Kalvínské citáty o Bohu, který určuje všechno zlo

Rozsiahlejšie články s diskusiou.
mikim
Príspevky: 2262
Dátum registrácie: 06 Júl 2016, 22:44
Kontaktovať používateľa:

Kalvínské citáty o Bohu, který určuje všechno zlo

Neprečítaný príspevok od používateľa mikim »

Kalvínské citáty o Bohu, který určuje všechno zlo
https://atheologyintension.com/2013/03/21/2376/
Kalvinismus je víra v pečlivý božský determinismus nad každou myšlenkou, volbou a událostí v průběhu lidských dějin – a podle Johna Pipera to zahrnuje každý váš osobní, zakládající hřích (citát níže). Jen se zamyslete nad záludnými důsledky takového pohledu. Pokud by násilník nebo pedofil v soudní síni prohlásil: "Bůh mě způsobil, abych to udělal!" odsoudili bychom ho jako lháře nebo šílence. Když však kalvinista deklaruje více méně totéž za jejich kazatelnou (nahrazuje „způsobený“ nebo „určený“), je vychvalován jako biblický!

Nemohu vám říci, jak často slyším lidi odseknout: „Tomu kalvinisté nevěří! Jsem kalvinista a nevěřím, že Bůh předem určil všechny mé hříchy!" Moje typická odpověď je: "Tak vítejte v arminianismu, protože rozhodně nemůžete být kalvinista." Obvykle to není přijímáno příliš dobře, protože již byli indoktrinováni a propagováni, aby věřili, že arminianismus je hereze zaměřená na člověka, oslavující člověka, kacířství proti milosti. Lidé, o kterých mluvím, jsou častěji začínající kalvinisté, kteří byli oklamáni do vysoce kalvinistické reformované teologie kázáním Piper, které příhodně vynechalo všechny ošklivé, zlověstné důsledky a absurdity, které doprovázejí polykání kalvinismu jako celku.

Pokud jste čerstvým vyznavačem kalvinismu, mohu si jen představit, že mám jen vzácné vteřiny na to, abych dokázal nesporné tvrzení, že kalvinismem-reformovaná teologie je založena na zásadě, že Bůh suverénně předurčuje (ať už prostřednictvím tvrdého determinismu nebo kompatibilismu) každé rozhodnutí a volbu lidí. dělat – včetně hříchu a zla.

Zde je seznam citátů předních, mainstreamových kalvinistů v průběhu let, které hovoří o této nevyhnutelné skutečnosti (nabízím následné komentáře, které pomohou objasnit poznámky a podle mého nejlepšího vědomí jsem nikoho nevytrhl z kontextu):

John Calvin:
*** „Proto tvrdíme, že jeho prozřetelností nejen nebe a země a neživá stvoření, ale také rady a vůle lidí jsou řízeny tak, aby se pohybovaly přesně po cestě, kterou určil.“[1]

[Je třeba si položit otázku – jak jsou lidé činěni odpovědnými za hříšná rozhodnutí, která vyplývají z vůle, která je „řízena tak, aby se pohybovala přesně po cestě, kterou Bůh určil?“]

*** „Lidé nedělají nic jiného než na tajný Boží popud a nemluví a neuvažují o ničem jiném, než o tom, co si sám předem určil a uskutečňuje svým tajným vedením.“[2]

[V kalvinismu je Bůh logickým původem, a tedy autorem každé hříšné myšlenky nebo volby, kterou lidé učiní. Jak jinak si vysvětlit učení kalvinismu, že všechna naše nařízená rozhodnutí a úvahy jsou iniciovány „tajným Božím popudem“, který neomylně „uvádí svým tajným vedením?“]

*** „Boží ruka vládne vnitřním citům o nic méně, než dohlíží na vnější jednání; ani by Bůh neuskutečnil lidskou rukou to, co nařídil, kdyby nepůsobil v jejich srdcích, aby učinil vůli dříve, než by jednali.“[3]

[Kalvinisté jsou známí tím, že předefinovali svobodnou vůli jako „svobodu jednat v souladu s našimi nejsilnějšími tužbami“. Co však opomíjejí, je stěžejní bod, který Bůh také kauzálně předurčil, která přání jednají podle naší vůle. Zde Kalvín připouští, že má-li Bůh v člověku dosáhnout předurčeného vnějšího jednání, musí účinně „pracovat v jejich srdcích, aby jim dal vůli, než budou jednat“.]

