kozlov - pšenicu od kúkoľa?

Uplatnenie Božej milosti a to pre spásu vykúpených v Kristu, predsa nie je nespravodlivosť! Za ich hriechy bolo zaplatené a to tou najvyššou cenou – obeťou Božieho Syna na kríži. No a vykúpení - znovuzrodení, vierou prijali túto Kristovu obeť do svojho srdca a sú zapečatení Svätým Duchom zasľúbenia. No a čo im Boh zasľúbil? No predsa večný život a to v spoločenstve s ním. Čo je viac?

Nejaký liberálny pohľad na kresťanstvo, nie je Biblickým pohľadom.

Tí, čo neuveria a teda neprijmú obeť Ježiša Krista, tak čím budú ospravedlnené ich hriechy a to aj napriek tomu, že si navzájom konali, aj dobré skutky. Ak odmietli vierou prijať do svojho srdca Kristovu obeť za hriechy, tak nepatria medzi vykúpených. Preto som aj napísal cit: Potom hriech u nich naďalej zostáva, lebo to, čo nie je z viery je hriech, keďže už tým, že niekto neuveril, tak už je odsúdený.
Rim14:23 ... A všetko, čo nie je z viery, je hriech.

Jána 3:18 Kto verí v neho, nebude odsúdený, ale ten, kto neverí, už je odsúdený, lebo neuveril v meno jednorodeného Syna Božieho.

Jánov list 5:10 Ten, kto verí v Syna Božieho, má svedoctvo sám v sebe. Kto neverí Bohu, ten ho urobil lhárom, pretože neuveril svedoctvu, ktoré vysvedčil Bôh o svojom Synovi.

Ako vidíme, tak Písmo hovorí tvrdo na adresu tých, ktorí neuveria v Krista. To, že odmietajú vierou prijať Krista a teda aj jeho obeť za hriechy, tak robia z Boha lhára. Týmto svojím odmietaním pravého Krista svedčia na okolo, že Boh klamal o svojom Synovi. Ak sú si istí, že sa sami vykúpia svojimi dobrými skutkami, tak ten spravodlivý súd aj budú mať.
V křesťanství je Bůh stvořitel Otcem Všech a také všechno dobré ve všech působí láska které je zdroj on a tedy je také jakýkoliv dobrý skutek jakéhokoliv stvoření také chvályhodý a je i milý Bohu nebo také k jeho Chvále (a je jedno, že to ti lidé nevědí nebo tomu nevěří).
Aj Hitler si myslel, že robí dobré skutky a to pre svoj národ a teda na vlastnú chválu a aj na chválu nemeckého národa. Ide teda o motív, ktorý má byť jedine z lásky k Bohu a teda jedine na Božiu chválu. To je teraz taký moderný liberálny postoj, ktorý neprijíma Boha takého, aký je. Boh nie je len milostivý, ale aj spravodlivý. No a tento atribút Boha, niektorí úplne ignorujú, no súčasne nechcú pre seba nespravodlivý súd, ale spravodlivý. Ak ho tak chcú, tak ho budú mať. Ak mnohí hovoria o láske Božej a láska je najväčšia, tak OK. No nemali by zabúdať, že láska Božia, ide vždy s Pravdou Božieho Slova a nikdy nie bez tejto Pravdy. V klamstve niet lásky, ale len pokrytectvo.

Ak niektorí povedia na cudzoložstvo, smilstvo, alebo sexuálne vzťahy ľudí rovnakého pohlavia, že je to predsa láska a nie hriech, tak len hovoria na zlé, že je dobré. Izaiáša 5:20 Beda tým, ktorí hovoria zlému dobré a dobrému zlé, ktorí kladú tmu za svetlo a svetlo za tmu, ktorí kladú horké za sladké a sladké za horké!

Ak by všetci ľudia na celom svete boli Božími deťmi, tak v pekle by boli aj Božie detí, čo Biblia neučí. Niektorým, ale Kristove slová o pekle nevyhovujú a tak si povedia, že peklo neexistuje a vec je vybavená.

No a deti svojho otca sú iba tí, ktorí sa narodili splodením z jeho semena. Tento fakt asi ťažko niekto poprie, že.

No a v duchovnej rovine je to podobné. Božie deti sú iba tí, ktorí sa znova narodili z Božieho Ducha a to splodením neporušiteľným semenom a teda živým Slovom Boha. Znovuzrodené srdce z Boha a všetko to, čo vôľa z ich srdca vyberie, už nesie charakter toho, čo vierou prijal do srdca – Slovo Božie – Boha. Sú neustále vyučovaní a zdokonaľovaní milosťou Božou v Slove Božom.

Deti diabla sú zase tí, ktorí sa narodili z jeho semena – učenia a tak sa aj správajú a všetko, čo ich vôľa z ich srdca vyberie, nesie charakter toho, čo je v srdci, teda charakter učenia diabla.

Mnohí neberú Bibliu vážne a urobili si z Písma trhací kalendár. Ak odmietajú existenciu kúkoľa a vraj všetci ľudia na celom svete sú pšenicou, tak je to popretie Ježišových slov. Kristus hovorí o svojich ovciach a iba jeho ovce čujú jeho hlas a nasledujú ho. No niekto začne tvrdiť, že všetky ovce sú Kristove ovce. Tak ako to, že také množstvo ľudí nenasleduje Krista?
Ak Kristus povie - vy preto neveríte, lebo nie ste z mojich oviec, tak práve na to odpovedá.
Když vyrobím auto a ono bude v jiných rukách odvádět dobrou práci je o moje vizitka a k mé chvále či poctě. Když mé dítě byť mi ho po narození dají k adopci a nebude mne znát když bude v něčem vynikat a bude laskavé k ostatním je to k mé chvále a budu na něj hrdý a pyšný (když bych se díval shora jako vševědoucí Bůh) i když mne nezná.
Aj keby čokoľvek vytvorila moja myseľ a moje ruky, tak moja sebachvála by ma zaslepila a potom by som skrz vlastnú pýchu nevidel, čo všetko urobil Boh predtým, aby som mohol čokoľvek na Zemi vykonať. Boh stvoril Zem, po ktorej chodím a vzduch, ktorý dýcham a celú tu prírodu. Stvoril vesmír a umiestnil Zem tam, kde má byť. Stvoril aj mňa so zmyslami a vedomím, aby som si to všetko uvedomoval a chválil za to jedine Boha. Stvoril telo – ruky - nohy a aj ducha človeka dal do vnútra srdca.

Mnohí teraz vidia oveľa viac, ako kedykoľvek predtým - tú prírodu a teda všetko to dielo Božích rúk a užívajú si to, ako sa len dá, tak aj napriek tomu, čo je každému zjavné, tak si povedia vo svojom srdci – niet Boha. Vraj to ja som sebe bohom? A tak dostanú Božiu spravodlivosť.
Podle bible také Kristus zemřel za lidi když ještě byli hříšní, takže za všechny a ne až za ty kteří uvěří. (2 kor 5,19). Takže už lidem nepočítá viny a hříchy.
Zomrel za všetkých, ale za všetkých zo svojich oviec. Preto svet ešte existuje, lebo jeho deti sú na tomto svete, ale nie sú už z tohto sveta. Prečo by to Ježiš hovoril, ak by všetci ľudia boli jeho ovce? Jána 10:26 ale vy neveríte, pretože nie ste z mojich oviec, ako som vám už povedal.
To platí všeobecne pre tých, ktorí neuveria v Krista.
Nauka která se snaží zbožně vzdávat chválu jen Bohu a to za všechno a vlastně říká že kdykoliv by někdo jiný než Bůh měl za něco přijmout chválu tak je to hřích a pýcha tak to je zrůdná nesebejistá nauka.
Za všetko sa má dávať chvála jedine Bohu! Predsa, čo máme, čo by sme nedostali od Boha?
Satan v rajskej záhrade apeloval presne na to, na čo aj ty – na egocentrizmus človeka. Aj satanova pýcha, predchádzala jeho pádu. Chcieť nezávislosť na Bohu, tak v takom srdci sa rodí pýcha.

Neregistrovaný

Re: Koutek pro ex-kalvinisty

Neprečítaný príspevok od používateľa Neregistrovaný »

Viktorrealita napísal: 05 Jan 2023, 10:44
Neregistrovaný napísal: 03 Jan 2023, 16:08 Za mne je úplná magořina tvrdit, že nějací lidé, kteří konají dobré skutky nejsou stvoření Bohem, nebo že není jejich stvořitel nebo, že ho to nechválí a neoslavuje. NEbo že těmi dobrými skutky ti lidé hřeší aby Viktorovi platila poučka že cokoliv není z víry (jakože u toho nevěří přesně na vyznání Viktora) je hřích.
Naprosto to nemá nic společného ani s křesťanstvím.
Myslím si, že som dosť zrozumiteľne napísal, aby sa to dalo pochopiť a nespájať to s tým, čo som nenapísal.

Keď som napísal o neveriacich cit: No a budú súdení spravodlivo podľa svojich skutkov. Súd bude diferencovaný a teda budú zohľadnené všetky ich skutky a to či už boli dobré, alebo zlé a teda aj všetky pohnútky ich srdca.

