Zázraky se dějí i dnes na území ČR a SR. Existuje zajímavá stránka, kde se lidé sdílejí se svou vírou. Je to víra lidí různých denominací i různých národností. Slovenské a české příběhy tam také jsou. Ta stránka je jen jednou z mnoha takových stránek. Dávám odkaz na zajímavý článek, který se týká v závěru článku i tehdejšího Československa:Tomáš Plechatýý napísal: ↑08 Júl 2018, 19:27 Ale ona se v církvi často utírala a utírá právě ta skepse a není ochota si nastavit ve sboru opravdové zrcadlo jak na tom jsme.
http://mojpribeh.sk/zahranicne-pribehy/i2/
Zde je spíš nasnadě otázka, proč se nedějí zázraky tak často, jak by mohly, místo otázky, proč se zázraky nedějí.
Skeptiky ponechám skeptikům, teď se chci zaměřit na možné odpovědi, či možné důvody. Opět si nedělám patent na rozum.
1) Domnívám se, že v ČR by bylo potřeba zlepšit vyučování o podstatných věcech. Naučili jsme se, jaké je schéma večerů a jiter, čím je podstatný rok 1844, správnému svěcení soboty, naučili jsme se citáty EGW atd. Dnes bych se raději učila biblickým principům jak se modlit za nemocné (nesdílím víru, že Bůh MUSÍ každého uzdravit atd.), o vymítání démonů, o duchovních darech, aby se mohly uplatnit, aby nezakrněly a církvi sloužily, o službě a milosrdenství, o trpělivosti ve zkouškách, o chození Duchem atd.
2) Dalším z důvodu může být, že žijeme v bohatých podmínkách, kde se zatím umíme uživit sami, tudíž jsme se naučili spoléhat na sebe, a schéma v této oblasti se zákonitě objevuje i v jiných duchovních oblastech.
3) Válcuje nás otroctví dnešní moderní práce, kdy máme sotva čas na rodinu, natož na nějaké osobní ztišení. Boží vůli jednoduše nemusíme slyšet, ani si ji připouštět k tělu.
4) Stereotypní program bohoslužeb vyhovuje našemu naturelu, protože vše lze naplánovat, a je tudíž předvídatelné. Boží zasahování do bohoslužby se tak může stát nežádoucí či dokonce provokující.
5) Mnozí jsou i po odchodu z církve stále zakotveni v církevních tradicích, ze kterých vzešli. Můžu sama potvrdit, že to není jednoduché. Ale tím se nevymlouvám, jen chci poukázat na princip.
Je jednoduché věřit, že Izraelci prošli mořem, ale nevím proč je složitější uvěřit, že tím mořem mohu projít já.
Je jednoduché uvěřit, že Bůh miluje všechny lidi, ale nevím proč je složitější uvěřit, že Bůh miluje MNE.
Je jednoduché uvěřit, že Bůh uzdravuje nemocné, ale nevím proč je složitější uvěřit, že Bůh uzdravuje MNE.
Je jednoduché uvěřit, že Bůh může druhé uzdravit třebas i vzkládáním rukou, ale nevím proč je složitější uvěřit, že Bůh může použít MOU ruku.
Je jednoduché uvěřit, že Bůh odpovídá na modlitby, ale nevím proč je složitější uvěřit, že Bůh odpovídá na moje modlitby.
Je jednoduché uvěřit, že Bůh chce oslovit evangeliem český a slovenský národ, ale nevím proč je složitější uvěřit, že to chce udělat mými ústy.
Takto bych mohla pokračovat hodně dlouho.
Církevní tradice, ve které jsme žili, se nás někdy může držet ještě léta po odchodu a znejisťovat nás. Lékem na to je Boží uzdravení a biblické samostudium + kvalitní vyučování pokud možno. A ještě jedna důležitá věc - sdružování se s křesťany, kteří kážou "neředěné" evangelium, tzn. evangelium v radikalitě Boží lásky a v radikalitě Božího soudu, nikoliv evangelium, které hlásá, že všechny cesty vedou k Bohu a že je člověk vlastně v pořádku. A zde se nachází další bod:
6) Nevíra, že je třeba evangelium hlásat. Kdyby se tomu masivně věřilo, musí se evangelium hlásat i ze střech. A tehdy přijde Boží ruka - zázraky (až jako podružná, ale i tak důležitá věc). A přijde i další věc - pronásledování.
Začni hlásat evangelium v jeho radikalitě a uvidíš, co se bude dít. To je možná další věc, proč jsme ještě v naší zemi svobodní. Na druhé straně postavení křesťanů ve světě se zhoršuje a je otázkou času, kdy to dorazí k nám. To, že tu máme ještě svobodu, je i proto, že se hrstka křesťanů za národy modlí. A teď je otázka, k čemu v církvích (nebo i mimo církve) ten čas využijeme.
Není teď čas sjednotit se na modlitbách?
Píšeš o duchovním stavu sboru a o nastavení zrcadla. To zrcadlo nastavuje kdo? Skeptici? Myslím, že jediný, kdo dokáže to zrcadlo nastavit účinně, je Duch Svatý. Ze zkušenosti vím, že ateisty v drtivé většině církve nezajímají, ale někdy podléhají cíleným kampaním v médiích.
Mně také chybí mnoho "ctností". Jak již ale psalo České sdružení v odpovědi odchozím z církve, jsem "na cestě".
Toto je jen taková volnočasová úvaha mé hlavy, nikoli vyčerpávající intelektuální elaborát.
Mimochodem, nedávno začalo pršet. Jestlipak jsme Bohu za déšť po dlouhých obdobích sucha poděkovali?
Hezký den.