*** „Vůle Boží je hlavní a hlavní příčinou všech věcí.“[4]

[Není možné obejít logické důsledky toho. Ať už to novodobý kalvinista připouští nebo ne, jeho teologie je logicky a nutně podložena předpokladem, že Boží vůle je konečnou kauzální silou za každou hříšnou volbou a aktem vzpoury v lidských dějinách.]

*** „Pokud Bůh řídí záměry lidí a obrací jejich myšlenky a námahy k jakémukoli účelu, který se mu zlíbí, lidé proto nepřestávají vytvářet plány a zapojovat se do toho nebo jiného podniku. Nesmíme předpokládat, že existuje násilné donucení, jako by je Bůh táhl proti jejich vůli; ale podivuhodným a nepředstavitelným způsobem reguluje všechny pohyby lidí, takže mají stále uplatnění své vůle.“[5]

[Na jedné straně chce Kalvín říci, že Boží vůle nařízení reguluje, obrací a neomylně řídí myšlení a jednání každého člověka. Ale na druhou stranu Kalvín chce zachovat lidskou odpovědnost při rozhodování, a tak tvrdí, že Bůh nikomu nevnucuje svou vůli. Jak toho Bůh dosáhne? Calvin nám to nikdy neřekne. Místo toho se odvolává na nevysvětlitelné tajemství, které spatřuje v jeho maskované frázi „nádherným a nepředstavitelným způsobem řídí všechny pohyby lidí…“ Toto je teologický hlouček ve své nejvyšší podobě.]

*** „První člověk padl, protože Pán usoudil, že se to musí splnit, nevíme, proč to považoval za splněné… Člověk tedy padá, božská prozřetelnost tak nařizuje, ale padá svou vlastní vinou.“[6]

[Jak je zřejmé, Kalvín věřil, že Bůh nejen předvídal pád člověka, ale bezpodmínečně rozhodl, že člověk padne. Calvin se znovu snaží zakrýt svou teologickou minulost, aby se nedostal do slepé uličky, apelem na nepochopitelné tajemství („nevíme“) a pak přidá kvalifikaci „ale padá svou vlastní vinou“. Zde leží největší hlavolam kalvinismu týkající se kompatibilistického popisu svobody. Kompatibilní kalvinisté říkají, že naše rozhodnutí jsou zcela určena a způsobena našimi touhami. Přesto Adam a Eva neměli žádnou hříšnou přirozenost, a tudíž ani vrozenou touhu hřešit nebo se bouřit. Jak a proč se tedy rozhodli hřešit a vzbouřit se? Arminiáni mají odpověď, protože chápeme sebeurčení jako konečné a konečné vysvětlení volby a chování – spíše než kompatibilitu „svobodné vůle“, která tvrdí, že všechny „svobodné“ volby mají svůj původ v Božím předchozím nařízení.]

*** „Jak to, jak bylo předem věděním a nařízením Boha určeno, jaká bude budoucnost člověka, aniž by byl Bůh zapleten do viny jako původce nebo schvalovatel přestupku, je zjevně tajemství, které tolik vyniká vhledem lidské mysli. že se nestydím přiznat nevědomost... Denně tak medituji o těchto tajemstvích jeho soudů, že mě zvědavost dozvědět se něco víc nepřitahuje.“[7]

[Kalvín zde chce znovu trvat na tom, že Bůh je kauzálním určovatelem každého hříšného přestupku, a přesto zprostit Boha veškeré odpovědnosti a viny za předurčení těchto hříchů. Jak to Bůh dělá? Calvin nic netuší a znovu apeluje na nevyzpytatelné tajemství. Zjevným problémem je, že kalvinismus vytváří záhady tam, kde by žádná neměla existovat. Neexistuje žádná záhada, jak můžeme nést odpovědnost za všechny hříchy, které Bůh kauzálně určuje – protože Bůh kauzálně neurčil všechny naše hříchy. Neexistuje žádná záhada ohledně toho, jak může být Bůh dobrovolným rozhodnutím ze všech svých hříchů a nebuďte jejich autorem – protože Bůh neurčil vaše hříchy. Kalvinismus dělá z Boha morální monstrum rovné samotnému ďáblu a apeluje na tajemství, aby zbavil Boha, aby vypadal jako ďábel! Tajemství kalvinismu jsou právě taková – tajemství, která existují pouze ve své vlastní teologické konstrukci a jsou cizí biblické pravdě.]