V podstate jedni dostanú spravodlivosť a to podľa svojich skutkov a iní budú ospravedlnení z milosti, skrze spasiteľnú vieru v Krista a teda dostanú milosť. To, že Boh je zvrchovaným a spravodlivým Bohom, tak ani jedni, ani druhí nedostanú nespravodlivosť.

Čo majú niektorí proti spravodlivému Božiemu súdu a teda súdu podľa skutkov? No a čo majú proti uplatneniu Božej milosti u vykúpených v Kristu? Čo majú proti tomu, ak Boh svojím pohľadom oddelí ovce, od kozlov - pšenicu od kúkoľa?

Uplatnenie Božej milosti a to pre spásu vykúpených v Kristu, predsa nie je nespravodlivosť! Za ich hriechy bolo zaplatené a to tou najvyššou cenou – obeťou Božieho Syna na kríži. No a vykúpení - znovuzrodení, vierou prijali túto Kristovu obeť do svojho srdca a sú zapečatení Svätým Duchom zasľúbenia. No a čo im Boh zasľúbil? No predsa večný život a to v spoločenstve s ním. Čo je viac?

Nejaký liberálny pohľad na kresťanstvo, nie je Biblickým pohľadom.

Tí, čo neuveria a teda neprijmú obeť Ježiša Krista, tak čím budú ospravedlnené ich hriechy a to aj napriek tomu, že si navzájom konali, aj dobré skutky. Ak odmietli vierou prijať do svojho srdca Kristovu obeť za hriechy, tak nepatria medzi vykúpených. Preto som aj napísal cit: Potom hriech u nich naďalej zostáva, lebo to, čo nie je z viery je hriech, keďže už tým, že niekto neuveril, tak už je odsúdený.
Rim14:23 ... A všetko, čo nie je z viery, je hriech.

Jána 3:18 Kto verí v neho, nebude odsúdený, ale ten, kto neverí, už je odsúdený, lebo neuveril v meno jednorodeného Syna Božieho.

Jánov list 5:10 Ten, kto verí v Syna Božieho, má svedoctvo sám v sebe. Kto neverí Bohu, ten ho urobil lhárom, pretože neuveril svedoctvu, ktoré vysvedčil Bôh o svojom Synovi.

Ako vidíme, tak Písmo hovorí tvrdo na adresu tých, ktorí neuveria v Krista. To, že odmietajú vierou prijať Krista a teda aj jeho obeť za hriechy, tak robia z Boha lhára. Týmto svojím odmietaním pravého Krista svedčia na okolo, že Boh klamal o svojom Synovi. Ak sú si istí, že sa sami vykúpia svojimi dobrými skutkami, tak ten spravodlivý súd aj budú mať.
V křesťanství je Bůh stvořitel Otcem Všech a také všechno dobré ve všech působí láska které je zdroj on a tedy je také jakýkoliv dobrý skutek jakéhokoliv stvoření také chvályhodý a je i milý Bohu nebo také k jeho Chvále (a je jedno, že to ti lidé nevědí nebo tomu nevěří).
Aj Hitler si myslel, že robí dobré skutky a to pre svoj národ a teda na vlastnú chválu a aj na chválu nemeckého národa. Ide teda o motív, ktorý má byť jedine z lásky k Bohu a teda jedine na Božiu chválu. To je teraz taký moderný liberálny postoj, ktorý neprijíma Boha takého, aký je. Boh nie je len milostivý, ale aj spravodlivý. No a tento atribút Boha, niektorí úplne ignorujú, no súčasne nechcú pre seba nespravodlivý súd, ale spravodlivý. Ak ho tak chcú, tak ho budú mať. Ak mnohí hovoria o láske Božej a láska je najväčšia, tak OK. No nemali by zabúdať, že láska Božia, ide vždy s Pravdou Božieho Slova a nikdy nie bez tejto Pravdy. V klamstve niet lásky, ale len pokrytectvo.

Ak niektorí povedia na cudzoložstvo, smilstvo, alebo sexuálne vzťahy ľudí rovnakého pohlavia, že je to predsa láska a nie hriech, tak len hovoria na zlé, že je dobré. Izaiáša 5:20 Beda tým, ktorí hovoria zlému dobré a dobrému zlé, ktorí kladú tmu za svetlo a svetlo za tmu, ktorí kladú horké za sladké a sladké za horké!

Ak by všetci ľudia na celom svete boli Božími deťmi, tak v pekle by boli aj Božie detí, čo Biblia neučí. Niektorým, ale Kristove slová o pekle nevyhovujú a tak si povedia, že peklo neexistuje a vec je vybavená.

No a deti svojho otca sú iba tí, ktorí sa narodili splodením z jeho semena. Tento fakt asi ťažko niekto poprie, že.

No a v duchovnej rovine je to podobné. Božie deti sú iba tí, ktorí sa znova narodili z Božieho Ducha a to splodením neporušiteľným semenom a teda živým Slovom Boha. Znovuzrodené srdce z Boha a všetko to, čo vôľa z ich srdca vyberie, už nesie charakter toho, čo vierou prijal do srdca – Slovo Božie – Boha. Sú neustále vyučovaní a zdokonaľovaní milosťou Božou v Slove Božom.

Deti diabla sú zase tí, ktorí sa narodili z jeho semena – učenia a tak sa aj správajú a všetko, čo ich vôľa z ich srdca vyberie, nesie charakter toho, čo je v srdci, teda charakter učenia diabla.

Mnohí neberú Bibliu vážne a urobili si z Písma trhací kalendár. Ak odmietajú existenciu kúkoľa a vraj všetci ľudia na celom svete sú pšenicou, tak je to popretie Ježišových slov. Kristus hovorí o svojich ovciach a iba jeho ovce čujú jeho hlas a nasledujú ho. No niekto začne tvrdiť, že všetky ovce sú Kristove ovce. Tak ako to, že také množstvo ľudí nenasleduje Krista?
Ak Kristus povie - vy preto neveríte, lebo nie ste z mojich oviec, tak práve na to odpovedá.
Když vyrobím auto a ono bude v jiných rukách odvádět dobrou práci je o moje vizitka a k mé chvále či poctě. Když mé dítě byť mi ho po narození dají k adopci a nebude mne znát když bude v něčem vynikat a bude laskavé k ostatním je to k mé chvále a budu na něj hrdý a pyšný (když bych se díval shora jako vševědoucí Bůh) i když mne nezná.
Aj keby čokoľvek vytvorila moja myseľ a moje ruky, tak moja sebachvála by ma zaslepila a potom by som skrz vlastnú pýchu nevidel, čo všetko urobil Boh predtým, aby som mohol čokoľvek na Zemi vykonať. Boh stvoril Zem, po ktorej chodím a vzduch, ktorý dýcham a celú tu prírodu. Stvoril vesmír a umiestnil Zem tam, kde má byť. Stvoril aj mňa so zmyslami a vedomím, aby som si to všetko uvedomoval a chválil za to jedine Boha. Stvoril telo – ruky - nohy a aj ducha človeka dal do vnútra srdca.

Mnohí teraz vidia oveľa viac, ako kedykoľvek predtým - tú prírodu a teda všetko to dielo Božích rúk a užívajú si to, ako sa len dá, tak aj napriek tomu, čo je každému zjavné, tak si povedia vo svojom srdci – niet Boha. Vraj to ja som sebe bohom? A tak dostanú Božiu spravodlivosť.
Podle bible také Kristus zemřel za lidi když ještě byli hříšní, takže za všechny a ne až za ty kteří uvěří. (2 kor 5,19). Takže už lidem nepočítá viny a hříchy.
Zomrel za všetkých, ale za všetkých zo svojich oviec. Preto svet ešte existuje, lebo jeho deti sú na tomto svete, ale nie sú už z tohto sveta. Prečo by to Ježiš hovoril, ak by všetci ľudia boli jeho ovce? Jána 10:26 ale vy neveríte, pretože nie ste z mojich oviec, ako som vám už povedal.
To platí všeobecne pre tých, ktorí neuveria v Krista.
Nauka která se snaží zbožně vzdávat chválu jen Bohu a to za všechno a vlastně říká že kdykoliv by někdo jiný než Bůh měl za něco přijmout chválu tak je to hřích a pýcha tak to je zrůdná nesebejistá nauka.
Za všetko sa má dávať chvála jedine Bohu! Predsa, čo máme, čo by sme nedostali od Boha?
Satan v rajskej záhrade apeloval presne na to, na čo aj ty – na egocentrizmus človeka. Aj satanova pýcha, predchádzala jeho pádu. Chcieť nezávislosť na Bohu, tak v takom srdci sa rodí pýcha.
Nauka, že Bůh je dobrý a my ne, že Jedině Bůh má slávu a my ne, že jedině Bůh může tvořit a my ne a činit dobré skutky a my ne.
To je to co nás ve skutečnosti odděluje od Boha. Tak nauka je v rozporu s tím kde bible říká, že máme být s Bohem jedno, a že jsme k jeho obrazu podle jeho podoby.

Vede jen k pocitu toho, že musíme umřít a být jen jeho loutky abychom vlastně nic nedělali my, ale jen on v nás.

To je na hlavu
Kdyby Bůh chtěl vytvořit miliardy stvořených loutek které se budou chovat pouze tak jak chce on, tak si je naprogramuje přesně takhle.

