Hosť napísal: ↑22 Máj 2019, 21:53
Homosexualitu nezmazali ani elektrošoky. Skúšali liečiť stav, ktorý nie je chorobou
Laco, už delší dobu si potřebuješ ujasnit nebo ospravedlnit svoji orientaci.
V starších knihách je homosexualita popsána jako typická deviace (obscese-nutkání), byla ale postupně přijata jako "normální" orientace. Tlak určité lobby v USA a na Západě nakonec slavil úspěch.
Ať si takový nebo makový, máš stejnou odpovědnost před Bohem jako běžní heterosexuálové. Doporučuji knihu br.Kábrta "Jak se nezbláznit", kde v jednom oddílu vystihuje problém homosexuálů.
Rozhodující je vztah ke Spasiteli, ne překrucovat skutečnost, hledat ospravedlnění, je lepší Bohu říci, jak se věci mají, než si něco namlouvat.Lze žít férově před Pánem s homosexualitou i s jinými sexuálními problémy, pokud člověk hledá sílu od něho. Je to ale asi hodně těžké, i když každý z nás má svoje slabiny, hříchy a v podstatě máme dělat totéž-prosit o změnu, o sílu. Hodně zdaru.
Já vidím rozdíl mezi nemocí, úrazem, handicapem (dříve nazýváno postižením), nebo genetickou poruchou.
Nemoc je získaná během života - zdravý organismus napadne parazit, plíseň , bakterie nebo vir, případně se nemoc projevuje jako důsledek dlouhodobé chemické či hormonální nerovnováhy, nebo nahromaděného stresu.
Úraz je narušení zdravého organismu neživým jevem - elektřinou, teplem, chladem, otrava, říznutí, bodnutí, zlomenina, atd.
Obojí není přirozený stav protože v tomto stavu organismus nebyl při svém narození ale změna nastala během života.
Oproti tomu genetické poruchy nebo postižení jsou vrozené projevy jiného fungování organismu.
Siamská dvojčata, chudokrevnost, ale i neobvyklá genetická výbava chromozomů (není jen xx =žena a xy = muž, objevují se i triplety xxx, nebo xxy), v současnosti se to řeší například v atletice na krátkých tratích u žen. Nejlepší časy má žena, která má ale i mužské pohlavní znaky. Ostatní atletky si stěžují, ale ona se tak už narodila.
U těchto lidí můžeme namítat, že je to nenormální, ale je to přirozené ve smyslu, že to tak u nich bylo už při jejich (na)rození.
A sem patří podle mne i homosexualita.
Na druhou stranu ne vždy je podle mne homosexuální orientace přirozená. Někteří lidé začnou vnímat svou sexualitu jinak až během života následkem silného traumatu, zneužívání, nebo díky chemickým a hormonálním látkám dodávaným do těla.
A v některých kulturách a případech je to i kvůli společenskému a psychickému tlaku. Nemyslím si, že byli Starověcí řekové nebo Sodomité nebo i izraelský kmen Benjamin v Gibeji (Soudců 19 pouze pro silné žaludky) jinak geneticky rozdělení v populaci a přesto tam bylo homosexuální chování mnohem častější. V řecku byla dokonce společenskou normou pederastie.
http://www.antickysvet.cz/26124n-homose ... ckem-recku
Takže osobně si myslím, že křesťanství se vyjadřuje proti za života získané přejaté homosexualitě jakožto zvrhlosti.
Homosexualitu vrozenou bible moc neřeší - Ježíš se na jednom místě možná vyjadřuje náznakem.
Matouš 19, 12 Někteří nežijí v manželství, protože jsou k tomu od narození nezpůsobilí; jiní nežijí v manželství, protože je nezpůsobilými učinili lidé; a někteří nežijí v manželství, protože se ho zřekli pro království nebeské. Kdo to může pochopit, pochop.“
Možná mluví Ježíš (i) o vrozené homosexualitě.
Tito lidé nemohou za to jak se narodili a jejich život se odvíjí v některých zásadních věcech zcela mimo představu běžných lidí.
Pro každého normálního lidského jedince v jeho psychickém vývoji stádium, kdy se učí přijímat sám sebe - své tělo, své já.
Jestliže vrozeně homosexuálnímu jedinci vštípíte od počátku, že jeho část (duše, sexualita, touha, nebo jak to nazvat) je špatná, Bohu se nelíbí, musí ji celý život potlačovat a stydět se za její projevy, tak ho psychicky hluboce zraníte. Zvláště pokud jste někdo jemu blízký.
Podobně jako byste postiženému člověku se zdeformovanými částmi těla říkali že je zrůda a Bohu ohavný nepovedený výtvor, důsledek nějaké neřesti nebo hříchu.
I toho byste hluboce psychicky zmrzačili.
Paradoxně možná by to pořád bylo pro tělesně postiženého snazší, protože existují dnes šance s plastickou chirurgií, kdy se dá lecos upravit a zachránit (děti s rozštěpem úst a další). Po zásahu medicíny tyto jedince často společnost vůbec nerozezná od zdravé běžné populace, rozhodně je za to tolik nestigmatizuje a někdy je i obdivuje jak se dokázali se svým handicapem popasovat a něco v životě dokázat.
Nick Vujcic je dnes slavný a vlivný křesťanský řečník.
Ovšem lidé, kteří mají odchylku na ,,duši" to mají s tím sebepřijetím a přijetím od blízkých nebo i církve těžší. Mohli se sice narodit jinak, ale hlídá se, zda jejich praxe je v křesťanské normě (heterosexuální projevy, nebo celibát a maximálně nesexuální přátelství s osobami stejného pohlaví).
Nelíbí se mi pochody hrdosti LGBT, lobby v parlamentu za přepsání definice rodiny, ani veřejné sexuální projevy (ani u homo ani u heterosexuálů).
Ale prostě si nemyslím, že lze házet do jednoho pytle vrozenou homosexuální orientaci a nezřízené chování, kdy člověk dobrovolně uvolňuje své vnitřní zábrany, aby si vyzkoušel co všechno jde a pak s nechal unášet pouze svými okamžitými touhami, ze kterých se mohou stát návyky a životní styl.