*** „Už jsem dostatečně jasně ukázal, že Bůh je původcem všech těch věcí, které se podle těchto odpůrců [nekalvinistů] dějí pouze jeho nečinným svolením... Ne, když nechápeme, jak Bůh může chtít, aby se to stalo udělali jsme to, co nám zakázal, vzpomeňme na naši imbecilitu…“[8]

[Při obhajobě svého pohledu na suverenitu proti svým odpůrcům John Calvin připouští, že to logicky musí znamenat, že Bůh je konečným autorem všeho, co nařizuje. Navíc tvrdí, že pouhé říkat, že Bůh dává „svolení“, nestačí. Později se pokouší říci, že naše mysl je příliš omezená a hloupá („imbecilní“) na to, abychom pochopili tajemství, proč Bůh ustanovil právě ty hříchy, které nám zakazuje.]

*** „Musíme dokázat, že jednotlivé události jsou nařízeny Bohem a že každá událost pochází z jeho zamýšlené vůle. Nic se neděje náhodou.“[9]

[Pro Kalvína a kalvinismus obecně je „náhoda“ chápána jako jakákoliv volba sebeurčení, která leží mimo to, co Bůh již jednostranně předem zvolil, že by mělo nastat. Jinými slovy, Bůh si vybral, jaká bude každá volba, a náhoda je definována jako jakákoli událost nebo volba, která je osvobozena od Božího kauzálního determinismu všech voleb před začátkem světa. Ať už je to hod kostkou v monopolu, vaše rozhodnutí o jídelníčku nebo zda podvádět při testu, či nikoli – v kalvinismu jediná věc, kterou Bůh „dovoluje“, je jeho vlastní volba, aby se uskutečnila.]

*** „Ale tam, kde jde o lidské rady, vůle, snahy a námahy, je mnohem obtížnější vidět, jak i zde vládne Boží prozřetelnost, takže se neděje nic jiného než s jeho souhlasem a že lidé mohou úmyslně jednat. nic, pokud to On neinspiruje.“[10]

[Tady Kalvín uvádí, že Bůh inspiruje všechno, co lidé dělají. Bůh tak inspiruje každé obtěžování dítěte, každou lež, každý čin cizoložství a každou sebevraždu. V souladu s tím Bůh lidem jednoduše nedovoluje, aby zneužívali svou svobodu k páchání zla – ve skutečnosti inspiruje ty velmi zlé lidi.]

White:
Kalvínský teolog James White byl v debatě s Hankem Hannegraafem a Georgem Brysonem dotázán: „Když je dítě znásilněno, je za to odpovědný Bůh a nařídil toto znásilnění? Na což pan White odpověděl:

*** „Ano, protože pokud ne, pak je to nesmyslné a bezúčelné, a ačkoli Bůh věděl, že se to stane, stvořil to bez účelu… a Bůh je zodpovědný za vytvoření zoufalství… Pokud by [nerozhodoval o znásilnění dětí] pak je znásilnění prvkem bezvýznamného zla, které nemá žádný účel.“[11]

*** „Písmo...učí Boží svrchovanosti (prozřetelnost, nařízení atd.) a lidské odpovědnosti.
*** „Písmo...učí Boží svrchovanosti (prozřetelnost, nařízení atd.) a lidské odpovědnosti.
*** “Scripture...teaches God's sovereignty (providence, decree, etc.) and human responsibility.
*** „Písmo…učí o Boží svrchovanosti (prozřetelnosti, nařízení atd.) a o odpovědnosti člověka.
*** “The Scriptures…teach God's sovereignty (providence, decree, etc.) and man's responsibility.
Obvykle tomu říkáme „biblický kompatibilismus“, což bychom mohli shrnout tak, že lidé si svobodně zvolili to, co Bůh předem určil.“[12]

[Sekundární kauzalita, jinak známá jako kompatibilismus, má stále za následek kauzální determinismus, který ve Whiteově teologii vylučuje lidskou odpovědnost. Neboť v kalvinistickém kompatibilismu nám Bůh nejen pasivně dovoluje vybrat si, ke kterému otroctví hříchů nás naše padlé touhy „svobodně“ táhnou – on určuje, jaké touhy budeme mít a které konkrétní hříchy si vybereme! Kalvinismus nakonec nemůže dávat smysl, proč Bůh stále jedná s lidmi jako s morálními činiteli, kteří jsou zodpovědní za tytéž zlé činy, které pro ně kauzálně určil a vnitřně inicioval.]