Lidé ale mohou tvořit, milovat, nenávidět, svobodně se rozhodovat.

A jsou součástí Boha ze kterého jsou stvoření a patří k němu.

Takže vzdát chválu a uznání úctu nebo obdiv letu orla po nebi znamená vzdát ji Tvůrci všeho řádu ve vesmíru a to samé je vzdát obdiv dílu houslisty nebo mistra kováře, nebo malíře.

Teologie má lidi s Bohem spojovat a ne je od něj oddělovat, aby je pak nutila být jako někdo, komu se nikdy nemůže přiblížit.
To vede ke schýze.

Viktorrealita
Príspevky: 1251
Dátum registrácie: 30 Sep 2018, 10:46
Kontaktovať používateľa:

Re: Koutek pro ex-kalvinisty

Neprečítaný príspevok od používateľa Viktorrealita »

Neregistrovaný napísal: 05 Jan 2023, 14:09 Nauka, že Bůh je dobrý a my ne, že Jedině Bůh má slávu a my ne, že jedině Bůh může tvořit a my ne a činit dobré skutky a my ne.
To je to co nás ve skutečnosti odděluje od Boha. Tak nauka je v rozporu s tím kde bible říká, že máme být s Bohem jedno, a že jsme k jeho obrazu podle jeho podoby.
Jednota v Bohu, je úplne o niečom inom, ako je vyzdvihovanie svojho ega a teda o egocentrizme. Kto sa povyšuje bude ponížený! Nedá sa byť jedno s Bohom a súčasne byť oddelený od Boha svojím zbožčilým egom a hriechom zotročenej vôli.

Celá Biblia je o zvrchovanom Bohu. To, že sme boli stvorení na obraz Boží, tak s bohorovnosťou nič nemá, ale práve naopak. Sme stvorení na obraz Boží, aby sme si mohli uvedomovať to všetko, čo zvrchovaný Boh stvoril a jedine jemu dali slávu.
Mt 16,24-25 Kto chce prísť za mnou, nech zaprie seba samého, vezme svoj kríž na seba a nasleduje ma!
Zaprieť samého seba, je zaprieť svoje ego a teda aj svoju vôľu, keď sa rodí nové vedomie života v Kristu. Teda nech som ničím, aby Božie Slovo – Boh, bol pre mňa všetkým. Iba tak sa tvorí jednota v Bohu a to skrze vieru v Krista.

Aby sa to stalo, tak Boh vymení duchovne mŕtve - kamenné srdce a dá znovuzrodené - živé. Keďže vôľa je vždy závislá na stave srdca a tak znovuzrodené srdce už túži v napĺňaní Božej vôle. Nový život v Kristu je následkom znovuzrodeného srdca a teda sa prejaví v napĺňaní Božej vôle na Božiu chválu a nie vlastnú.
Vede jen k pocitu toho, že musíme umřít a být jen jeho loutky abychom vlastně nic nedělali my, ale jen on v nás.
To je na hlavu
Kdyby Bůh chtěl vytvořit miliardy stvořených loutek které se budou chovat pouze tak jak chce on, tak si je naprogramuje přesně takhle.

Lidé ale mohou tvořit, milovat, nenávidět, svobodně se rozhodovat.
A jsou součástí Boha ze kterého jsou stvoření a patří k němu.
Pri takých argumentoch sa neberie v úvahu zovuzrodenie z Ducha – z Boha. Nepočíta sa z novým srdcom, ktorého túžby sú nasmerované na to čo má pôvod v Bohu a vôľa je vykonávateľkou týchto túžob. Keďže ide o nové narodenie z Boha, tak je to postavené na láske Otca, k svojmu dieťaťu a následne dieťaťa, k svojmu Otcu. Otcova láska v jeho milosti k svojmu dieťaťu ho vyučuje , aby všetko čo činí, bolo v rámci Božej vôle. Potom hovoriť niečo také, že deti Božie by boli, ako nejaké loudky bez vlastnej vôle, je slabým argumentom. Božie dieťa už chce činiť vôľu svojho Otca a teda činí v rámci Božej vôle. To je sloboda v Kristu. To nie je sloboda v hriechu, lebo to už nie je slobodou, ale je to už hriechom zotročená vôľa. Božia vôľa je slobodná a teda činiť v rámci Božej vôle je taktiež slobodou.

Zoberme si príklad z rodiny, keď sa dieťa narodí do milujúcej rodiny, tak nadobúda vedomie, kto je jeho otec a matka. Vie, že ho milujú a že je ich dieťa. Iného otca a matku prirodzene nechce. Nestojí pred voľbou, kto to má byť a koho si zvoliť - odmietnúť, ani do akej rodiny sa narodiť. Núti ho snáď niekto, aby sa stalo dieťaťom svojich vlastných rodičov? Je šťastné, že má otca a matku, ktorí ho milujú a nič iného ani nechce. Je nezmyslom tvrdiť, že dieťa stojí pred voľbou prijať, alebo odmietnuť svojich vlastných rodičov. Potom argument, že ináč by bolo len nejakou loudkou jednoducho neobstojí.

Podobne je to aj v duchovnej rovine. Božie dieťa vie, kto je jeho Otec a to až po narodení znova – z Boha, lebo až vtedy nadobúda vedomie, že je Božie dieťa a to svojho milujúceho Otca na nebesiach. Božie dieťa predsa nestálo pred voľbou sa z Boha narodiť, alebo sa z Boha nenarodiť. Narodilo sa z vôle svojho Otca a to splodením živým Slovom Boha.
Taktiež, ak sa znova narodí z Boha, tak Božie dieťa nestojí pred voľbou, ktorého Otca si zvoliť. Má už len jedného Otca – Otca na nebesiach. Táto skutočnosť je už daná, lebo znovuzrodením z Boha je už Božím dieťaťom a jeho vôľa na tomto postavení, už nechce nič meniť. Potom je jasné, že vôľa človeka nie je rozhodujúcim faktorom, pri znovuzrodení z Boha. Až následne keď nadobúda nové vedomie života v Kristu je vyučované a zdokonaľované milosťou v Slove Božom. To je už procesom v ktorom ho milosť Božia učí, aby vôľa dieťaťa, bola v rámci vôle jeho Otca v nebesiach a teda, aby napĺňalo vôľu svojho Otca.

Arminiánizmus tento princíp ignoruje!

Takže vzdát chválu a uznání úctu nebo obdiv letu orla po nebi znamená vzdát ji Tvůrci všeho řádu ve vesmíru a to samé je vzdát obdiv dílu houslisty nebo mistra kováře, nebo malíře.
Potom to tak vyzerá, keď ľudia prichádzajú do chrámov a kochajú sa veľkosťou budovy, sochami, obrazmi, trblietkami, zlatom a striebrom, architektúrou, čo je dielom rúk človeka a duchovné hodnoty, ktoré majú svoj pôvod v Bohu sú im týmto zastreté. Náboženstvá na tomto klamstve stoja.
Teologie má lidi s Bohem spojovat a ne je od něj oddělovat, aby je pak nutila být jako někdo, komu se nikdy nemůže přiblížit.
To vede ke schýze.
Ak rozdelenie je oddelením od padlého a zvráteného, tak budovať viditeľnú jednotu na padlom a zvrátenom by prinieslo celkové odpadnutie. No a neviditeľná jednota vo Svätom Duchu a to Slovom Božím, vždy existovala a existuje a to nezávisle na snahe nejakého náboženstva budovať viditeľnú inštitucionálnu jednotu, kde by bol hlavou hriešny človek.

mikim
Príspevky: 2262
Dátum registrácie: 06 Júl 2016, 22:44
Kontaktovať používateľa:

Re: Koutek pro ex-kalvinisty

Neprečítaný príspevok od používateľa mikim »

Viktor opakuješ se tak já taky, komentář z 6.8.2020:
Milionkrát jsme to již probírali (zatím to nejsi vůbec schopen pochopit) zde některé předchozí komentáře z jiných článků:

Bůh Otec nikoho nepřitahuje násilím, každému z nás dal Bůh Otec svobodnou vůli se rozhodnout pro dobro nebo zlo, život s Bohem nebo bez něj.
Bůh stvořil člověka takového, aby skrze své myšlení, mluvu a skutky mohl sám rozhodovat. Objeví-li se před jeho vnitřním zrakem nedobrá myšlenka, tak ji může klidně, ale jistě odmítnout. Když přitom zůstane pevný ve svém rozhodnutí, musí zlo ustoupit a nemůže nad ním získat žádnou moc. Člověk sám svou svobodnou vůlí rozhoduje o svém osudu. "Člověk jedná podle své vůle. Jaká je vůle, taková je myšlenka. Myšlenka vede člověka k činu."

Adam byl stvořen k obrazu Božímu. Byl stvořen jako svobodná a rozumná bytost. Mohl činit vlastní rozhodnutí. Byl stvořen jako dokonalý člověk s možností žít ve spravedlivosti.
O tuto výsadu člověk Adam přišel. A právě proto musel přijít člověk Ježíš a napravit Adamovo selhání.
Musel být v podobném postavení jako Adam a čelit zkouškám jejichž cílem bylo zmařit skutečnost, že Boží stvoření člověka bylo dobré. Ježíš přišel osvobodit lidstvo od účinků Adamova pádu.

