A do čeho je křest vstupem, když ne do církve? Do klubu "privátní víry"? Když není křest vstupem do církve, k čemu je vyučování a příprava s kazatelem (konkrétní církve). Proč musí křest vykonávat kazatel?
Potíž je v tom, že neexistuje církev dokonalého učení a dokonalých lidí (ta bude až v nebi). My bychom nejspíše nemohli být jejími členy, tak moc nám toho k dokonalosti chybí.
Potíž je také v tom, že zdůrazňujeme spíše to s čím nesouhlasíme a co neděláme, než to, co je pro nás nosné a co děláme.
Křest je vyznáním, že patřím Kristu, není to potvrzení souhlasu s věroučnými články církve. Proto do křestního slibu nepatří adventistická specifika-nepít kávu, nejíst vepřové (nečisté), věřit v dar proroctví jako dar církvi ostatků. Nepatří tam ani slib desátků.
Křest je předělem mezi starým a novým životem.
K čemu je vyučování? Pokud farář či kazatel vede věřícího, aby se odevzdal Kristu a aby se stal jeho učedníkem, je to v pořádku. Pokud je důraz (a to jsem zažil několikrát) na "dodržování", jde o vyučování k tomu, aby člověk poslouchal články učení církve.
Křest nemusí vykonávat kazatel, to je opět ustanovení církve či církví, mohl by to být v některých případech otec křtěnce, vyučující biblické pravdy, starší sboru...
Oddělil bych křest od členství proto, že na prvním místě by mělo být vedení člověka ke Kristu, nemusí znát všechny články církve, ale to hlavní-víra v Boha, Spasitel Kristus, spasení z milosti, modlitba a Boží moc...
Po křtu by se v katechezi pokračovalo specifickými články církve-2300 večerů, svatyně, čisté a nečisté atd. To nejsou věci, na kterých by měla stát víra v Krista, ale je to často tak podáváno. Kdo by nesouhlasil s desátky nebo přítomností Krista ve svatyni v roce 1844, nemohl by se sice stát členem církve, ale byl by člověk získaný pro Pána.
Za svůj život jsem viděl jistě desítky křtů, kdy lidé slibovali vše, co měli, ale zažil jsem desítky odchodů z církve. Mnozí tito lidé jsou dodnes aktivními křesťany (jinde), ale adventistická specifika opustili. Vím o případech, kdy lidé byli pokřtěni, ale do církve nakonec nebyli přijati-po křtu již nepřišli, nebo dále pokračovali v nějaké činnosti, pro kterou je místní sbor mezi členy nepřijal (typicky kouření a pití alkoholu).
Proto jsem pro oddělení křtu a členství, bylo by to férové, aby lidé nepřijímali členství pod prvním dojmem v nadšení, které vyprchá, ale opravdu si rozvážili závazek členství. Není to věc nová, v historii byla čekací doba pro zájemce i několik let a byli zkoušeni i odrazováni od tohoto kroku. V některých obdobích totiž znamenal skoro jistou smrt.