Vincent Cheung:
*** „Bůh řídí vše, co je, a vše, co se děje. Neděje se jediná věc, kterou by aktivně nenařídil – ani jediná myšlenka v lidské mysli. Protože je to pravda, vyplývá z toho, že Bůh určil existenci zla, nejen to dovolil, jako by cokoli mohlo vzniknout a stát se bez jeho vůle a moci. Protože jsme ukázali, že žádné stvoření nemůže činit zcela nezávislá rozhodnutí, zlo by nikdy nemohlo začít bez aktivního Božího nařízení a nemůže ani na okamžik déle trvat bez Boží vůle. Bůh určil zlo nakonec ke své vlastní slávě, i když není nutné znát nebo uvádět tento důvod k obraně křesťanství před problémovým zlem.“[13]

** „Ti, kteří vidí, že je nemožné úplně oddělit Boha od vzniku a pokračování zla, se přesto snaží oddělit Boha od zla tím, že Bůh zlo pouze „povoluje“ a že nic z toho nezpůsobuje. Protože však samo Písmo říká, že Bůh vše aktivně určuje a že se nic nemůže stát bez jeho vůle a moci, nedává smysl říkat, že jen něco dovoluje – nic se neděje z pouhého Božího svolení.“[14]

[Když Vincent Cheung prohlašuje, že každá myšlenka na člověka, dokonce i lidské hříšné myšlenky, jsou aktivně určovány Bohem a že se nic neděje, pokud to Bůh aktivně neurčuje (a nejen to nedovolí), nenechá žádný kámen na kameni, pokud jde o rozsah Božího božského odhodlání nad všemi věcmi. Navíc, stejně jako John Piper, i Cheung zastává absurdní a opovrženíhodnou kalvinistickou myšlenku, že Bůh božsky určil všechno zlo – pro svou vlastní svatou slávu.]

John Piper:
*** „Předurčil Bůh každý nepatrný detail ve vesmíru, jako jsou prachové částice ve vzduchu a všechny naše sužující hříchy? Ano… Důvod, proč tomu věřím, je ten, že Bible říká: „Kostky jsou vrženy do klína a každé rozhodnutí je od Pána“ (Přísloví 16:33). [15]

[Zde nacházíme vzácný okamžik naprosté upřímnosti od Johna Pipera o skutečné povaze jeho oddanosti kalvinismu. Piper bude častěji používat zatemňující jazyk, aby vychvalovala to, co nazývá „nadřazenost Boží suverenity“. Velmi zřídka připouští, aby byl „mladý, neklidný a reformovaný“ dav vystaven temným a zlověstným důsledkům toho, co pro Boha znamená být „nejvyšším“ v kalvinismu. Přesto zde připouští, že držet se kalvínské víry znamená držet se také víry, že „Bůh předem určil... všechny naše sužující hříchy“. Bojujete s chtíčem, pýchou, pomluvami, pornem a lhaním? Utěšuj se vědomím, že to Bůh předem určil. Taková je morálně zkrachovalá „slepá ulička“ kalvinismu pro ty, kdo si ji přejí mít. Piper se pokouší ospravedlnit tuto odpornou víru prostřednictvím Přísloví 16:33, která hovoří o Boží svrchovanosti, která se vztahuje i na výsledek házení kostkami. Lidé však nejsou kostky! Jsme svobodní, morální agenti! Jak již bylo řečeno, nemusíme si myslet, že Bůh je vesmírný majitel kasina ve Vegas, který zajišťuje, že šance jsou vždy ve prospěch domu (což statisticky jsou). Stačí věřit obecnému principu, že Boží moc se může rozšířit do jakékoli arény. , jako jsou vržené kostky. Ale tento obecný princip nás nemusí zavazovat k víře, že Boží ruka skutečně manipuluje s každým hodem kostkou v pokerové hře (natož v monopolní hře). univerzální, absolutní zákon. Například Prov. 10:3 říká: „Pán nenechává spravedlivé hladovět“, ale mnoho pronásledovaných věřících, kteří strádají ve vězení, vám řekne o velkém hladu. Prov. 14:23 říká: „Tvrdá práce přináší zisk“, ale mnoho lidí může potvrdit, že to také není univerzální zákon. Prov. 22:6 říká: „Vychovávej dítě tak, jak by mělo jít, a ono se z ní neodchýlí“, ale mnoho rodičů se zlomeným srdcem ti může říct něco jiného. To, že se Piper podívala na Přísloví (která nám říká, jak se vyhnout hříchu!), aby upevnila své přesvědčení, že „Bůh určil všechny naše sužující hříchy“, je ohavné. Měl by to vědět lépe.]