To nejdůležitější: Ježíš se svobodně rozhodl stát se člověkem, podstoupit zkoušku, položit za nás život a tím potvrdit, že satan nemá právo na další existenci.
Byla to zkouška: přijal lidství, byl v situaci Adama i v tom, že mohl podlehnout pokušení.

Zkouška je skutečná pouze v případě, že existuje možnost ve zkoušce selhat!
Ježíš ani Otec nevěděli jaký bude výsledek zkoušky.
Bůh dal svému stvoření svobodnou vůli a to znamená,že neví co se stane s člověkem v budoucnosti. Svoboda je projev Boží lásky.
Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál Otec by ztratil Syna a Syn život. Zemřel by jako člověk nebyl by vzkříšen k nebeskému životu.
A právě nauky o trojici a hypostatické jednotě úplně snižují lásku Otce i Syna a říkají, že vlastně o nic nešlo.
Naopak šlo o vše. Byl to boj ve kterém šlo o budoucnost lidstva a světa. Satan svedl člověka a dělal si nárok na vlastnictví země. Tím, že Ježíš ve zkoušce obstál, zcela zpochybnil tyto satanovy nároky. Kdyby Ježíš ve zkoušce neobstál, ztratil by věčný život a lidstvo by nebylo osvobozeno od hříchu.
Jeho odpůrci satanovi šlo také o jeho existenci.
Satan věděl, že zkouška je regulérní jinak by vše napadl - šlo o jeho život!
Pokud by totiž Ježíš nemohl zhřešit, nebyla by jeho pokušení reálná.
Oběma stranám šlo o věčný život – zkouška byla podle pravidel, jinak by neměla žádnou hodnotu.
Bůh by mohl určit vývoj událostí jedince i národa a znát výsledek. Takovou moc má.
K čemu by v takovém případě došlo? Stvoření by přišlo o dar svobodné vůle.
Stvořitel by byl v takovém případě zodpovědný za veškeré zlo v celém vesmíru!

Viktor nech se antikalvinisticky vyšetřit u nějakého vymítače :)
Je nad slunce jasné, že o svém budoucím osudu rozhoduje každý jedinec sám a nikdo jiný a to již za svého života:
Tady to máš z Bible černé na bílém v mnoha překladech:
http://www.obohu.cz/bible/index.php?styl=PR&kap=30&k=Dt

Dt 30:19
CSP Povolávám dnes proti vám za svědky nebesa i zemi. Předložil jsem ti život a smrt, požehnání a kletbu. Zvol si život, abys zůstal naživu ty i tvé potomstvo,

MPCZ Za svědky proti vám jsem dnes povolal nebesa a zem; předložil jsem tvé tváři život i smrt, požehnání i zlořečení, ať se můžeš rozhodnout pro život, abys žil, ty i tvé símě,

CRP Za svědky povolal jsem dnes proti vám nebesa a zemi; život a smrt předložil jsem tobě, požehnání a kletbu, vyvol si tedy život, abys byl živ, ty a potomci tvoji,

BKR Osvědčuji proti tobě dnes nebem a zemí, žeť jsem život i smrt předložil, požehnání i zlořečenství; vyvoliž sobě tedy život, abys živ byl ty i símě tvé,

NBK06 Volám si dnes proti vám za svědky nebe a zemi: Dnes jsem vám předložil život a smrt, požehnání a prokletí. Vyber si život, a budeš živ ty i tvé símě.

B21 Volám si dnes proti vám za svědky nebe a zemi: Dnes jsem vám předložil život a smrt, požehnání a prokletí. Vyber si život, a budeš živ ty i tvé símě.

B21P Volám si dnes proti vám za svědky nebe a zemi: Dnes jsem vám předložil život a smrt, požehnání a prokletí. Vyber si život, a budeš živ ty i tvé símě.

JB Beru si dnes proti vám za svědka nebe i zemi: předkládám ti život nebo smrt, požehnání nebo prokletí. Vyvol tedy život, abyste ty i tvé potomstvo žili

HEJCL Za svědky vyzývám dnes nebe a zemi, že jsem vám dnes předložil život i smrt, požehnání i zlořečení. Vyvol si tedy život, abys živ byl ty i potomstvo tvé;

KLP Povolávám dnes jako svědky proti vám nebe a zemi: Předložil jsem ti život i smrt, požehnání i kletbu. Zvol si život, abys byl živ ty i tvé potomstvo

VS Volám za svědky pro vás nebe i zemi, že jsem před vaše zraky položil život i smrt, požehnání a prokletí věčné! Zvol tedy život, abys žil ty i potomstvo tvé,

PKM Nebesa a zemi si dnes beru za svědky, že jsem ti předložil život a smrt, požehnání a prokletí, abys žil ty a tvé sémě a zvolil život.

ROH Za svedkov volám dnes proti vám nebesia i zem, že som ti predložil život i smrť, požehnanie i kliatbu. A vyvolíš si život, aby si žil ty i tvoje semeno,

SKP Za svedkov proti vám volám nebo i zem: Predložil som vám život i smrť, požehnanie i kliatbu! Vyvoľ si život, aby si zostal nažive ty aj tvoje potomstvo,

SEP Dnes volám za svedkov proti vám nebesia i zem. Predložil som vám život i smrť, požehnanie i kliatbu. Vyvoľ si teda život, aby si zostal nažive aj so svojím potomstvom.

SEVP Nebesá i zem povolávam dnes za svedkov proti vám. Predložil som ti život i smrť, požehnanie i kliatbu. Vyvoľ si teda život, aby si zostal živý ty i tvoje potomstvo:

BOT Nebo a zem volám dnes za svedkov proti vám: predkladám ti život alebo smrť, požehnanie alebo kliatbu. Vyvoľ si teda život, aby si zostal nažive ty i tvoje potomstvo.

Arminianismus
Arminianismus je teologický systém vyvinutý Jakubem Arminiem na přelomu 16 a 17 století v řadách nizozemských umírněných kalvinistů. Tento systém vyzdvihuje svobodnou vůli člověka a její schopnost odmítnout Boží milost. Učení lze shrnout následujícími pěti body:

Svobodná Lidská Vůle – Přestože člověk padl (díky prvotnímu hříchu), není jím úplně ovlivněn a může svobodně zvolit Boha. Jeho vůle není omezena a zotročena hříšnou přirozeností.
Podmíněná Elekce – Bůh zachraňuje lidi na základě předzvědění, kde se Bůh dívá do budoucnosti a sleduje, jak kdo zareaguje na poselství evangelia.
Univerzální Smíření – Pozice, která uvádí, že Ježíš nesl hříchy každého, kdo kdy žil.
Odolatelná Milost – Učení o tom, že člověk může odmítnout Boží milost.
Pád od Milosti – Učení o tom, že člověk může ztratit svou spásu.

Viktorrealita
Príspevky: 1251
Dátum registrácie: 30 Sep 2018, 10:46
Kontaktovať používateľa:

Re: Koutek pro ex-kalvinisty

Neprečítaný príspevok od používateľa Viktorrealita »

Mikim

Ako chápeš pojem znovuzrodenie z Boha, lebo sa tomu pojmu vyhýbaš a je aj zrejme prečo. Rúca to totiž učenie arminiánizmu o slobodnej vôli človeka, ako o rozhodujúcom faktore pri účinnosti spásy. Duchovne mŕtvy človek nemá život sám v sebe. Jeho vôľa nemá schopnosť oživiť jeho vlastné srdce z duchovnej smrti, aby už videlo svetlo Božieho Slova a uverilo v pravého Krista. Vôľa človeka, nie je totiž Bohom. Zvrchovaný Boh predsa nevkladá svoju nádej do vraj slobodnej vôle človeka, kedy sa už konečne rozhodne v neho uveriť, ale aktívne pôsobí a oživuje srdce človeka. Vôľa takého človeka je zotročená hriechom a iba Boh má slobodnú vôľu.

Taktiež nové narodenie z Boha a to splodením živým Slovom Boha, nemôže byť procesom, ale sa to stane raz a navždy v jeho srdci počas telesného života človeka a to jedine z vôle jeho Otca v nebesiach. Procesom, je až následné vyučovanie a zdokonaľovanie milosťou Božou Slovom Božím, no už s vedomím istoty spásy v Kristu. Aj Kristus hovorí, že žišiel z neba z Otcovej vôle – Otec ho poslal. No a Otec dal, aby Ježiš mal život sám v sebe – aby bol Otec v Kristu a skrze vieru prijímame to semeno Ducha – Slovo Božie, ktoré sa stalo telom – Krista.

Tí, ktorí nie sú pod milosťou, tak budú súdení podľa svojich skutkov a to spravodlivým Bohom. Potom áno, na poslednom súde sa ukáže, ako žili a zohľadní sa všetko.
No tí, ktorí sú pod milosťou, tak nejdú na takýto súd, lebo už teraz prechádzajú zo smrti do večného života v Kristu a pri druhom príchode Pána, idú priamo s Kristom. Jána 5:24 Ameň, ameň vám hovorím, že ten, kto čuje moje slovo a verí tomu, ktorý ma poslal, má večný život a neprijde na súd, ale prešiel zo smrti do života.

Písmo nam dáva odpovede na tieto otázky, len ich netreba ignorovať

1. Kde sa deje to nové narodenie z Boha? Písmo nás učí, že sa to deje v našej duchovnej schránke, kde sídli aj naše vedomie osoby človeka, teda v “srdci“ človeka a nie je to procesom.

2. Z akej vôle sa to stane, ak vôľa duchovne mŕtveho človeka, nemá schopnosť oživiť svoje duchovne mŕtve srdce, aby už dokázalo vnímať svetlo Božieho Slova a prijalo ho vierou? Je jasné, že jedine Boh živuje, lebo iba Boh, má život sám v sebe. No a z jeho semena ducha, ktoré je živým slovom Boha je v srdci človeka splodené nové vedomie života v Kristu.

Ak z Písma vieme, že existuje nové narodenie z Boha, tak tomu musí predchádzať aj splodenie.Vieme aj to, akým semenom dochádza k splodeniu a z akej vôle. Splodenie taktiež nie je procesom, ale sa to stane z vôle Otca v nebesiach raz a navždy. Až po znovuzrodení z Boha nastáva proces vyučovania a zdokonaľovania dieťaťa Božieho milosťou Božou v Slove Božom.

Pojem - nové narodenie z Boha je duchovná rovina. Je to teda zrod v srdci a to nového vedomia života v Kristu. Ak naša telesná existencia začína naším telesným narodením do zmyselného tela. Tak nová duchovná exitencia začína v našom srdci a to narodením znova z Ducha a to splodením živým Slovom Boha.
Ako sa prejavuje nové narodenie? Predsa novým životom – teda donášaním ovocia Ducha a skutkov viery a to jedine na Božiu chválu.

Len Boh má slobodnú vôľu. Ak človek koná v rámci Božej vôle, tak až vtedy je slobodný a to jedine v Kristu. Sám sa nedokáže oslobodiť z otroctva hriechu , ktorý plodí smrť.

Ak by Boh bol závislý na vôli človeka, tak žiadny spasiteľný plán pre človeka, by sa nemohol realizovať. Boh aktívne vstupuje do tohto procesu a to až do konca. Preto existuje proroctvo, lebo preto Boh vie, čo sa stane, lebo to Boh pôsobí, aby sa to stalo a naplnilo sa Božie Slovo do bodky.
Naposledy upravil/-a Viktorrealita v 08 Jan 2023, 12:11, upravené celkom 1 krát.

Viktorrealita
Príspevky: 1251
Dátum registrácie: 30 Sep 2018, 10:46
Kontaktovať používateľa:

Re: Koutek pro ex-kalvinisty

Neprečítaný príspevok od používateľa Viktorrealita »

Mikim napísal:
Svobodná Lidská Vůle – Přestože člověk padl (díky prvotnímu hříchu), není jím úplně ovlivněn a může svobodně zvolit Boha. Jeho vůle není omezena a zotročena hříšnou přirozeností.
Duchovne mŕtvy nemá život sám v sebe. Vôľa človeka je plne závislá na takomto stave srdca. Môže si síce zvoliť boha, ale to nie je spasiteľné poznanie Krista. Musí sa najprv z Boha narodiť.
Podmíněná Elekce – Bůh zachraňuje lidi na základě předzvědění, kde se Bůh dívá do budoucnosti a sleduje, jak kdo zareaguje na poselství evangelia.
Tak buď existuje narodenie z Boha a to splodením živým Slovom Boha, alebo neexistuje. No Ježiš nás učí, že práve to , je podmienkou spásy, že. Učenie, že Boh začiatok života v srdci človeka ponecháva na jeho vraj oživujúcej slobodnej vôli človeka a teda len pasívne čaká, lebo dopredu vie, ako sa ten, ktorý človek rozdodne, je jasne popretie aktívneho Božieho pôsobenia v celom svojom dokonalom diele spásy pre človeka. Je popretím znovuzrodenia z Boha a teda aj splodením živým Slovom Boha, čo sa deje jedine z vôle Otca na nebesiach. Je popretím toho, že jedine Boh oživuje, je popretím toho, že Boh aktívne posobí a preto sa naplní Slovo Božie a teda aj proroctvo. No a naopak, je to zbožčenie vôle človeka, ako niečoho oživujúceho a rozhodujúceho, pri účinnosti spasy.

Arminiánizmus sa snaží deformovať predestináciu tým, že Boh vie dopredu, kto použije svoju “slobodnú“ vôľu, aby prišiel ku viere a vraj na základe toho, by ich predurčil k synovstvu, lebo oni urobili túto voľbu sami od seba a Bohu by už len stačilo počkať, kedy sa to stane. Boh síce vie, čo vyprodukuje padlé ľudské srdce a jeho vôľa, no vie aj to, že duchovná mŕtvola sama od seba neožije. Teda, čo sa týka synovstva, tak tu ide o splodenie a to živým Slovom Boha a teda nové narodenie z Boha. Je preto nemysliteľné, že nové narodenie z Boha sa stane a to bez aktívneho pôsobenia Boha. Je to zjavný nezmysel!

Novému narodeniu predchádza predzvedenie - vyvolenie Bohom, oživenie – splodením živým Slovom Boha a teda narodením nového vedomia života v Kristu. Toto všetko je aktom Božej vôle. Boh teda aktívne pôsobí a aj udržiava, aby ani jedno jeho dieťa nezahynulo

mikim
Príspevky: 2262
Dátum registrácie: 06 Júl 2016, 22:44
Kontaktovať používateľa:

Re: Koutek pro ex-kalvinisty

Neprečítaný príspevok od používateľa mikim »

http://cover72.net/vira/clanek.php?c=9

Proč nevěřím v předurčení
15. 04. 2012
Predestinace... Učení o tom, že Bůh některé lidi přímo vyvolil k záhubě asi od počátku dělilo křesťany, kteří se s ním setkali, na dva jasně vymezené tábory. Je mi jasné, že je toto téma důkladně zpracované učenými theology z obou z nich - a přesto mám v úmyslu přidat svou trošku do mlýna a to opět na základě mých oblíbených základních principů.

Svoboda volby musí existovat

Bůh je dobrý (Mt 19:17), Bůh je láska (1Jan 4:8), Bůh je všemocný (Gen17:1). To jsou axiomy.
Bůh »chce, aby všichni lidé byli zachráněni a přišli k poznání pravdy« - to říká Bible (1Tim2:4b) a zcela to vylučuje, že by se Bohu prostě zachtělo někoho nezachránit z toho důvodu, že by to byla jeho touha.
Někteří zachráněni nejsou - navzdory boží touze, což implikuje důvod k jejich záhubě způsobený někým jiným, než Bohem (který - protože miluje každé své stvoření - přirozeně touží, aby byl každý jeho milovaný/á zachráněn)
Takovým důvodem může být jen svobodná volba lidí - jejich volba nebýt s Bohem, když jim to on nabízí.Každopádně naprosto odmítám učení o tom, že by Bůh někoho nechtěl spasit/zachránit pro svou touhu. Ne že by nemohl nebo nesměl, ale 100% věřím, že jeho milující srdce prostě není takové. Můj milující Bůh nechce, aby kdokoli přišel do zatracení a truchlí nad každým svým milovaným stvořením, které do zatracení přijde.

Svobodná volba člověka pro Boha nutnou podmínkou

Věřím tedy, že je svobodná volba člověka pro Boha nutnou podmínkou - protože kdyby Boha neomezovala, nebo přesněji: kdyby se jí Bůh pro svou lásku nenechal omezit a lidem-loutkám zařídil život podle svého chtění bez ohledu na jejich city, touhy a vůli, museli by všichni přijít do nebe k němu - protože Bůh přeci »chce, aby všichni byli zachráněni«. Ergo spor, ergo lidé mají svobodnou možnost se rozhodnout nebýt s Bohem navzdory jeho přání, aby s ním byli, Q.E.D. (neexistuje jiné vysvětlení, než volba lidí - protože v rovnici jsou jen Bůh, člověk a ďábel; kdyby bylo po Božím, všichni by byli zachráněni; kdyby bylo po ďáblovu, zachráněn by nebyl nikdo a znamenalo by to, že je ďábel stejně silný či silnější, jako Bůh, což je absurdní; zbývá tedy člověk a jeho rozhodnutí.)
Pozor, to ještě neznamená, že by měl člověk sílu nebo schopnost se rozhodnout pro Boha a mohl k němu sám dojít. V tomto bodě zřejmě (podle mého nynějšího poznání) ulétli Arminiáni. Člověk, žijící bez Boha, je implicitně hříšný, k hříchu směřující, pod nadvládou ďábla a neschopný sám ze sebe udělat cokoli dobrého. Udělat něco dobrého je mu umožněno shůry, od Boha - a jak vidno ze světa okolo, Bůh je schopen a ochoten umožnit dobré konání i těm, kteří ho nepřijali. Je tedy Boží milost, že k sobě někoho přitáhne: člověk mu může akorát říct "ano" či "ne" poté, co ho Bůh dovede do stavu, kdy je z boží milosti schopen říci "ano".

Dva koncepty predestinace

V předurčení věří kalvinisté. V kalvinistickém článku na ZoD (na jehož podněty budu reagovat i o něco dále) jsem ale s překvapením shledal, že není předurčení jako předurčení.