*** „Když tedy říkám, že vše, co existuje – včetně zla – je nařízeno nekonečně svatým a všemoudrým Bohem, aby Kristova sláva zazářila jasněji, myslím tím, že Bůh se tak či onak postará o to, aby to, že všechny věci slouží k oslavě jeho Syna... Nařízením myslím Bůh buď něco způsobil přímo, nebo to dovolil pro moudré účely.“[16]

[V tomto citátu se Piper pokouší tvrdit, že Bůh nařídil všechno zlo za určitým účelem. co je tím účelem? Podle Piper je to proto, aby Bůh mohl dosáhnout většího vyzařování slávy. Tento názor trpí tím, že naznačuje, že Bůh nebyl před hříchem plně oslaven a nyní potřebuje hřích, aby jeho sláva „jasněji zářila“. Všichni křesťané by se měli od takového názoru distancovat, protože představuje Boha, který má potřebu – hřích a zlo – dosáhnout něčeho spravedlivého – slávy. Všimněte si také, že Piper se pokouší zabránit škodám tím, že své skutečné přesvědčení zahalí za neškodnou frázi „Bůh se stará o to, aby všechny věci sloužily k oslavě jeho Syna“. Piper má ve skutečnosti na mysli „Bůh věčně počatý, navržený, předem určený každé zlo za dobrým účelem oslavit svého Syna“. Zůstává nám divné, zda snad Piper nechce být ke svým čtenářům tak strohá a upřímná, protože se obává, že mnozí nebudou mít „žaludek“ na zvládnutí tak brutálních pravd. Naneštěstí je Piper ve svých populárních kázáních velmi zdrženlivý, aby byl teologicky upřímný a vstřícný – zejména s mladými lidmi, kteří uvažují o kalvinismu. Často si vypůjčí arminovský rámec Boha, který „nebrání“ zlu a „povoluje hřích“, aby vysvětlil, jak Bůh předurčuje každou událost zla, aniž by byl jejich původcem. Ale vzhledem k tomu, že náš první citát Piper již zapsal do záznamu, když připustil „Ano“ na otázku: „Bůh předem určil všechny naše sužující hříchy“ – znamená to, že jakékoli použití jazyka „svolení“ je zcela nevhodné. Myslí si Piper, že Bůh potřebuje od sebe dostat svolení? Nelze dostatečně zdůraznit, že když Piper používá jazyk „svolení“ nebo „povolení“, aby morálně chránila Boha před svým vlastním teologickým determinismem, nejen že je zcela v rozporu se svou vlastní teologií, ale je také nečestná (zavádějící) s jeho laické posluchače a čtenáře. Tento poplatek nedělám lehce. Přesto jsem přesvědčen, že Piper ví, že nemůže vždy odhalit pravdivé, nechutné důsledky svých názorů pro své čtenáře. Navzdory tomu, že Piper připouští (v jiných spisech), že Bůh „předurčil všechny naše sužující hříchy“, je důvtipná, když ví, že lidé odmítnou kalvinismus, pokud bude neustále tak upřímný. Takže uvádí, že Boží svěcení všeho zla může zahrnovat myšlenku, že Bůh „to dopouští pro moudré účely“. Je to jak teologický, tak filozofický „hupper“ a Piper to ví! Vzhledem k tomu, že Piper potvrzuje Westminsterské vyznání, které říká, že Bůh nařizuje/nařizuje věci, protože je předvídá jako svobodné činy, a protože lidské bytosti se ještě nenarodily, když Bůh navrhl a předem určil všechny naše hříchy, Piper ví, že je zcela zavádějící mluvit o Bohu. dovolit“ nebo „dovolit“ lidem páchat právě to zlo, které pro ně navrhl a předem určil, aby spáchali! Špatná teologie je vždy oděna do maskovaného jazyka.

*** „Bůh je schopen bez hanebného ‚pokušení‘ postarat se o to, aby člověk dělal to, co mu Bůh nařídil, i když to zahrnuje zlo.“[17]

[Piper ještě musí být schopna formulovat filozoficky zdravý a koherentní popis toho, jak náš Svatý Bůh určuje touhy, motivy a záměry zlých rozhodnutí každého člověka; dává jistotu, že provádějí tato specificky nařízená zla – a přesto uniká obvinění, že „pokouší lidi“ konat zlo. Piperovo stanovisko je v podstatě takové, že Bůh ve skutečnosti nepokouší lidi k hříchu, protože by tím byl morálně vinen za hřích. Místo toho Piper teoretizuje, že Bůh pouze navrhuje a určuje všechny naše hříchy; suverénně nakloní všechny naše vůle ke spáchání tohoto nařízeného hříchu – přesto zůstává jaksi morálně bez viny, protože nás nesvádí ke hříchu. Co? Tato pozice by vzhledem ke své iracionalitě byla téměř hodná humoru, kdyby nebyla tak tragická, že se Piper podařilo přesvědčit mnoho dalších, aby si mysleli stejnou absurditu.]

J.I. Packner:
*** „Bůh… nařizuje a řídí všechny věci, lidské činy mezi nimi… [také] činí každého člověka odpovědným za rozhodnutí, která činí, a směry jednání, které sleduje… Člověk je odpovědný morální činitel, i když je také božský kontrolované; člověk je božsky ovládán, i když je také odpovědným morálním činitelem. Pro naši omezenou mysl je ta věc samozřejmě nevysvětlitelná.“[18]

[Všimněte si znovu, jak kalvinisté rychle nacházejí útočiště v „nevysvětlitelném tajemství“, kdykoli jsou nuceni vysvětlit logiku svého přesvědčení. Pokud někdo upustí od předpokladu, že veškerá lidská touha a volba jsou zakořeněny v Božím neodolatelném věčném nařízení, zmizí záhada toho, jak mohou být lidé odpovědní za své činy.]

R.C. Sproul Jr.:
*** „Bůh chce všechno, co se stane...Bůh si přál, aby člověk upadl do hříchu. Neobviňuji Boha z hříchu; Naznačuji, že Bůh stvořil hřích.“[19]

[Tento kalvinistický teolog bez ostychu dovádí kalvinismus k jeho logickému závěru. To, že ostatní kalvinisté zastávají stejný názor, ale nemluví tak otevřeně a otevřeně ke svým masám, je důvodem k obavám.

Edwin Palmer:
*** „Všechny věci, které se dějí na celém světě kdykoli a v celé historii – ať už anorganická hmota, vegetace, zvířata, lidé nebo andělé (dobří i zlí) – se stávají, protože je určil Bůh. Dokonce i hřích – pád ďábla z nebe, pád Adama a každá zlá myšlenka, slovo a skutek v celých dějinách… Předurčení znamená svrchovaný Boží plán, podle kterého rozhoduje o všem, co se má stát v celém vesmíru. Nic na tomto světě se neděje náhodou. Bůh je za vším. Rozhoduje a způsobuje, že se stanou všechny věci, které se stanou. Nesedí na okraji a nepřemýšlí a možná se nebojí, co se bude dít dál. Ne, vše předurčil „po radě své vůle“ (Ef. 1:11): pohyb prstu, tlukot srdce, dívčí smích, chyba písaře – dokonce i hřích… hřích a nevíra jsou v rozporu s tím, co Bůh přikazuje...Bůh je zahrnul do svého suverénního nařízení (ustanovil je, způsobil, že se jistě naplní).[20]

[Připustit, jak to dělá Palmer, že Bůh jednostranně a bezpodmínečně ustanovil „každou zlou myšlenku“ podkopává typickou kalvinistickou obranu (prostřednictvím Edwardse a Piper), že lidskou volbu může určit Bůh, a přesto mohou být lidé stále morálně zodpovědní za své volby. dělají, protože svoboda vůle je prostě přemýšlet a dělat to, co si myslíme a co si přejeme dělat – a ponecháni sami sobě budeme vždy toužit po zlu. Ale pokud jsou naše zlé myšlenky a touhy samy určeny Bohem, jak připouští Palmer, kalvinistický argument ztrácí smysl. Pouhá skutečnost, že tolik inteligentních a upřímných Božích následovníků věří, že Bůh jednostranně a bezpodmínečně určil „každou zlou myšlenku“ a „rozhoduje a způsobuje…i [jejich] hřích“, je skutečně znepokojující a znepokojující v tom smyslu, že tento pohled nenabízí žádný rozumný důvod proč – nakonec – Boží milost není povolením k hříchu. Lze jen spekulovat o tom, kolik životů ztroskotalo na skalách tohoto extrémního pohledu na Boží svrchovanost, který poskytuje každému člověku pádný důvod, aby se zprostil veškeré viny – protože kdo může odolat neodolatelnému Božímu rozhodnutí k hříchu.