Symetrické předurčení (též "hyperkalvinismus") zjednodušeně řečeno tvrdí, že ty které Bůh předurčil pro spasení aktivně vede k němu a do dobrých skutků ale ty, které vyvolil k předurčení vede stejně aktivně do záhuby a sám je vede a ponouká k páchání zla.
Jak ale velice správně podotýká autor "-pst-", "Kdyby symetrické předurčení bylo platné, potom by byl Bůh nad jakoukoliv pochybnost také autorem hříchu. V Bohu však není nejmenší tmy. Chápat předurčení ke spasení a zatracení jako symetrické počiny Boha je antikalvinismus."

Oproti tomu předurčení asymetrické hlásá, že Bůh jedny aktivně přitáhne a druhé toliko nechá napospas jejich vlastní hříšnosti, do které jim nezasahuje. S tím se dá souhlasit.
Naneštěstí pokračuje dále a říká, že Bůh ty druhé nechá napospas jejich hříšnosti proto, že si to přeje. S čímž už samozřejmě souhlasit nemohu: souhlasím, že je Boží aktivita jako iniciátor nutná podmínka pro to, aby k němu někdo mohl přijít a být obrácen; naprosto ale nesouhlasím s tím, že by Bůh chtěl ve smyslu toužil kohokoli nechat napospas hříchu a pro tuto touhu jej úmyslně a s radostí předurčil do záhuby. Mému Bohu to trhá srdce a pokud někoho "předurčí" do záhuby, není to aktivní - protože by ze své touhy chtěl -, nýbrž pasivní, kdy toliko nevnucuje své dobro člověku, který by s ním být nechtěl a Bůh to o něm ví.
Protože Bůh není schizofrenní a pokud touží po tom, aby všichni byli zachráněni, nemůže zároveň toužit po tom, aby někteří nebyli. Ale jeho láska k lidem je větší, než jeho touha po tom, aby byli jeho milovaní s ním: je dokonale nesobecký.

Hyperkalvinismus je nebezpečná hereze

Jsou to silná slova, ale mám za to, že je mohu prokázat: výše popsané učení o aktivním Božím vedení k dobru i ke zlu má čtyři nutné premisy - které jsou ovšem velice ohavnými a nebiblickými základními principy. Hyperkalvinismus tvrdí, že:
"nemáme svobodnou vůli a jsme toliko loutky v rukou Boha, který nás nutí dělat dobro či zlo, ale my mu v tom nemůžeme zabránit."
Zde hyperkalvinisté vycházejí ze "zatvrzení srdce faraona", což rozeberu dále; právě toto tvrzení je jedním ze základů celé této teologie. Na tomto místě tak jen podotknu, že už toto učení je škodlivé a ponouká k hříchu: pokud je člověk toliko loutkou, se kterou si pohrává Bůh (či ďábel) ale která ve skutečnosti nemá sebemenší šanci nějak ovlivňovat nebo směřovat svůj život, proč pak zápasit se hříchem? Proč se snažit? Vždyť pokud se Bůh rozhodl že je dotyčný předurčen k záhubě, stejně na tom nic nezmění - i kdyby se choval sebevíce svatě. Pokud Bůh vede člověka do hříchu, není možné nad ním zvítězit a nezhřešit. A naopak: pokud je někdo předurčen ke spasení, Bůh se nad ním vždy smiluje a navíc mu ani nedovolí dělat něco, co by si nepřál. Pokud je člověk toliko loutkou, nemůže nic ovlivnit a tedy nemá cenu se snažit - protože ať se loutka snaží jak chce, stejně nemůže zvítězit nad svými řídícími lanky. Jenže my se nemáme hříchu fatalisticky poddávat: máme s ním bojovat, jak dosvědčuje celé Písmo (namátkou explicitně Žd 12:1 a 12:4, Řím 6:12...)
"Bůh trestá lidi za zlo, které je sám nutí spáchat."
Toto tvrzení nutně vyplývá z předchozího: lidé jsou jen loutky. Jenže Bůh zároveň trestá zlo. Z hyperkalvinismu tedy nutně vyplývá, že Bůh někoho donutí udělat něco zlého - a pak ho za to potrestá; pokud nepotrestá, je to jen jeho milost.
To je dost ohavná představa spravedlnosti. Jen si to představte: máte dítě. Připoutáte ho k posteli pouty, zavážete mu oči a pošlete ho na nákup. Za půl hodiny se vrátíte a se slovy "ty mizero, tak ty nebudeš poslouchat? Jak to, že jsi nešel na ten nákup?!" ho potrestáte, ač jste mu předtím znemožnili vás poslechnout. Trestat lidi za věci, které naprosto nebyly v jejich moci, ani kdyby stokrát chtěli? To není spravedlnost. Takový Bůh, to je dost smutná a děsivá představa.
"Bůh je schizofrenní a buď lže, nebo popírá sám sebe."
Problém je v samotném tvrzení hyperkalvinistů, že Bůh lidi nutí dělat něco zlého. V listu Jakubově 1:13-16 se jasně píše: »Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt.«
Nazývají tedy hyperkalvinisté Boha lhářem? Bible jasně říká, že za hřích je každý odpovědný sám, jsa sváděn vlastní žádostivostí. Bůh je dobro, nepůsobí v nikom nic zlého a nikoho nepokouší ke zlu. To je biblický fakt. Tvrdit opak znamená připisovat Bohu atributy a jednání ďábla.
"Bůh je jakýsi vesmírný sadista, který se vyžívá v tom posílat některé lidi do pekla, aniž by na svém osudu mohli co změnit, byť by chtěli."
Toto je nutná podmínka pro nevyhnutelné předurčení kohokoli k záhubě. Tvrzení, že Bůh skutečně chce, aby někteří lidé nebyli zachráněni; že Bůh přímo chce, aby někteří lidé přišli do pekla - a neumožní jim záchranu, ani kdyby chtěli (jako že chtít nebudou).
Problém je, že tím nazývají Boha lhářem. K Bohu skutečně nikdo nemůže přijít sám ze své síly - boží milost je nutnou podmínkou, přičemž Bůh není nijak povinen tuto milost dávat; v listu Janově 6:44 Ježíš říká, že »Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal«. Jistojistě ale víme, že Bůh »chce, aby všichni lidé byli zachráněni a přišli k poznání pravdy« (1Tim2:4b).
Jak je tedy možné, že Bůh chce, aby všichni byli zachráněni - a přitom někteří zachráněni nejsou? Odpověď má jedno slovo: "svoboda". Aby byl člověk spasen, musí být zároveň splněny dvě podmínky: Bůh ho k sobě musí přitáhnout - a člověk musí svobodně chtít. Obě tyto podmínky jsou nutné; samotné chtění člověka není podmínkou dostatečnou, ale přitom si můžeme být jisti, že pokud někdo upřímně chce, Bůh se nad ním smiluje a dovolí mu vejít; sám Ježíš přeci říká: "Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven" (Jan 6:37)
Takže to máme: tvrzení, že Bůh tvoří zlo a působí hřích. Že nespravedlivě trestá jiné lidi za své vlastní jednání, které jim vnutil. Že Bůh lže a popírá sám sebe; a že je Bůh vesmírný sadista, který některé lidi nemiluje a vyžívá se v jejich trápení. Ale toto není Bůh: je to perverzní překroucení Boha ku obrazu ďábla.
Hyperkalvinismus připisuje Bohu skutky ďábla a v tom spočívá jeho heretičnost.
Jde to jinak?
Hyperkalvinismus je tedy hereze, což je - dle mého svědomí a vědomí jasné i u písma -; já ale nesouhlasím ani s otázkou úmyslného předurčení k záhubě pasivitou, jak ji předkládá kalvinismus asymetrický. (Důraz je na tom místě "úmyslného": shodnu se s kalvinismem co do toho, že Bůh některé lidi nechá na pokoji dojít si do záhuby, když chtějí - rozpor nacházím na onom "chtění zahubit člověka", která by byla motivací k jeho předurčení. Mám totiž za to, že pravda je někde mezi Kalvinismem a Arminiánstvím - že tyto dvě teologické školy jsou jen extrémy, z nichž každý chápe kus pravdy, ale v některých aspektech ulétává.)
Pevně věřím, že nám Bůh daroval úplnou svobodu (a s ní i úplnou zodpovědnost); že Bůh miluje všechny lidi, nepřeje nikomu nic zlého a nepřeje si, aby kdokoli přišel do zatracení - a že Bůh naprosto není schizofrenní, natož pak sadista. A mám za to, že celá ta záležitost vychází z nepochopení slova "předurčení".
Takže Bibli s sebou a hurá na základní principy.
Jak tedy vysvětlit, že někdo nepřijde k Bohu? Svobodou z lásky.
Celou záležitost pochopíte, pokud se na celou záležitost podíváte z hlediska nejvyššího Božího principu - lásky.
Bůh lidi nesmírně miluje - a touží po tom, aby všichni byli ve vztahu s ním. Ale nikoho nenutí do vztahu, do kterého onen člověk nechce: nemůžete někoho skutečně milovat z donucení. A vynucený vztah je pro člověka, který v něm žít nechce, toliko přetvářkou a utrpením. Bůh to ví - vždyť nás stvořil a každému vidí do srdce. Právě proto, že nás Bůh všechny tolik miluje a zná nás, je ochoten - ač mu to trhá srdce - nechat lidi, aby si svobodně vybrali že chtějí raději jít do věčného odloučení od něj, než aby byli s ním proti své vůli.
Oproti představě např. Kalvinistů to naprosto neznamená, že by Bůh nebyl svrchovaný. Bůh má tu moc - ale sám sebe "omezuje" svou láskou. Abych to tak demonstroval na extrémním případu - představte si, že sedíte u rodinného stolu a máte v ruce nabitou pistoli. Máte tedy moc zabít všechny své milované - máte k tomu všechny prostředky a nikdo jiný vám v tom nebrání, ba ani zabránit nemůže. Ale vám něco tak šíleného ani na mysl nepřijde - milujete je a nepřejete jim nic zlého. Přemýšlet o nezměnitelném předurčení pro peklo jako o jediném způsobu, jak si teologicky poradit s problémem, že je Bůh absolutně mocný a přitom někteří lidé jdou do pekla je toliko naprostým nedoceněním boží lásky k lidem. Koneckonců, není stejným "paradoxem", když Pavel v 2Tim2:13 píše »jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe« ? Bůh je všemohoucí, ale ačkoli by přirozeně mohl, své dokonalé atributy - jako věrnost a láska - prostě změnit nechce, takže to neudělá.