W.G.T. Shedd:
*** „Hřích je jedním z ‚cokoli‘, co se ‚stalo‘, z nichž všechny jsou ‚nařízeny‘... Nic se nestane v rozporu s Jeho nařízením. Nic se neděje náhodou. Dokonce i mravní zlo, které si On hnusí a které zakazuje, nastává na základě rozhodné rady a předzvědění Boha... neschopnost člověka vysvětlit, jak Bůh může věci zajistit, ale není to povinné... není důvodem k popírání, že to [Bůh] může udělat nebo že on udělal to.“[21]

[Zde je nám řečeno, že Bůh předem určuje samé zlo, které nenávidí a které si hnusí. Teologie kalvinismu opět činí Boha nerozlišitelným od činnosti ďábla! Kalvinismus musí ve skutečnosti logicky potvrdit, že každý démon je pečlivě ovládán Bohem, pokud nařídil každý jejich skutek pokušení a zla.]

*** „Bůh svou prozřetelností dovolil některým andělům úmyslně a nenapravitelně upadnout do hříchu a zatracení… a přikázal to a všechny jejich hříchy ke své slávě.“ [22]

[Všimněte si, jak Shedd, stejně jako Piper a Edwards, přijímá filozofii absurdní nesoudržnosti, když se pokouší použít jazyk „svolení“ k vysvětlení pádu a činnosti démonů, zatímco současně prosazuje realitu božského determinismu k vysvětlení pádu a činnosti démonů. démoni. Pokud učitelka zařídí zkoušku, při níž se ujistí, že všichni její studenti neuspějí, nemá smysl tvrdit, že jim „povolila“ neuspět. A znovu najdeme dalšího kalvinistu, který nám říká, že Bůh určuje veškerý hřích „ke své slávě“. Webb měl říct „ke své hanbě“. Pouze kalvinista má zvláštní vynalézavost připisovat hřích Boží slávě a tím se zbavovat slávy všeho, co jej jako takový kvalifikuje.

Gordan H. Clark:
*** „Přál bych si velmi upřímně a výstižně tvrdit, že když se člověk opije a zastřelí svou rodinu, byla to vůle Boží, aby to udělal…“ Dále tvrdí: „Nechť je jednoznačně řečeno, že toto pohled zajisté činí Boha příčinou hříchu. Bůh je jedinou konečnou příčinou všeho. Není na něm absolutně nic nezávislého. On jediný je věčná bytost. On jediný je všemocný. On jediný je suverén.[23] Někteří lidé, kteří si nepřejí rozšiřovat Boží moc nad zlými věcmi, a zejména nad morálními zly... Bible proto výslovně učí, že Bůh tvoří hřích.“[24]

[Na rozdíl od mnoha jeho kalvínských bratří, kteří se rozhodli chránit se za „tajemství“ ohledně toho, jak Bůh může být předurčitelem hříchu, aniž by byl konečnou příčinou nebo původcem hříchu, Clarke se nestyděl ani se příliš nebál přiznat logický závěr. kalvinistického dogmatu – že Bůh je určující příčinou hříchu. Nesnaží se zmenšit nebo změkčit extrémní pohled kalvinismu na Boží svrchovanost, aby byl chutnější nebo příjemnější, ale ochotně připouští, že Boží suverenita, jak je logicky viděna optikou kalvinismu, vede k Bohu, který určuje, nařizuje a způsobuje zlé činy. všech lidí. Proč? Protože "On jediný je suverénní." Právě kalvinismus je nehorázný pohled na Boží suverenitu, který je jeho hlavní chybou a dává nám jen málo důvodů, abychom ho nezahodili na smetiště teologie, která byla zanesena semenem. Někteří kalvinisté obvinili Clarka, že je „hyperkalvinista“ kvůli jeho smělosti řeči, když rozvinul plný prapor kalvinistické logiky, aby jej všichni viděli. Clark popřel, že by byl něčím „hyper“, a jednoduše se rozhodl považovat se za logicky konzistentního kalvinistu. Doposud žádný „měkký“ kalvinista nebyl schopen odpovědět na Clarkovy argumenty, aniž by se odvolal na nepředstavitelnou záhadu jako útočiště.]

A.W. Růžový:
*** „Je zřejmé, že bylo Boží vůlí, aby hřích vstoupil do tohoto světa, jinak by sem nevstoupil, protože se neděje nic jiného než to, co Bůh věčně určil. Navíc to bylo víc než pouhé svolení, protože Bůh dovoluje jen věci, které plní jeho záměr.“[25]

[Zde Pink, známý kalvínský teolog, trvá na tom, že hřích vstoupil do tohoto světa jako výsledek toho, co „Bůh věčně nařídil“ a že povolení je víceméně formalita prostředků, jak uvést do reality to, co si bezpodmínečně zamýšlel. Když kalvinisté říkají: „Bůh dovolil, aby se stal hřích X“, ve skutečnosti tím říká: „Bůh naplnil nařízení X, aby nastal.“

John Frame:
*** „Reformovaní [kalvinisté] souhlasí s tím, že Bůh ví, co by se stalo za všech podmínek, ale odmítají názor, že toto poznání je vždy nakonec založeno na autonomních rozhodnutích člověka. Tvrdí, že lidská rozhodnutí jsou sama o sobě důsledkem věčných Božích rozhodnutí.“[26]

[Tady Frame připouští, že Boží znalost každého lidského rozhodnutí (tj. hříchu) nakonec není výsledkem poznání, co si lidé autonomně zvolí. V kalvinismu neexistuje „autonomie“ vůle. Jsme spíše jako rukavice, která padne na ruku. Rukavice se pohybuje, ale nakonec pouze v reakci na pohyb ruky. Naše vůle jsou tedy Božími nástroji, jak ovlivnit jeho nařízení. V tomto smyslu by Frame chtěl, abychom pochopili, že Bůh zná všechna lidská rozhodnutí, protože každé rozhodnutí vydal. Naše iluze svobodné vůle je pouhým trikem mysli, protože jsme omezeni časem. Faktem je, že podle Frame je každá volba, kterou učiníme, pouze důsledkem toho, co Bůh věčně určil v čase.]

Mark Talbot a John Piper:
*** „Bůh uskutečňuje všechny věci v souladu se svou vůlí. Není to jen o tom, že Bůh dokáže obrátit zlé stránky našeho světa v dobré pro ty, kteří ho milují; jde spíše o to, že on sám způsobuje tyto zlé aspekty... Patří sem i to, že Bůh dokonce způsobil nacistickou brutalitu v Birkenau a Osvětimi, stejně jako strašlivé zabití Dennise Radera a dokonce i sexuální zneužívání malého dítěte.“ [27]

Výše uvedený citát, který upravil a schválil John Piper pro zahrnutí do své knihy „Utrpení a suverenita Boha“, je tak morálně odporný, zlý a odporující Božímu majestátu a slávě, pouhá skutečnost, že by jej mohl každý křesťanský vůdce tvrdí, že to jen ukazuje, jak hluboce je kalvinismus zakořeněn v démonickém podvodu. Před 1500 lety na koncilu v Orange církev jen málo tolerovala takové rouhačské odklony od podstaty Boží dobroty a svatosti, když řekla: „Nejenže věříme, že by někdo byl Boží mocí předurčen ke zlu, ale dokonce s naprostým odporem prohlašovat, že pokud existují lidé, kteří chtějí věřit tak zlé věci, jsou prokletí." (Council of Orange 529AD)

Závěr: Kalvinismus z velké části činí vůli člověka v otroctví hříchu, ale ukazuje se, že je to pouze formalita v lidské zkušenosti – je to nakonec irelevantní. V kalvinismu je lidská vůle v otroctví Boží dekretivní vůle. Navíc toto otroctví je po celý život! Kalvinista by se mýlil, kdyby si myslel, že regenerovaní, spasení lidé nějakým způsobem unikají „otroctvím vůle“, které dříve utrpěli, když byli v hříchu. To by byl závěr, který nedává kalvinismu jeho plné uznání. Aby mohl kalvinista vychvalovat Boha jako svrchovaného, je třeba připustit, že každý hřích, dokonce i hříchy spáchané křesťany, kteří jsou v Kristu, jsou hříchem, který jim Bůh nařídil učinit. Uložením se to nezmění ani trochu. Nakonec neexistuje žádná skutečná svoboda vůle, kterou lze získat tím, že jste novým stvořením v Kristu – vaše hříchy jsou stále určeny stejně jako předtím!

Výsledek tak extrémního pohledu na suverenitu je dost děsivě otřesný. Bůh nám říká, abychom usmrcovali skutky svého těla a chodili ve svatosti, ale pokaždé, když se poddáme tělu, je za tím vším nakonec pečlivý Boží predeterminismus – takový, že jsme si nemohli vybrat proti Božímu nařízení. Kalvinismus, který je daleko od hříchu, vede k tomu, že Bůh je koncepčním návrhářem, autorem a určující příčinou všeho hříchu.

Ve svém jádru byl historický, vědecký arminianismus v zásadě motivován neutuchající vášní chránit a bránit svatý a spravedlivý Boží charakter před děsivými důsledky kalvínské teologie.

Napísať odpoveď

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 33 neregistrovaných