No dobře, ale co Boží vyvolení a předurčení?
Výklady vyvolení kompatibilní s boží láskou i lidskou svobodou volby
Když výše popsané biblické verše a principy jasně ukazují, že si Bůh nepřeje ničí záhubu, jak tedy vysvětlit verše o vyvolení - či předurčení - ke spasení (což je další z kořenů učení o predestinaci)?
Jednou z možností je dvojí vyvolení. Bůh všechny vyvolil, aby k němu přišli - a přitahuje je k sobě. Ale pokud s ním někdo bojuje a nechce se nechat přitáhnout - má tvrdé srdce -, Bůh ho může nechat být. Jak bylo trefně napsáno v komentáři na verš Mt16:24 (»Chce-li kdo za mnou přijíti...«):
"Je tu tedy zásadní otázka: CHCE-LI KDO? A chceme tedy? Chceme jít za Pánem? (...) Dovolujeme Bohu, aby v nás působil chtění toho, co se Jemu líbí tím, že chceme, aby v nás toto chtění působil?"
Jinou možností - možná splývající s tou první - se úzce dotýká boží vševědoucnosti. Bůh ví už před něčím narozením, že se ten člověk nerozhodne pro něj a nebude spasen (nebo se dokonce rozhodne proti němu); v tom případě by byl v božích očích "předurčen" k záhubě. To ovšem naprosto neznamená, že by to Bůh chtěl nebo dokonce působil - toliko že s tím Bůh počítá.
A co se předurčení týče:
Musí snad být nezvratné? Pokud mám fyzické dispozice být nejlepším sprinterem na 60 metrů na světě, mnozí by řekli, že jsem k takové dráze předurčen. Ale neznamená to, že pro mne neexistuje jiná cesta: jestli využiji toho, jak jsem byl stvořen v maximální míře a stanu se sprinterem závisí na mém svobodném rozhodnutí a na mé vůli, cvičení - a okolnostech. Stejně tak dítě, které vyroste v rodině zloděje a alkoholičky je sociologicky "předurčeno" k cestě zločince. Ale nemusí to tak být: vůle onoho dítěte není otrokem, nezvratně předurčeným k dráze zločinu okamžikem svého narození. Pořád mohou nastat okolnosti - či osobní rozhodnutí -, které na jedné z výhybek životních cest uhnou a celý život se změní - jen pomyslete na Nickiho Cruze z "Dýky a kříže". Na každý pád je cesta, jakou se člověk vydá, jeho rozhodnutím a tím pádem jeho odpovědností - bez ohledu na to, jaké měl předpoklady. Bez ohledu na to, k čemu se zdál být předurčen. K okolnostem života a osobnosti člověka se dá přihlédnout a dají se pochopit - ale nejsou ospravedlněním, na které by se někdo mohl vymluvit.
Co ale více, okolnosti se dají změnit. Když dítě s předpoklady k ustanovení světového rekordu ve sprintu nalezne trenér, který ho zdarma bude koučovat, může své "předurčení" plně rozvinout a dosáhnout skvělých věcí. Pokud se děcko z ulice setká s člověkem, který zasáhne jeho srdce a vytáhne ho z bídy a zločinu, může dosáhnout skvělých věcí navzdory svému "předurčení".
A pokud se ateista setká s křesťanem, může být z boží milosti přiváben k Bohu tak, že pozná jeho lásku a sám se rozhodne pro život s Ním. Křesťan se při evangelizaci z boží milosti může stát oním trenérem, který umožní člověku s touhou po duchovnu najít jediného a milujícího Boha - či oním zachráncem člověka, směřujícího po cestě záhuby. Buďme takovými trenéry a zachránci.

Jak tedy chápat faraonovo zatvrzení z Římanům 9?
Jak jsem napsal výše, právě doslovné chápání textu z 9. kapitoly Římanům je kořenem hyperkalvinismu a pokud jen vím, i jedním z výrazných pilířů kalvinismu asymetrického.
Pavel rád provokoval a používal přirovnání, reference do Starého zákona a silná slova. Dle mého poznání se v 9. kapitole snaží názorně ukázat, že nikdo nemá nárok na spasení; že nikdo nemá nárok na to, aby se nad ním Bůh donekonečna slitovával. O tom, dle mého, hovoří verše z Římanům 9:20, které vysvětlují rozhořčení nad osudem faraona: »Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což řekne výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"«
Faraon byl zatvrzelého srdce. Jak se praví ve verši 22, Bůh jej »s velikou trpělivostí snášel«, ač byl faraon »propadl jeho hněvu a byl určen k záhubě«. To faraon byl zatvrzelého srdce a pro své vlastní hříchy propadl Božímu hněvu a byl určen - dalo by se říci předurčen - k záhubě. Co mohl udělat ve snaze se ospravedlnit? To samé, co dělá kdejaký usvědčený vrah u dnešních soudů: vymluvit se na okolnosti, na povahu. "Já za to nemůžu, to Bůh mně stvořil s tvrdým srdcem". Jako když vrah říká: "já za nic nemůžu, měl jsem těžké dětství". Jenže farao i vrah měli rozhodnutí ve svých rukou - znovu připomínám list Jakubův 1:13b-14: »Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí..«
Pavel tedy říká: jak se opovažujete se snažit vyvinit tím, jak vás Bůh stvořil, nebo co vám nedal? Zatvrdili jste se vlastní žádostivostí, vlastním rozhodnutím a vlastním hříchem. Nemůžete se vymlouvat na to, k čemu máte dispozice. To vy jste odešli od Boha a nemůžete nemůžete se vymluvit na to, že vás Bůh nechal se zatvrdit a nezasáhl, tj. "nesmiloval se" nad vaší tvrdostí tím, že by vás donekonečna a navzdory vašemu chování lákal k sobě a přesvědčoval vás, abyste se odvrátili od zla, které pácháte. Jak vysvětluje Clarke, donekonečna se smilovávat a obměkčovat srdce od zatvrzení není žádná boží povinnost, nýbrž milost. To je význam verše 15: »smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.« A to je i význam verše 21, který je zřejmě referencí na podobenství o hrnčíři z Jeremiáše 18:6-12: verš 21 poukazuje nikoli na nesvobodu, nýbrž na to, že komu přidělí milost záleží na Bohu, který srazí ty, kdo jednají zle, ale smiluje se nad těmi, kdo se napraví. Izraelci, stejně jako faraon, se napravit odmítli a jednali "podle svých zaruptilých a zlých srdcí", takže byli sraženi.
Bůh věděl, jak se faraon ze své zkorumpované, nicméně v principu svobodné vůle rozhodne; věděl, že je pyšný a tvrdého srdce. Věděl i, jak se rozhodne, když mu dá šanci. A proto ho využil, posečkal s jeho zničením a nejprve ho pozdvihl tam, kde se právě na něm - nesmírně mocném velmoži, zkorumpovaném vlastní žádostivostí - oslavil; slovy Bible: »právě proto jsem tě pozdvihl, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi« (verš 17).

Takže si to shrňme: Bůh nikoho nepokouší ke zlému a je naprosto vyloučeno, aby faraona proti jeho vůli ke zlému vedl. Bůh s faraonem udělal toliko to, že ho nechal se zatvrdit, když proti němu farao hřešil.
Zároveň ale Bůh ze své všemohoucnosti a vševědoucnosti dopředu věděl, jak se faraon zachová a proto si ho použil pro své účely: dosadil ho na egyptský trůn, aby se na něm oslavil a ukázal, že je mocnější, než nejmocnější vladař a kněz, jakého Izraelci znali. Aby ukázal, že když se mu někdo postaví, nezáleží na tom, jak je mocný či slavný: že on, jediný skutečný Bůh, je nejmocnější a ty, kdo se mu postaví a nemíní činit pokání, je mocen kdykoli porazit a smést. Že je tak mocný, že dokáže i své nepřátele a jejich svévolné činy ve výsledku použít ke svým účelům - aniž by ovšem ty zlé skutky působil.
Měl Bůh radost z faraonova pádu? Ne - Bůh se neraduje z ničí záhuby. Ale mohl za faraonův pád? Naprosto ne.
Clarke: Bůh některým - ve své milosti - žehná (i poznáním), zatímco jiným trpí, aby se od něj odvrátili a přivolali na sebe spravedlivý trest
Ohledně Ex4:21 Clarke cituje Sv. Augustýna (sic! Jednu z pravdivých částí): »Bůh nepůsobí tvrdost v srdci člověka; ale může o něm být řečeno, že zatvrzuje ty, které odmítá obměkčit; že oslepuje ty, které odmítá osvítit; a že odpuzuje ty, které odmítá zavolat« - a vysvětluje: »je jen spravedlivé a správné, že tyto milosti odejme od toho, kterým je opakovaně nabídl - a který jimi pohrdl a odmítl je. Toliko k všeobecnému principu.« Jde o člověka, který zatvrdil své srdce tím, že odporoval Boží milosti a jeho svatému Duchu. (zpět)
Jeremiáš 18:6-12 - »"Cožpak nemohu naložit s vámi jako ten hrnčíř, dome izraelský? je výrok Hospodinův. Hle, jste v mých rukou jako hlína v rukou hrnčířových, dome izraelský. Jednou promluvím proti pronárodu a proti království, že je vyvrátím, podvrátím a zničím. Avšak odvrátí-li se onen pronárod od zla, jež páchal a proti němuž jsem mluvil, budu litovat toho, že jsem zamýšlel způsobit mu něco zlého. Jindy promluvím o pronárodu a o království, že je vybuduji a zasadím. Budou-li se však dopouštět toho, co je zlé v mých očích, a nebudou mě poslouchat, budu litovat toho, že jsem slíbil prokázat jim dobré věci. A nyní vyřiď mužům judským a obyvatelům Jeruzaléma: Toto praví Hospodin: Hle, já připravuji proti vám zlo, to zamýšlím proti vám. Navraťte se už každý ze své zlé cesty, napravte své cesty a své skutky." Oni však řekli: "Zbytečné řeči. Půjdeme za svými úmysly, každý z nás bude jednat podle svého zarputilého a zlého srdce."« (zpět)
Část II: Kalvinistické problémy
Osobně mám za to, že lidé inklinují buď ke Kalvinismu či Arminiánství proto, co je pro ně nejdůležitější. Pro Kalvinistu je nejhorší představa, že by Bůh nebyl svrchovaný; že by něco nebylo v jeho rukou. Tímto pohledem nahlíží na všechny problémy a pokud před ním vyvstane dilema, pro které nevidí jiné řešení než obětovat buď boží svrchovanost, nebo svobodu a dobrotou, "obětuje" to druhé.
Oproti tomu pro Arminiána je nejhorší představa, že by Bůh byl Vesmirným Zotročovatelem či Sadistou. Pokud se setká s dilema, na niž nevidí jinou odpověď než vybrat si mezi boží svrchovaností či svobodou a dobrotou, vybere výklad, který "zachová" to druhé.
O obou píši, že "obětují" jeden Boží atribut, ale to je zavádějící. Ani Kalvinista, ani Arminián by to tak nikdy neřekl a ani v to nevěří; pro oba je samozřejmé, že Bůh je zároveň svrchovaný, dobrý a dává svobodu. Ona oběť vyplývá z logických implikací zvolené odpovědi, kterou si oba odmítají připustit - a právě v odpovědi je ten problém. Tam, kde my vidíme výklad nějaké otázky jako "buď-anebo" a jeden Boží atribut dáváme do pozadí je ve skutečnosti odpověď úplně jiná a my ji jen - jsa nedokonalými a omezenými lidmi - nevidíme. A místo abychom uznali vlastní nevědomost a řekli "prostě nevím, jak je toto možné" přijdeme s poněkud zavádějící teologií (s uznáním nevědomosti namísto vymýšlení omezených odpovědí má lidstvo obecně problém)...

Některé z otázek, na kterých se podle mne mnozí kloní ke kalvinismu jsou "boží všemohoucnost", "oslavení se Boha na smutných věcech" a všeobecně vysvětlení role a moci zla v tomto světě. Co jsem pak měl příležitost vidět, jelikož nevidí žádné odpovědi slučitelné se svobodnou vůlí, nacházejí odpovědi a stabilitu v kalvinismu, přecházejíce jeho (mou optikou) temné stránky.
Já mám za to, že ony otázky ve skutečnosti problémem nejsou a se svobodnou vůlí jsou nejen slučitelné, ale dokonce se s ní slučují logičtěji a lépe, než výklady kalvinistické. Dále tedy míním předestřít své odpovědi na některé kalvinistické teze a principy, předestřené ve výše zmíněném článku na ZoD.
Drží Bůh lidi na uzdě?
Jedno z tvrzení je, že Bůh přímo "drží na uzdě" lidi svou "všeobecnou milostí", aby nemohli páchat "příliš" zla.
Proč s tím nesouhlasím? Bůh je dokonale dobrý a zároveň všemocný. Takže pokud by už jednou přijal princip, že bude všechny řídit jako loutky, neměl by jediný důvod se omezovat na pouhé omezování zla: rovnou by zvýšil tlak a nastolil všem lidem vynucené dobro (vč. toho, že by všichni byli spaseni). Tvrdit opak znamená, že Bůh buďto:
nemůže řídit liti více, než jen trochu - což je popřením jeho všemohoucnosti,
nechce více dobra, což je popřením jeho dobroty a spravedlnosti, nebo
potřebuje lidské zlo, aby se na něm oslavil, což je popřením jeho svrchovanosti.
Ale samozřejmě souhlasím s tím, že je to jen Bůh, kdo v lidech působí dobro - jak je psáno, »každý dobrý dar a každé dokonalé obdarování' je shůry, sestupuje od Otce nebeských světel« - jen jsem si jist, že to Bůh dělá jinak, než že by lidi vodil jako loutky proti jejich vůli a volbě. Protože to už by je rovnou mohl uvést do souladu se svou touhou po spasení všech.
Jak se Bůh oslaví na(vzdory) zlu: chtěním zla, nebo jeho exploitem?
Souhlasím i s tím, že si Bůh používá ke svým účelům i ty zkažené lidi pod vlivem ďábla, aby se na tom všem oslavil (Řím9:22) - ale opět: ne proto, že by jejich chování potřeboval a tak je v tom toužil nechat a proto to udělal, ale toliko vždy "přechytračí" (nevhodné slovo, ale nemám lepší) ďábla a i to zlé, co ďábel působí, si ve své moci použije pro své dobré účely - když už to nejde jinak, aniž by lidi vodil na loutkách nebo byl nespravedlivý.
Tedy - věřím, že Bůh nezneužívá lidi, ale exploituje ďáblovy útoky a ďáblovo zneužívání lidí, kdy - k ďáblově velkému vzteku - použije to, co ďábel zamýšlel jako zlo, ke svému dobru, čímž se oslaví na druhou a ďábla tím víc poníží a naštve. A právě toto se podle mne skrývá pod slovy "Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha" (Řím 8:28a).
Boží plán: chce Bůh zlo, nebo s ním jen počítá?
Na ZoD onen kalvinista píše: »Kdyby jen jeden čin nebo událost nebyl součástí božího plánu, nebyl by Bohem, protože by ztratil kontrolu nade vším.«
To je jistě pravda, ale plán obsahuje nejen to, co by si jeho tvůrce přál, ale i reakce na prostředí a to včetně nežádoucích vlivů, které se dají očekávat. Věřím, že Bůh ve svém velkém plánu počítá i s věcmi a událostmi, které si chtěním/touhou nepřeje, ale které prostě nejdou jinak (protože sám sebe omezuje pro svou lásku a spravedlnost). Ve výše uvedeném citátu jsem zaměnil slovo "plán" místo původního "záměr", protože záměr v mém vnímání implikuje "touhu" - chtění srdce. Bůh přitom podle mně naprosto netoužil obětovat svého milovaného syna a neměl z jeho utrpení radost - ale miloval nás a zároveň spravedlnost natolik, že to prostě nešlo jinak.

Z té samé premisy vychází i kalvinistická teze »přece si nepřejeme, aby se cokoli stalo bez jeho dopuštění.«
Opět stejný problém: souhlasím, ale to, že Bůh něco dopouští ještě neznamená, že z toho má radost nebo to chce svým srdcem - mnohdy dopouští jen proto, že to prostě jinak nejde, když se sám omezuje láskou a spravedlností. Jak řekl Ježíš ohledně jednoho takového proroctví velmi deprimujícího dopuštění: »Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě není konec« (Mat 24:6)



Disclaimer: neberte tento text autoritativně. Jsem jen člověk a velice dobře se mohu mýlit; zcela jistě pak mé texty nejsou schopné pobrat ani popsat Boha v celé jeho šíři a velikosti. Je to jenom můj osobní náhled a výklad na některé Boží atributy na základě mé osobní víry - a tak k tomu přistupujte. Dále berte v potaz, že část článků je psaná v diskusích pro ateisty a je zjednodušená, a část článků je psaná věřícím s cílem pomoci těm, kterým obraz Boha a vztah s ním deformuje nějaké učení. Pokud s mými tezemi nesouhlasíte, je to naprosto v pořádku.

Napísať odpoveď

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 24 neregistrovaných